Školení versus vzdělávání v jednolanové technice pro speleologii

V neděli 21. dubna proběhlo ve Sloupu přezkoušení instruktorů speleologické techniky za účelem obnovy platnosti jejich končících oprávnění. Cílovou skupinou byli primárně zástupci základních organizací, kteří po ověření jejich znalostí mají veškeré předpoklady školit pracovníky provádějící práce ve výškách a nad volnou hloubkou. To znamená provádět obdobné školení v rámci svých ZO a vydávat průkazy instruktorů speleologické techniky.

Letošní přezkoušení bylo stejně jako před třemi lety provázeno nezanedbatelným neúspěchem adeptů. První školení bylo zaměřeno čistě na teorii a nedostatky v testech spočívaly v neznalosti resuscitace, maximálního pádového faktoru či technických norem v závěrečné části testu.

Letošní přezkoušení neobsahovalo školící část, jednalo se pouze o ověření teoretických znalostí a praktických dovedností účastníků. Slabinou letošního přezkoušení byly nejen znalosti technických norem, ale i samotný pohyb po laně pomocí SRT a záchana zraněného z lana uvízlého při výstupu.

Účel školení nespočíval ve vytvoření sítě instruktorů, ale spíše v dobrovolném splnění požadavku Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. "Nařízení vlády o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky".

Pořadatelem byla Komise pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou a účast byla zcela dobrovolná. Školení bylo primárně pro členy ČSS a individuální členy ČSS za úhradu 200,- Kč. Zúčastnit se však mohli nečlenové proti úhradě částky 2000,- Kč.

Tento článek vzniknul jako reakce na následnou diskusi po skončení školení a jeho cílem je přenést diskusi z hromadných mailů na jedno místo. Jde o snahu soustředit informace týkající se náhradních termínů školení, obsahu NV pro práci ve výškách jako takového, zamyšlení nad účelem tohoto školení a také nad úrovní absolventů.

Za právní rovinu problému a výzvu k diskusi o zbytečnosti stávající podoby školení lze považovat níže uvedené Nařízení vlády, které upravuje "způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci na pracovištích, na nichž jsou zaměstnanci vystaveni nebezpečí pádu z výšky nebo pádu do volné hloubky" (viz. §1 NV. 362/2005).

Speleologické pracoviště coby pojem uvedený v bezpečnostní směrnici totiž jen těžko lze chápat jako místo, na kterém amatérští speleologové podléhají zákoníku práce a vystupují jako zaměstnanci. Pokud by se amatérští jeskyňáři vůči tomuto pojetí jednoznačně vymezili, mohou se zaměřit na praktickou stránku zvládání SRT namísto úžasu nad certifikovanými žebříky a zajišťovacím lanem u všech žebřů výšky nad 1,5 metru.

Praktickou rovinou problému je pak samotná technická úroveň lezců a otázka, zda namísto instruktorů neškolit konkrétní lezce. Členové komise pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou jsou nestoři jednolanové techniky a obdobný placený kurz zaměřený vyloženě na výcvik a získání praktických návyků SRT by jistě našel své zájemce. Informace by pocházely přímo od odborníků, kteří navíc metodiku školení mají zažitou. Ono totiž úspěšně splnit přezkoušení SRT neznamená naučit se učit SRT.

Odkazy: