by
Jak prozrazuje název článku, udělali jsme v našem krasu zase kus práce. Počasí jsme na víkend vychytali krásně podzimní, v pátek nás v krasu přivítalo pestrobarevné listí, slunečné počasí a… asfaltové silnice k základně. Je to tak. Stará lesní cesta, které měla na svědomí nejeden zdemolovaný výfuk, proraženou olejovou vanu a další zářezy na autech, je definitivně pryč. Máme teď u základny dálnici a ještě chvíli nám bude trvat, než si na to zvykneme. Civilizace dorazila zase o kus blíž.
Sešlo se nás už v pátek hodně (Vojta, Matouš, Jenda, Termit, Lída, Mart, Jana) a k tomu dorazila i početná posila ze Slovenska (Boris, Katarina, Marian, Slávka, Evka a Katka). Než se všichni slezli na základně a ubytovali, zašli jsme se s Vojtou podívat do Jedelské ventaroly na stav čelby po poslední akci. Odbočka doleva se prý posledně začala uzavírat, volný prostor pod stropem zmizel a sediment je stále hutnější, někteří to začínali vidět dost pesimisticky. V této odbočce jsme po příchodu potkali netopýra. Chtěl vyletět, ale zavazeli jsme mu, tak to otočil a letěl zpět k čelbě. Šli jsme za ní a popoháněli ho, ať letí dál, do objevů. A on doletěl na čelbu a zmizel. Prohledali jsme všechny stropní kulisy, jestli někde nesedí schovaný, ale nebyl tam. Jedinou cestou odsud je úzký kanálek pod stropem ve stěně nalevo. I když se zdálo až neuvěřitelné, že by tudy proletěl, jinak rozumně se nám zmizení netopýra vysvětlit nepodařilo. Čelba skutečně nevypadá nijak oslnivě, ale není ještě zahloubena na celý profil až do konce chodby, takže to chce nejdřív udělat toto, obnažit celou čelní stěnu a pak se uvidí. Určitě to bude pokračovat, ale asi to nebude tak volné a postup se zpomalí. Z Ventaroly jsme se vrátili na základnu, vyzvedli ostatní a chladný večer jsme strávili na pivu v Dohodě, kde je potřeba před zimou zlikvidovat v bufetu všechny zásoby, a to nám jde dobře 🙂
Ráno se nikomu do díry moc nechtělo. Přestože bylo hezky, bylo docela chladno. Mezitím dorazili další pracanti, Golémek s Kučou. Síly jsme rozdělili na dvě skupiny. První vzala nářadí a vydala se pokračovat do Jedelské ventaroly. Druhá skupina šle nejprve na exkurzi do Dagmary se skrytým cílem zkontrolovat stav vody v propastech (dlouho tam nikdo nebyl). Dagmaru jsme prolezli poctivě a sestup do II. propasti jsme si nechali až na úplný konec. Čím jsme lezli níž, tím přibývalo tekutého bahna a opadal zájem účastníků vidět nejhlubší místo v jeskyni, až jsem byl nakonec jediný, kdo lehl do tekutého sajrajtu ve spojnici a protlačil se na dno III. propasti. Přestože dnes bylo bláto mimořádně tekuté, vodní hladina nebyla ani v nejnižším bodě III. propasti. Toto místo nás tak dál láká k průzkumu.
