Mořské oko, Břežněvův komín a zvuky země

Třeskuté mrazy, které nás několik posledních dní sužují neumožňují provozovat náš nejoblíbenější koníček. Sedět venku na louce před jeskyní u naraženého soudku se rovná takřka sebevraždě. I z těchto důvodú jsme uplynulých čtrnáct dní věnovali koníčku druhému v pořadí, a sice průzkumu našeho známého i neznámého podzemí. Naše oblíbené lokality, nacházející se několik desítek metrů pod povrchem střední části Moravského krasu jsme započali prodlužovat a rozšiřovat dle zaběhlého zvyku ve středu. Do Odporného komína jsem se tentokrát vydal s Jirkem Svozilem a Štěpánem.

Vysoukali a nasoukali jsme se opět do nejvyšších míst prolongovaného komínku, kde jsme pokračovali v odstraňování materiálu, na zem spadlého. Po uvolnění průlezu jsme umístili proudnici co nejblíže směrem k čelbě. Směr postupu se nám sice trošku odchýlil od plánovaného, ale stále neztrácíme naději na brzké propojení s HMŠ spojené s objevem dalších volných prostor za centrálním závalem. Akce sice byla znepříjemněna utržením bloku, za který jsme uvázali proudnici, což vyžadovalo opětovné soukání se vertikálními plazivkami vzhůru, ale nakonec jsme dokázali pracoviště připravit na další postupy. Další z akcí byly už v rámci standartního víkendového speleorumobádání. Díky dostatečnému množství nás zmatených blátokopů mohly práce probíhat na dvou pracovištích souběžně. Já s Jirkem Kuklou jsme se vydali do Odporňáku pokačovat v činnosti, která se nám stává už víc než zálibou. Opravdu málo co nahradí ten pocit, kdyžje člověk nasoukán do vertikální pukliny, jednu ruku má pod sebou a druhou volnou nad sebou shazuje levitující kameny 🙂 . Ve stejný čas, kdy my jsme přemisťovali kamínky odshora dolů, Dejv s Kolbim, Šárkou, Štěpánem a Zuzkou přemisťovali jinou dávku kamínků zespod nahoru ve studni naproti Mořskému oku. Hlavně že nám tím fungují fyzikální zákony o akci a reakci.

Sobotní den byl věnován převážně tomuto pracovišti. Na tuto taktéž nadějnou lokalitu jsme se vydali už v poobědovém čase s Dejvem a Jirkem Kuklou. Takřka celé odpoledne jsme věnovali transportu vápencových kamenů z čelby do ďolíku na počátku Kaňonů. Po vyčistění celé chodby Dejv pomocí pyropatronek rozšiřoval meandry na konci chodby, aby byl pohodlnější přístup k vlastní čelbě. Při návratu na základnu ve večerních hodinách jsme se u Dračích hřbetů tak akorát stihli pozdravit se skupinkou dalších dobrodruhů, kteří se právě přesouvali na noční bivak v Rotundě. Kolbi s neteří Terkou, Štěpán se Zuzkou, kamarád Myotisák Bohoušek , Šárka a Honzík Smerekovský se vydali do těchto takřka nejzadnějších míst jeskyně proto, aby si užili čerstvého vzdoušku. Hlavním důvodem této akce však byly přípravné práce na překonání Srbského sifonu "suchou nohou". Této skupince se v rámci této akce podařilo vyčistit část koryta Škaredé chodby od Hastrmana směrem ke Škaredému sifonu od nanesených bloků. Současně začali pracovat i na vybudování stálejšího bivaku v Rotundě, abychom mohli v dobách technologických přestávek na jiných, bližších pracovištích, snižovat dno aktivního řečiště Jedovnického potoka a tím po mnoha letech opět zpřístupnit nedobytné Velikonoční jeskyně systému Rudického propadání, které určitě stojí za detajlnější průzkum . Nedělní den byl opět o oblasti jihovýchodního zlomu.

