by
Stejně jako o minulých velikonocích jsme se zúčastnili multiskupinového výjezdu do oblasti Gerniku v Rumunsku. Letošní jaro se v místních krajích trochu opozdilo, čímž bylo možné vidět vyvěračky chrlit naplno, a také spousta míst nebyla zarostlá vegetací, což při průzkumu dost pomáhalo. V pátek po příjezdu jsme se všichni vydali na obhlídku našich podzimních lokalit, zda se tu neudálo něco nového.
V rámci toho proběhl i průzkum dalších závrtů v závrtové řadě, směřující od Hodinového závrtu na jihovýchod. Ve čtvrtém a pátém závrtu byly nalezeny haldičky a terénní zářezy poukazující na přítomnost důlních děl. Vzhledem k informacím od místních obyvatel o historické těžbě barevných hlinek na planině to nebylo vyloučeno. V pátém byl vidět dokonce otvor mezi kameny, z nějž vanul studený průvan. Cestou zpět jsme šli přes planinu a kolem Filipovy díry. Tady vyvěrala voda opravdu naplno, přepad před jeskyní byl na hranici své kapacity a i části jeskyně většinou suché se ocitly pod vodou. Silně podmáčená byla i louka naproti jeskyně. Cestou dolů jsme si všimli vývěru z postranního údolí, který při dřívějších návštěvách nebyl patrný. Nachází se přibližně v úrovni vchodu do Filipovy díry a v minulosti byl jímán jako zdroj vody, o čemž svědčí vybetonovaná šachtička. Nad vývěrem se nachází pásmo nádherných škrapů až několikametrové velikosti. Po téhle obhlídce jsme se už dávali dohromady z náročné noční cesty.
Následující dny jsme se rozdělovali na skupinky, přičemž každá měla rozdílný program, tudíž popis následujících dní bude spíše heslovitý.
V Sobotu se první skupina věnovala zahlubování dna Dvoukamenné propasti. I zde se projevilo prudké oteplení a tání v minulých dnech a dole se hlína změnila na kluzké mazlavé bláto doplněné skapovou vodou prosakující z povrchu. Po náročném tahání nakopaného materiálu na povrch se dole postavila výdřeva a materiál bude dále ukládán za ni.
Druhá skupina se věnovala otvoru s průvanem mezi kameny, nalezeném předchozí den. Po zhruba hodinovém úsilí se podařilo proniknout do horizontální štoly, která na konci přecházela do komory, ze které vybíhaly odbočky všemi směry. Celý prostor byl poznamenán řícením a byly nalezeny i náznaky nižší úrovně. Celkový rozsah prostor je 100-150 metrů a prozatím jsme lokalitu pracovně nazvali Republika.
Po občerstvovací přestávce ještě někteří zasondovali i ve vedlejším závrtu a pronikli opět do volných prostor. Tentokrát se jednalo o horizontální štolu, jež se v posledním úseku stáčí o devadesát stupňů vlevo a končí čelbou. Z hlavní štoly vede vpravo několik rozrážek, jež slepě končí. Zajímavostí je krasový komín zastižený štolou ve vzdálenosti 37 metrů od vstupu. Ten pokračuje ještě do výšky 8-10 metrů a slepě končí. Je hezky vyzdoben sintrovými náteky a záclonou. Celková délka prostor je přes 300 metrů a vzhledem k jejich poloze byl tento důl pracovně nazván Republika II. Po sečtení délek obou hornických děl se podařilo znovu zpřístupnit téměř 500 metrů prostor a zase se přiblížit více poznání bohaté historie zdejší oblasti.
Neděle byla pojata výletově, a tak skupina číslo jedna vyrazila už tradičně na exkurzi do jeskyně Poleva. Zde byl též zaznamenán zvýšený stav vody, kde hladina sahala ve vstupní části 40 cm od stropu, a sintrová jezírka v jeskyni byla naplněna vodou. Skupina dvě mezitím sjela z kopců k Dunaji na prohlídku opuštěného zpracovatelského závodu na měděnou rudu Florimunda. Areál je značně zdevastován a v podstatě jediné netknuté jsou dvě odkalovací nádrže. Od nich, jako z většiny areálu, se otvírají krásné vyhlídky na Dunaj tvořící zde státní hranici se Srbskem a jeho meandry.
V areálu byly zastiženy dvě štoly, z nichž jedna je zaplavená a pokračuje neznámo kam a druhá je přetnutá ve vzdálenosti 10 metrů závalem a pokračuje až na druhou stranu kopce, což je vidět skrz zával.
Cestou zpět byl letmo navštíven důl Suvarov, kde byla oproti podzimu zjištěna značná devastace jeho zařízení. Také byly navštíveny vodopády pod Padinou Matei, které vykazovaly též nadprůměrný průtok.
Po návratu do Gerniku proběhl ještě krátký průzkumný výlet do skalnaté stráně při červené turistické značce, kde byla nalezena malá jeskyňka, s těsným průlezem ve vstupu a nejistým pokračováním. Večerní program jsme všichni trávili buď v místní hospodě, nebo na taneční zábavě konané zde jako každý rok.
Pondělí jakožto poslední den našeho pobytu je víceméně volný program a tak první skupinka odchází zasondovat do Hodinového závrtu, na jehož hraně se nalezl nový propad hluboký cca jeden metr. Po několika hodinách úsilí se podařilo postoupit do hloubky 4,5 metru s perspektivou dalšího pokračování. Pracoviště skupinka pojmenovala Piezoelektrickou dírou. Druhá skupinka odešla na exkurzi do jeskyně U dvou naháčů. I zde se projevil zvýšený stav vody a přes vstup do jeskyně tekl vodopád, což aspoň každého donutilo se vykoupat byť nechtěně. Uvnitř byl velice intenzivní skap a přes vstupní část protékal aktivní tok přiživovaný vodopádem od vstupu. I vývěr nad Petrem byl plný vody, při srovnání se situací na podzim byla hladina vzedmutá cirka o metr a vývěr intenzivně chrlil vodu z útrob neznámých prostor. Po večerním návratu následovalo balení a příprava na brzký ranní odjezd. Pondělní návrat proběhl vcelku bez komplikací a tak jsme se všichni úspěšně vrátili domů.
Co říci na závěr. Asi týden po našem návratu mi přistál ve schránce mejl, ve kterém se nacházelo několik velmi povzbudivých fotografií z okolí Gerniku, takže… Příběh nekončí a v září budeme opět vyrážet do zdejších končin, abychom odhalili další tajemství zdejšího kraje, tak se můžete těšit aspoň z poloviny tak jako my.
Účastníci:
ZO 6-08 Dagmar: Jakub "Šlimec" Šlimar, Jan "Jéňa" Kapusta
ZO 6-11 Královopolská: Bedřich "Béďa" Musílek, Silvie Musílková
ZO 6-16 Tartaros: František "Franci" Musil
ZO 6-21 Myotis: Tomáš "Bohouš" Kočí, Dušan Kleberc
ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno: Petr "Kuča" Kučera
A ještě odkaz na Franciho album na rajčeti.
autor: admin1
