by Další týden je zas za námi.Byl opět věnován, jak jinak, našemu milovanému krasu.Díky souhře všech možných i nemožných náhod se mi podařilo věnovat tomuto blátivému koníčku mnohem víc času, než v týdnech předešlých. Odjeli jsme do Josefovského údolí s Dančou, Raďasem a Šárkou už v středeční odpoledne. Holky měly naplánován velký úklid základny, navíc Kolbi předešlý víkend dovezl novou skruž na studnu.Naplánované práce mnoho, vrhli jsme se plně do víru jeskyňaření
.Sice jsem následující dva pracovní dny musel odjíždět za obživou, ale holt když už člověk v krasu je, drobné patálie ho neodradí :-).I tak se mi podařilo uskutečnit dostatek práce ve večerních a nočních hodinách. Hned po příjezdu na základnu a nejnutnějším vybalení se jsem se začal soukat do svátečního.Vyrazili jsme s Dančou do staré štoly.Z důvodů vyšších vodních stavů a relativnímu nedostatku dalších blátokopů nebylo smysluplné uskutečnit pracovní akci v Dómu Ticha.Proto se toto pracoviště stalo prioritním po celou dobu našeho prodlouženého pobytu.
První akce tohoto prodlouženého krasovíkendu byla o úklidu.Čim více se na čelbě dostáváme dále, tím více práce je s odklízením sedimentů.Holt postupy už jsou v desítkách metrů a transport meteriálu je náročnější.Jedna akce na čelbě obnáší několik čistících akcí v přístupové chodbě.Vyplavili jsme část materiálu z přístupové chodby a vrátili se zpět na základnu . Po chvíli ohřátí a klábosení jsme se vydali do temných útrob znovu.Tentokrát v sestavě já, Jura Svozil a Raďas jsme vyrazili rovnou na čelbu .Tato akce už byla o prvních objevech.Podařilo se nám proniknout do volného dómku, v jehož stropu se nachází dva volné, nadějné kanálky.
Čtvrteční večer znamenal kontrolu pracoviště.Bohužel se uvolnil asi půltunový blok, který plně zatrasil průlez na čelbu.Poshazoval jsem aspoň pár větších kamenů komínkem do přístupové chodby a z této vyplavil další část splavených sedimentů.
V páteční odpoledne se už na základnu začalo sjíždět více osazenstva.Po delší době dorazil David Mikeš.S ním a Dančou jsme vyrazili opět do temných útrob jeskyně.Tentokrát jsme zabrali a přístupovou chodbu kompletně vyčistili, aby byl prostor na ukládání dalších deponií.Zbytek osazenstva se vydal pod Pohanský komín.Děvčata s Raďasem začali už v týdnu zahlubovat skruž pro novou studnu, tak se to šlo pod Kolbiho vedením dokončit.
Sobotní den byl věnován zábavě.Po probuzení se a naobědvání jsme vyrazili do Moravské metropole.Cílem této výpravy byla návštěva lanového centra na Milénově ulici na Lesné.Na tuto akci jsme byli pozváni tamními pracovníky, odměnou za proběhlou exkurzi v jeskyni.Poté, co jsme se v průběhu tří hodin dostatečně vyřádili, odjeli jsme zpět do klidu a pohody Josefovského údolí.Návštěva této atrakce, která spadá pod Centrum volného času Lužánky byla velice hodnotná a zajímavá.Každopádně návštěvu každému doporučuji.
Večerní akce už tradičně probíhala na více frontách.Já, Jirka Svozil, Bramborák a Honza s manželkou jsme našli smysl večera, jak jinak, opět ve Staré štole.Při cestě na pracoviště jsme uzavřeli hrázku v Kaňonech, Kvak zprovoznil telefon do Velké síně.Nejprve jsme udělali pořádek v Horním dómku nad objevitelským komínkem.Poshazovali jsme zbytek kamenů, čímž se udělalo dost místa, aby jsme se s Jirkem protáhli až na čelbu.Zhodnotili jsme aktuální situaci, Jirka zůstal v nově objeveném dómu a já se vrátil za Honzou.Postupně jsme přemístili několik volných balvanů z čelby až do přístupové chodby, odkud je Bramborák transportoval do Velké síně.Po několikahodinovém snažení se nám podařilo uvolnit zavalenou hadici čímž se mohlo po několika dnech pokračovat v postupech.Nainstalovali jsme proudnici a další asi hoďku se věnovali plavení.Pak jsme akci ukončili a všichni sešplhali do Hlavní chodby.Přehrada už byla plná, takže jsme dali na základnu pokyn k vypuštění a spolu s klesající vodou se vrátili.
O největší překvapení večera se však postarali Kolbi se Štěpánem.Tito se věnovali jeskyni Barové.V rámci hledání dalších pokračování podivného zakončení Druhé propasti se věnovali stěně, která tuto oděluje od propasti První.Jejich návrat na základnu vyvolal velké pozdvižení.Barvitě nám líčili, jak po odplavení několika metrů sedimentů objevili volný, hezky vyzdobený komín.Na tom by nebylo však nic zarážejícího.Takových po jeskyni je a určitě se ještě mnoho najde.Větší překvapení však vzbudila informace, že komín končí v sedimentech, ze kterých směrem dolů trčí žebřík.Nejprve jsme zkontrolovali obsah ledničky, poté osobních skříněk a když jsme naznali, že úbytek alkoholu je v mezích normy a kolegové nevykazují znaky velké opilosti, začali jsme hledat vysvětlení.Toto jsme však nenašli, ačkoliv jsme se o to při lahvince snažili až do raního svítání.
Neděle byla už tradičně volnější.Nejprve jsem provedl klasickou turistickou trasou do Velké síně plánovanou exkurzi.Pak už jsme se mohli plně oddat hledání různých vysvětlení.Jednak nás trápila záhada neznámého žebříku, navíc se v potoce pod vývěrem nacházelo více kalu, než by průtoku odpovídalo.Kolbi se Štěpánem navíc dále trvali na svém prohlášení.Tudíž dost důvodů k návštěvě jeskyně. Navlékli jsme se já, Jura Svozil, Kolbi a Štěpán do overalů a vyrazili v odpoledních hodinách na revizi do Barovky. Tato návštěva nám přinesla vysvětlení.Bohužel se díky dešťům uvolnil svah pod Liščinou, což znamenalo ten odnos sedimentů a současně se tím uvolnil i průstup do Medvědí síňky.Žebřík v sedimentech tudíž nepocházel z doby železné, ale z minulého století, kdy byly v jeskyni prováděny paleontologické průzkumy.Opět se tím jen dokázalo, jak je příroda vrtkavá a naši předchůdci byli velice malý kousek od velkolepého objevu Druhé propasti.
Po výlezu na dení světlo jsme se v podvečerních hodinách pobalili, zakonzervovali jeskyni a základnu a rozjeli se do svých domovů k zaslouženému odpočínku.
autor: lblazek