S Jirkem Kuklou a Dagmarákem Vláďou jsme se opět nasoukali do Odporňáku. Po shození dalších volných bloků se nám tentokrát podařilo dostat až do nejvyšších míst prolongovaného komínku. Umístili jsme naši věrnou souputnici proudnici o kousek výš než je vlastní čelba. Předešlá hydrosamoakce vytvořila v sedimentu otvůrek o průměru asi dvacet centimetrů a hloubce třičtvrtě metru. Nasoukali jsme protoproudnici až na konec tohoto otvoru,zajistili ji a spustili těžbu. Vzhledem k obrovskému množství sedimentů nemělo význam její polohu měnit. Proto také celý následující týden pokračovaly krátké cykly na přemisťovánívání těchto nám nepotřebných výplní směr Černé moře . Další standartní postupové práce probíhaly v zaběhlém rytmu v pátek. Do Odporňáku jsme se vysoukali s Jirkem Kuklou ve večerních hodinách. Po výlezu na první horizontální stupínek prolongovaného komínku nás čekaly dvě překvapení. První, to nepříjemné spočívalo v zakleslém balvanu o váze několika desítek kilogramů v nejužším místě. Tento na svých bedrech navíc nesl několik kubíků mazlavého, které bylo doplněno dalšími, už menšími kameny. Upravili jsme proto hadicový tah a začali rozplavovat sedimenty tohoto špuntu. Druhé překvapení bylo z šuflíku záhad. Nad závalem se ozýval hukot slušně rozpálených piliňáků. Bohužel se nám ale nepodařilo zjistit směry tohoto průvanu. Průvan v Odporném komínu, ani ve Staré štole nedosahoval takové intenzity, aby takové zvukové efekty vytvořil.Souběžně s naší akcí pokračoval Dejv v prolongaci chodbičky ve studni naproti Mořskému oku. Spolu s Raďasem, Čestmírem, Štěpánem a Zuzkou vytahali další dávku vápencového odpadu ke vstupu do Kaňonů. Sobotní poobědové akce v Odporňáku se spolu semnou zůčastnili Raďas, Kuklič a Zuzka.

Pomocí patronek a dlouhé odpalovací tyče jsme rozrušili částečně uvolněný blok na několik menších, které už bezproblémově propadly až na mezizakládku. Chvíli jsme se zaposlouchali do tajemných zvuků nad závalem a poté pokračovali ve splavování dalších dávek mazlavého blatíčka. Tomu už nic nebránilo v cestě, takže nám krásně odcházel kyblík za kyblíkem. Souběžně probíhající akce u Mořského oka se spolu s Dejvem zúčastnila dosti silná sestava blátokopů Štěpán, Kolbi, Čestmír , Šárka a doplnila je i Zuzka, když jsme ji propustili z našeho pracoviště, poté co si splnila svůj úkol :-). Díky takhle silné sestavě se jim podařilo vytahat zbytek volného materiálu a další nachystat při rozšiřování posledního, čtvrtého meandru. Na tomto pracovišti proběhla v sobotu ještě jedna, tentokrát noční akce. Dejvovi se podařilo ukecat Roberta, který se na základně občas zastaví na výpomoc a Jirky Kukly. Společnými silami tak vytahali materiál připravený při odpolední rozšiřovací akci.

V neděli se nám podařilo obsadit obě pracoviště, i přesto, že mnoho jedinců se rozprchlo do svých domovů. Do studny k oku se vydali Dejv s Raďasem a Šárka.Věnovali se rozplavování sedimentů za čtvrtým meandrem, kde se chodba lomí o 120 stupňů zpět a na jejím konci je slyšet velice výrazný skap. Já s Kukličem jsme se vydali do Odporňáku zkontrolovat piliňáky. Po výlezu na horizontální plošinku jsme zjistili, že cesta dále je stále zavalená, ale dá už se relativně bezpečně rozebrat. Toto jsme učinili a dolezli až do míst předešlé čelby. Tam nám vzniknul dómek o velikosti asi deseti kubíků a z jeho stropu vede volná chodba. Tato stoupá pod úhlem asi 75 stupňů, viditelnost je cca 10 – 12 metrů, kde se chodba stáčí vlevo. V její polovině se nachází tři zakleslé kameny. Z těchto důvodů jsme s přihlédnutím k bezpečnosti nepokračovali v průzkum a do těchto míst nasměrovali proudnici. V podvečerních hodinách jsme zakonzervovali základnu a spokojeni s dalšími postupy se rozjeli do svých domovských hospůdek.

autor: lblazek