Víkend na Býčině aneb bahenní koupel

Uplynulý víkend v krasu byl ve znamení pomoci kolegům ze ZO 6-01 Býčí skála.Těmto se v uplynulých víkendech podařilo učinit velký krok v poznání tohoto druhého nejdelšího jeskynního systému v naší republice.

Po nespočtu předešlých přípravných akcí se jim podařilo "suchou nohou" navštívit Křížový dóm v Barové-Sobolově jeskyni.Započali tím útok na další sifon,za nímž leží Dóm Ticha a následné suché propojení s jeskyní Býčí skála.Doposud byla tato místa navštívena pouze potapěči a to v roce 1992.

Tak jako většina skupin,i tato zápasí s nedostatkem lidí.Byli jsme požádáni o výpomoc s transportem čerpadla a mapovou dokumentací těchto prostor.Tuto nabídku jsme využili a tento víkend vyrazili do střední části krasu.

Sobotní ráno započalo kompletací výstroje pohledy do budoucna.Už delší dobu jsem se chystal k nákupu nových holínek,neboť staré už jsem měl na několika místech děravé.Navštívil jsem proto jeden z mnoha obchodních domů za účelem jejich nákupu.Slečna za pokladnou však byla nejspíše vědma,která si jen odskočila ze svého krámku se sovou,černou kočkou a kříšťálovou koulí.V rámci vidění jejich dalšího osudu se je snažila zachránit a nákup mi rozmluvit.Nejprve se mě snažila přesvědčit,že se nejedná o pánské holínky,ale o dámske hodinky s takřka trojnásobnou cenou.Na moje námitky odvětila,že jí to kasa hlásí,tudíž to musí být pravda.Po chvíli dohadů se vše vyřešilo a mohl jsem vyrazit směr Josefovské údolí.

S malou zastávkou v Babicích u paní Hýskové jsme s Davidem dorazili v odpoledních hodinách na Býčiskalskou základnu.Tam nás už očekával Dr.Skála a domácí kolegové.Po chvíli poklábosení a převlečení se do svátečního (vždyť je plesová sezóna) jsme vyrazili za sluníčkem,kříšťálově čistou vodou a palmami.

Po nalezení do míst zvaných Florida beach jsme však došli k poznání.Tak jak se v dnešní konzumní době mění vše,změnila se i tato světoznámá pláž.Místo písečných pláží,malibu koktejlů,polonahých tanečnic a přezrálých kokosových ořechů nas čekali naši známí souputníci.Tma,vlhko a neuvěřitelné množství bláta.A hlavně 250 kg vážící mazlík,kterého bylo potřeba přetransportovat o kilometr dále s převýšením několika desítek metrů.

Po asi dvou hodinách se nám podařilo v počtu 14 lidí,několik hupcuků a kladek dostat drobka do hlavní chodby na břeh Šenkova sifonu.Čerpadlo bylo venku,horši to bylo s námi :-).Dnes už vím,že není dobré zůstávat na dně podobných prostor jako jeden z posledních.Pro tentokrát jsme to odnesli já s Radarem.Cesta čerpadla vzhůru uvolnila dostatečné množství tekutého blatíčka,které nás dokonale uvěznilo.

Jelikož nejbližší tlaková voda k odplavení sedimentů a tím uvolnění se byla až v Kaňonech,byli jsme nuceni tuto možnost zavrhnout.Díky tímto Kolbimu,který v záchvatu geniality použil již volných kladkostrojů a vyprostil nás a tím zachránil od jisté smrti,neboť cigarety už docházely a bouda s naraženým soudkem Budvaru byla nedosažitelně daleko :-).

Pro případné zájemce uvádím,že velikost mých holínek byla č. 11 a Radarových o něco menší.Tyto se momentálně nachází s mnoha dalšímy páry od různých předchůdců pod několika kubíky mazlavého.Jedinou potěchou mi je,že ne vždy se podaří absolvovat prohlídku celé staré BS včetně přilehlých vertikálních prostor pouze v ponožkách.Kolegové už to však zvažují ke zvětšení atraktivity u nadcházejících Dnů otevřených dveří.

Po té,co jsme se chvíli ohřali,přikročili jsme k dalšímu bodu programu a rozloučení se dnem starým a přivítání dne nového oslavili prací.Domácí se chopili čerpadla a jali se ho transportovat za uzávěru horního vchodu jeskyně Barová-Sobolová.Já,David a Dr.Skála jsme se chopili Dista a jali se dokumentovat.

Zaměřili jsme venkovní polygon mezi vstupy obou jeskyní s napojením na stabilizovaný bod státní triangulační sítě a fixované body obou jeskyní.

Zbytek noci už byl ve znamení vyprazdňování soudku (v pondělí je nutno jej prázdný vrátit) a diskutování o všech šílených i pološílených krasových teoriích.V této souvislosti musím zmínit,že Jirka Svozil je jako předseda člověk na svém místě.

Čas rychle utekl,a mi jsme jako správní pohané mohli vzdát hold vycházejícímu slunci.V době,kdy se nevědoucí většina národa probouzí,jsme zalehli ke spravedlivému odpočínku.Sotva jsme pořádně usnuli,nastal čas budíčku.Bohužel to bylo díky drobné epizodě o několik hodin dříve než jsme plánovali,ale život přináší i horší překvápka.Sice nejsme vůbec pověrčiví,ale třináctého je třináctého :-).

Abychom si zlé duchy Býčí skály aspoň trochu usmířili,vstoupili jsme s Davidem úderem poledne do Hallstattu.Dr. Skála prohlásil,že by šel sice rád s námi,ale letos že už čtyřikrát v jeskyni byl.Sice třikrát omylem metr za vchodem,ale do statistik se to počítá.

Pokračovali jsme v práci o předešlé půlnoci započaté.Zaměřili jsme polygon nádherné jeskyně Svozilka objevené na Valentína roku 2009.Sice tyto objevy byly Francim zmapovány,ale od té doby tam byly další postupy ve Větrné chodbě,jejíž současný konec se s největší pravděpodobností blíží Dómu ticha v Barovkách.

Bohužel se kvůli malým technickým problémům na přehradě v Kaňonech nepodařil další postup,takže jsme to nemohli ani potvrdit,ani vyvrátit.

Další pokračování dokumentace jsme odložili  a spokojeni a unaveni se rozjeli do svých domovů.

autor: dr.skála