by
Letošní zima si už s největší pravděpodobností dala pokoj. Pokoj si dali i rejpalové, kteří nepřejí všeobecnému poznání. První jarní den jsme překonali bez ztráty desítky, ve stráni pod Krkavčí skálou rozkvetly podléžky, kříšťálově čistá voda zvolna plyne z vývěru na denní světlo. V nás se však s blížícím víkendem opět probouzejí nízké pudy plynout z denního světla do temných a tajemných hlubin.
Do moravského krasu se mě opět podařilo dostat až v páteční podvečer. Poté, co jsem se zabydlel, tak jsem se vydal na své současné hlavní pracoviště, Odporného komínu. Tentokrát to bylo v doprovodu Jirky Kukly a Marušky. Vysoukali jsme se do takřka nejvyšších míst, kde nás v posledním vertikálním stupni před čelbou zastavily dva zaklíněné bloky. Tyto se však zdatnému Kukličovi podařilo přesunout níže, bezpečněji a hlavně do takových míst, že přestaly zavazet dalšímu průstupu. Dosoukali jsme se proto všichni tři až na vlastní čelbu a mohli se věnovat vlastní naplánované práci. Nejprve jsme přesunuli něco kamínků do míst, aby nám při dalším plavení opět cestu nezavalily a něco sedimentů nakypřili. V pozdních nočních hodinách jsme se vydali zpět do krasového nadzemí.
Při zpáteční cestě jsme se chvíli zdrželi u Mořského oka, kde další skupinka blátotlačků ve složení Předseda, Raďas a Kolbi transportovali do studny výkonnější čerpadlo k odsávání sedimentů. Pomohli jsme jim v závěrečné operaci spouštění a pokračovali dále na základnu k virtuálnímu jeskyňaření.
Pro zpestření víkendu jsme sobotní den věnovali putování krasem a návštěvě přátel z jiných skupin. V ranních hodinách jsme se já, Raďas a Maruška sbalili a odcestovali na sever. Nejprve jsme navštívili ZO 6-08 Dagmar. Když už nám tak výrazně pomáhá jejich stážista Vláďa, je slušnost pomoc občas oplatit. Po přivítání se s kamarády, se kterými jsem naposledy bádal na jejich lokalitách koncem loňského srpna a vzájemné výměně drbů z různých částí krasu, nastal čas k plnění naplánovaného nabitého programu. Nejprve jsme s Maruškou navštívili jeskyni Dívčí. Po exkurzi této sice krátké ale hezké vertikály nastal čas k hlavní pracovní akci tohoto dne. Naše jihostředová trojka se přidala k Matoušovi a Eternitovi a vydali jsme se na Mlhův závrt. Tam nás později doplnili Termit s Lídou a Rosťa s Ivou. Vzájemně se střídajíc jsme vytěžili krásných tři sta kyblíků a v této lokalitě postoupili o více než metr a půl blíže zemskému jádru a plánovaným objevům. V mezičase, kdy jsem se zrovna neplácal v sedimentech na čelbě, jsem stihnul Hastrmánka provést vlastním Jedelským propadáním.
Po ukončení pracovní akce nastal čas na jednu z hlavních exkurzí dne. Do Dášeny se přidal i Raďas a ve trojce jsme ji prošmejdili takřka celou, včetně horních pater. Poté, co jsme se v počínajícím večeru opět ocitli mezi civilizovanými lidmi, rozloučili jsme se a vydali na druhou z hlavních exkurzí. V lokalitě U Netopýra jsme se přivítali s dalšími kolegy, tentokrát ze skupiny Myotis. I s nimi jsme se chvíli věnovali bádání a pomohli zlikvidovat něco zásob zelené. Ani ve střední části krasu se však nelenošilo.
Na základně probíhal, tak jak i na jiných základnách v krasu jarní generální úklid. Po návratu jsme nevěřili vlastním očím, ani osazenstvu se tam nacházejícímu, že jsme opravdu na BS 🙂 . Ve večerních hodinách proběhla i pracovní akce v jeskyni. Předseda, Dejv, Kolbi a Kuklič se věnovali studni naproti Mořskému oku. Podařil se jim postup o krásných šest metrů, takže jsme Amatérce opět o kousek blíž a srovnali tím naši výpomoc u "konkurence" 🙂
V neděli probíhalo několik nezávislých akcí. Franci se Zuzinkou a stážistou Vláděm pokračovali v digitalizaci jeskyně. Tentokrát se jejich mapovací úsilí zaměřilo na oblast Balkóty, kde se jim úkol zdařil na jedničku s hvězdičkou. Já s Raďasem jsme pokračovali v seznamování našeho nového badatele Marušku Hastrmánka s jeskyní. Nejprve jsme navštívili meandrující chodby za Kótou 314. Při další cestě směr Hlinité síně jsme dohnali mapovací družstvo, takže jsme si mohli v klidu jeskyně popovídat i o nejnovějších a nejžhavějších novínkách, jako třeba právě probíhající povodně v Macoše. Pak se naše cesty opět rozešly. Mapéři pokračovali v započaté práci, my jsme prolezli chodbu Smradlavé princezny. Naše cesty se opět spojily u chodby Adamovských jeskyňářů a Zuzčiny škvíry. Společně jsme se vydali Kaňony ven do krásného slunného odpoledne. Současně se pracovalo i ve studni, kde Dejv s Kolbim a Kukličem pokračovali v dohánění Amatérky.
V odpoledních hodinách jsme se s Raďasem rozloučili se zbytkem osazenstva a vydali se plácat v hlíně jinam, tentokrát na zahradu. Do jeskyně se k Mořskému oku v tuto dobu opět vydala další úderná skupina, kde Předsedu, Kolbiho a Kukliča doplnil Alda Havel, který nás po svém velice náročném víkendu navštívil. Náplní této jejich akce bylo posunutí Pupence blíže čelbě, krátkou léčebnou kůru v podobě klystýru dali i Odpornému komínu.
Tím skončil další z našich krasovíkendů, který se dá po delší době opět nazvat úspěšným. Navštívili jsme kolegy z jiných skupin, častečně napomohli k budoucímu prodloužení Amatérky, sami trochu Amatérku dohnali, pokročilo se v dokumentaci jeskyně a celkově jsme učinili mnoho dalších poznání tajemných a krásných hlubin Moravského krasu. S klidným svědomím se proto můžem těšit a připravovat na další, tentokrát už třináctý speleovíkend letošního roku.
autor: lblazek
