Výroční členská schůze (29.–31.1.2016)

V pátek mě krasový absťák rychle zahnal do jeskyně, kde jsem se pustil do rozbíjení posledních velkých kamenů v Dómu nádob. Nejen že by se nevešly do kýblu, ale byl problém je vůbec nějak překulit. Do činnosti jsem se zažral, a že je čas vrátit se na základnu, mi kamarádi naznačili vypojením prodlužovačky ze zásuvky na povrchu. S tím jak se sešlo tolik členů, sešla se i spousta našich kytaristů a večer na základně se po dlouhé době pořádně zabékalo. Zábavu se naštěstí podařilo zavčas utnout, zítra nás čeká to, proč jsme sem tento víkend dorazili v tak hojném počtu – výroční členská schůze.

V sobotu v 9 hodin předseda zahajuje schůzi a vůbec si není jistý, zda bude předsedou i po schůzi (my si jistí jsme, jen ho už od včerejšího večera trápíme, že by se předsedou mohl stát třeba někdo jiný 😉 Schůze proběhla bez problémů, zhodnotili jsme loňský rok, dohodli se na dalším průběhu výzkumných prací pro letošní rok, vše důležité jsme probrali a splnili si nezbytné formality. Sešlo se 12 ze 16 řádných členů, jednoho nového jsme mezi sebe přijali.

Po schůzi nás krásné jarní počasí vytáhlo ven na krátkou povrchovku, poté si na základně dáme oběd a jde se bádat. Tedy bádat je hodně vznešený výraz pro dnešní otrockou práci, opět totiž vytahujeme hlínu a kamení z Jezevčí síně a jako obvykle to nebere konce. Večer zaskočíme k Němcům, ale jen na chvíli, těšíme se zpět na základnu, kde se odehraje 2. část kytarového koncertu (a také zapije dnešní úspěšná výročka, tak jak se na slušné jeskyňáře patří).

V neděli ráno nás to stálo trochu přemlouvání sebe sama, ale nakonec jsme se sbalili a vypravili se na exkurzi do nedaleké Rudoleckého propasti. Tato krásně vyzdobená vertikála se nachází jen kousek od naší základny, takže je potřeba průběžně doplňovat základní speleovzdělání členům, kteří tam ještě nebyli.

Pěkná nedělní exkurze, vydařený víkend. A nejlepší je to, že se na schůzi sešla spousta fajn lidí. Lidí, kteří nejsou pouhou partou individualit, které spojuje bádání ve společné jeskyni, ale lidí, díky kterým je skupina Dagmar taková naše speleorodina. Lidí, které člověk rád vidí, kvůli kterým do krasu přijede, kteří se za něj postaví, když to potřebuje. V takové atmosféře se pak jeskyňaří opravdu s radostí. Nefunguje to tak ve všech skupinách, tak si toho važme. Díky vám všem, Dagmaráci!