by
Uběhl nám už skoro měsíc, co jsme ve Staré štole objevili volné dutiny.Tyto dutiny se nám podařilo postupně prolézti až tak daleko, že člověk ujde stovky metrů a vyleze desítky metrů, aby se dostal až k jejich konci.Jeskynní systém BS – Barová sice dosahuje, i po redukci polygonu tam a zpátky na jen tam nebo zpátky, několika kilometrů, ale proč chodit stále dokola do známých míst.Proto se snažíme při našich sporadických návštěvách Krasu hledat místa nová, zatím nepoznaná.Po objevu nových prostor ve Staré štole jsme naznali, že po těžké práci následuje odpočínek.Jeskyně Kostelík nás ale neuspokojila.Sice jsme nadšeně obdivovali monumentální prostory podobající se chrámu, ale modrá turistická značka na úrovni turistické cesty dávala tušit, že průchodem této průtokové jeskyně se v historii nemůžem starohraběti Hugovi ze Salmu stavět ani po kotníky
Sice máme nějaké nové objevy, ale jsme si plně vědomi bezpečnostních směrnic.Jak je možno jít na pracovní akci, ale nenapsat se do knihy.Jedna z kolonek je i místo pobytu, aby záchanáři věděli, kde nás hledat.Těsně po objevu nás sice napadl název HMŠ, ale to byl nic neříkající souhrn písmen,který nás bez jakékoliv souvislosti napadl.Naštěstí přítelkyni Daniele při pohledu na mapu došlo, že prostory jsou krásně zatočené, navíc se v nich nachází množství fosílií.Od té chvíle mají nové objevy i svůj oficiální název.Je to "Hlava mrtvého šneka".
Máme název,tudíž splnili jsme všechny podmínky pro další bádání.Proto jsme v pátek, první den našeho víkendového pobytu v Josefovském údolí navštívili i HMŠ.S Dejvem jsme se proplazili tekoucím blatíčkem až do nejvyšších na JZ směřujících prostor Šnekovy hlavy.Tam se nachází balkónek s pokračující chodbou, ktará je zavalena obrovskou kalcitovou brekcií.Věnovali jsme několik hodin práce rozrušení tohoto závalku.Jsou to sice kameny, které by nám v jiných místech nedělaly problémy, ale práce v místech, kde frekvence návštěv jeskyňářů, kteří berou za svou modlu gravitaci je hodina exkurze na měsíc vzpamatovávání se chlastem, potřebuje pečlivě zvážit každý krok.V mezičasech, které byly potřeba k ustálení situace po našich zásazích jsme provedli zkušební sondu v jednom z nejnadějnějších, JV směru Šneka, u jeho pravého tykadla.Naznali jsme, že práce je mnoho, ale opět nám bude muset pomoci tlaková voda.Tuto však není možno použít, dokud nezrealizujem nový, tentokát už bezpečný přístup do objevů. nebo nezbudujem bivak, kde bude možno strávit několik měsíců, než by jsme byli vyproštěni.Při představě toho obrovského množství RUMu, který by jsme byli nuceni nahoru dostat, s konečnou platností jsme se rozhodli pro nový přístup.
Souběžně s naším kutáním v šedé kůře mozkové Šnekovy hlavy probíhala i separátní akce ve Větrném tunelu.Naše původní plány, že trumfnem Amatérku s přibývajícími Speleodýchánky stále nadhodnocujem.Proč nepřekonat i jeskyni Mamutí, vždyť jejich bezmála 700 kilometrů není až tak mnoho, a později, nedejbože, i Děrafku.Úderná skupina Jirků Svozila a Kukly, podpořená Kolbim, Štěpánem a Zukou se věnovali rozšiřování kanálku. na kterém už delší dobu pracujem ze strany Dómu ticha, a jehož druhá strana se Martinovi podařila před týdnem nalézt i ve Svozilce.Kýžené suché spojení dvou jeskyní se nám tím opět o pěkný kousek přiblížilo.