Na povrchu si dáváme oběd a čekáme na partičku z Ventaroly. Zatímco jsme byli v podzemí, dorazil Dušan z Myotisu a připojil se k pracantům v Jedelské ventarole (tedy až poté, co v jeskyni U Jedelské cesty nikoho nenašel – neznalé ty názvy opravdu můžou zmást). Ve Ventarole zůstalo jen nezbytné množství pracovníků, ostatní se přidali k naší skupince a takto posíleni jsme se vydali zabádat do Jedelského propadání. Bylo potřeba dobře využít takové množství lidí a jako nejvhodnější se nakonec ukázalo pokusit se v jeskyni č. 567A V Jedlích odtěžit hlínu spolu se zchátralou výdřevou a obnovit průlez do Meandrového dómu a navazujících částí jeskyně. Udělali jsme řetěz a rozjelo se kýblování hlíny ven z jeskyně. Především nováčci ze Slovenska se do toho pustili s neskutečnou vervou a vytrvalostí. A přišla i zasloužená odměna – průlez se totiž ve večerních hodinách podařilo obnovit a mohlo se na exkurzi do útrob jeskyně. Po krásném Meandrovém dómu byli účastníci postupně vyselektováni v Labyrintu před Klíčovou dírkou. Tou nakonec prolezlo 5 vyvolených a došli jsme až na "konec" jeskyně. Změn od poslední návštěvy nenastalo mnoho, upoutalo nás hlavněodtržení části hlinitého svahu u odtoku za Klíčovou dírkou. Z Jedlí se vracíme na základnu a čeká nás noční přesun k Němcům. Partička z Ventaroly tou dobou již seděla u Evžena, v noci se ale všichni na základně potkáváme a sdělujeme si bádací úspěchy.
V Jedelské ventarole dnes byla otevřena 2. čelba. Jednak se bádalo na původní čelbě, tj. na konci odbočky doleva, kde nám v pátek zmizel netopýr. Chodba byla v přímém směru zahloubena na plný profil až "nadoraz" ke skalní stěně – zatím není úplně jasné, jestli to před námi je jen nějaký zasintrovaný shluk bloků nebo skalní stěna a chodba se noří níž či zatáčí. Každopádně se na samém konci podařilo rozšířit přístup k malému otvoru nalevo pod stropem, kam teoreticky v pátek ten netopýr odletěl. Je tudy možné nakouknout zespod do malé volné dutiny, ale zatím tam nejde prostrčit ani hlava. Je potřeba to příště rozšířit a nakouknout tam, snadné to ale nebude, sediment je tu pod stropem zpevněný sintrem.
Druhá čelba byla otevřena v místě, kde hlavní chodba patrně v přímém směru pokračuje, ale protože byl sediment neskutečně tvrdý, až nekopatelný, čistili jsme doteď odbočku doleva. V přímém směru Ventaroly byla u dna mezi tvrdými sintry obnažena jen malá dutinka – průkop do jezevčího brlohu. Právě tohoto místa se dnes ujal Kuča s akukladivem a sekal sintrem zpevněné hlíny, dokud byla nějaká šťáva v akumulátorech. V tvrdé stěně se mu podařilo prokutat okénko, kterým lze nakouknout dál a nabízí zajímavý pohled. Jak zjišťujeme, tak tvrdá sintrová bariéra by se dala přirovnat k betonové zdi – je jen půl až tři čtvrtě metru silná a za ní je to opět volnější, je tam brloh vystlaný suchou trávou a pod stropem úzký volný kanálek někam dál do masivu. Výsledek je to dobrý, jen bude nutné do příště vymyslet, jak co nejjednodušeji tvrdou bariéru překonat.
V neděli už byl program odpočinkový – kdo neviděl Meandrový dóm, byl se podívat tam, kdo byl zvědavý na výsledky sobotní pracovky ve Ventarole, byl obhlídnout toto pracoviště. Jak postupy ve Ventarole, tak obnovení průlezu V Jedlích jsou krásné výsledky. Do příští akce to ale přináší další starosti v podobě otázek, jak se ve Ventarole poprat s tvrdým sedimentem a jak se V Jedlích vypořádat s problematickým průlezem, aby byl trvale a bezpečně průchodný. Práce jsme si tento víkend spíš přidělali. Ale tak už to v jeskyňařině chodí, s každým dalším vyřešeným problémem se objeví další dva… Do příští akce něco vymyslíme.
autor: admin1