Sobotní dopoledne jsem věnoval spánku.I jeskyňář je jen člověk a alkohol dokáže pěkně unavit.Mnohdy i více, než Macocha desetkrát nahoru a dolů. Poté, co jsme se různě vybatolili z míst, kam jsme nad ránem upadli.Nastrojili jsme se do svých svátečních víkendových oblečků, nazuli vyleštěné polobotky a vyazili do té naší svatyně.Nejprve jsme s Jirkem Kuklou a Raďasem zalezli do Větrného tunelu, abychom zkontrolovali výsledek páteční akce.Pak jsme se přesunuli do Velké síně.Tam jsme se akorát srazili s Dejvem a Toničkou.Tato akce byla věnována hledání nové cesty do Hlavy.Zkusili jsme několik možností.Díra po vylouplém kamenu pod rozvaděčem tam s největší pravděpodobností nevede.Neodpovídá tomu ani směr, ani výška.Rekognoskací prostor kolem Kufru jsme naznali, že ani tudy cesta nepovede.Návratem na louku před jeskyní, kam jsem pod vlivem omamných látek objevy nechtěně chybou při skládání polygonů objevy umístil, jsme taktéž nedošli ke kýženému výsledku.Vrátili jsme se poto zpět do Velké síně.S přibývajícím časem z nás vyprchával alkohol a vracelo se nám reálné uvažování.Zvolili jsme pro další rekognoskaci místo, které už nám, v našich šedých mozkových kůrách dlouho hlodá.Sice už je dlouho po oslavách VŘSR, ale Brežněvův komín v jeskyni stále je, navíc se podle mapových podkladů nejvíce blíží našim představám.Dejv zalezl do jeho nejvyšších pater, já s Raďasem do Hypofýzy Šnekovy hlavy.Pokus o prokřičení se byl sice neúspěšný, stále nás pár metrů dělí, ale nabyli jsme nových poznatků.I fakt, že doposud přímé spojení není, je poznatek.Jirka Kukla s Toničkou se věnovali další úpravě Velké síně.
Po skončení této rekognoskační akce jsme se vátili na základnu.Tam jsme pomohli svými názory k plánovanému průzkumu relativně nedávno objevené Deváté propasti.Jelikož se doposud nenašel nikdo, kdo by tyto objevy navštívil a zdokumentoval, utekli jsme po nezbytném odpočínku zpět do jeskyně.Máme svých vlastních objevů a prací s nimi až nad hlavu, Devítku necháme objevitelům.Tentokrát ve velice komorní sestavě já s Dejvem jsme se opět věnovali pravému tykadlu Šnekovy hlavy.Podařilo se nám sice celou kalcitovou brekcii odeslat do říše historie, ale v cestě dál nám vadí další, tentokrát vápencový blok.Na závěr této akce jsme ještě kompletně přestrojili Odporný komín, což byla první akce k plánovanému průzkumu a prolongaci těchto míst, které nás snad dovedou do míst našeho prioritního zájmu.
Neděle by sice měla být dnem odpočínku, nás ale motivace vede dál a dál.Já jsem si v průběhu dopoledne odpočal a hlavně pracoval na administrativních úkolech s tímto objevem spojených.Dejv stihl zvládnout pracovní akci na vlastní lokalitě ve Vilémovickém propadání.V odpoledních hodinách, když se Davča navrátil na Býčinu jsme se vydali s Vláděm z Dagmary, který nás poslední dobou na nedělních akcích doprovází, opět do míst našeho zájmu.Dejv za naší podpory pomocí pyropatronek rozšířil průstup do třetí, nejvyšší etáže Odporňáku,aby pracoviště bylo bezpečně přístupné a dal se odtud bezproblémově transportovat vytěžený materiál.Já s Vláďou jsme v mezičase provedli revizi materiálu, ktarý byl použit při prolongaci Staré štoly.To obrovské množství hadic a kabelů jsme překontolovali, rozdělili na skupiny co bude úplně na odpis, co se použije na řízený sesuv přístupu do HMŠ a co je použitelné na další prolongaci dalších prostor tohoto velice nadějného Blanenského průlomu.
Souběžně s naší akcí probíhaly i prolongační práce ve Větrném tunelu, kde Martin Golec s Jirkem Kuklou pokračovali vstříc dalším, perspektivním místům, Dómu ticha.
Ve večerních hodinách jsme se rozjeli do svých domovů k zaslouženému odpočínku před dalšími, snad opět objevnými akcemi.
autor: lblazek
