by
To nejzajímavější z celého víkendu se odehrálo už v pátek. Přes počáteční nevoli se podařilo ukecat a dát dohromady pětičlenný tým (Tom, Aranka, Jéňa, Rosťa, Maty), který dal přednost chladnému temnému podzemí před vyhřátou ostrovskou hospůdkou. Již za tmy jsme zalezli na večerní bádací akci do jeskyně Dagmar na pracoviště v Propasti pod Kaplí.
Cílem bylo zahloubit nízký prostor na čelbě a postoupit k tajemnému stropnímu korýtku, ze kterého vane průvan. V mírně se svažujícím terénu jsme se postupně prokopali až k místu, kde se strop noří do sedimentu, necelé dva metry napravo odtud se nalézá volný trativod (stropní korýtko), do kterého zatím nebylo možné nahlédnout, ale je evidentním pokračováním celé Propasti pod Kaplí. A co víc, vane odtud průvan, který nás Propastí pod Kaplí provází už tak dlouho. Kopali jsme vytrvale, jenže nakonec Rosťa hlásí, že na deponii v mezipatře propasti už se vleze max. 20, 10, 5 kýblů… Práci dnes ukončujeme ani ne tak pro pokročilou hodinu, ale protože bychom si komplet zaskládali ústupovou cestu. Sice to vypadalo, že od nahlédnutí "za roh" do trativodu nás dělí jen pár kýblů, ale na poslední chvíli se ve dně těsně před trativodem vynořil velkej šutr, se kterým nešlo ani hnout a na jeho rozbití jsme tu neměli techniku. No pěkně nás ten kámen naštval. Propast tak zatím dál úspěšně odolává. Ale už příští akce na čelbě může mnohé prozradit. Jenže než se tahle akce uskuteční, budeme muset nejdřív odtěžit blíž k povrchu deponii hlíny a kamení z propasti.
Po ukončení těžby jsme se s Jendou ještě chvíli v propasti zdrželi, z kamenů vytahaných z čelby (a doteď různě nastrkaných do bočních dutin) jsme vyskládali takovou opěrnou zídku. V podstatě jsme jí podepřeli zával, přes který jsme se v srpnu protěžili do současného horizontu. Zbavili jsme se tak kamení a i přístup na pracoviště je teď určitě bezpečnější. Tím dnes končíme a vracíme se i my na povrch.
V sobotu jsem se věnoval trochu neobvyklé speleoaktivitě, kterou bylo školení pořádané ČSS v Brně k problematice spolkového práva a vedení účetnictví spolků. Zatímco jsem se takto flákal, Rosťa, Jenda a Tom vytáhli z Dagmary staré železné kolejnice. Jednalo se o konstrukci svařenou a smontovanou z lešeňových trubek, po které jezdil vozíček a celé to sloužilo při těžby hlíny z Chodby pionýrů právě v době, kdy tu ti pionýři skutečně kopali. Poslední roky ale trubkové kolejnice ležely uložené bokem v Dómu nádob a když už se těžilo z Chodby pionýrů, tak stejně s pomocí plastových lóden. Takže kolejnice tento den opustili jeskyni a je na zvážení, jestli by po případném servisu byly ještě k něčemu využitelné.
Odpoledne tuto pracovní trojici doplnil ještě Golémek a společně upravili deponii kamení u cesty. Jak se sem průběžně naváželo další a další kamení z Dagmary a jak se v tom příležitostně hrabou kolemjdoucí a vybírají si kameny do svých zahrádek, bylo kamení roztaháno na zbytečně velkém prostoru. Čekal jsem, že naše pracovní četa nahází kamení zpět na jednu velkou hromadu, ale oni si s tím tak pohráli, že z kamení vyskládali jakousi mohylu. Teď už do hromady kamení asi žádný kolemjdoucí jen tak nehrábne v obavě, aby nevyhrabal taky nějakou mrtvolu. A příští generace tak mají zaděláno na záhadu, která kultura a za jakým účelem tady u lesní cesty tuto kamennou pagodu postavila 😉
A ještě jednu "rosťovinu" stihli během soboty spáchat – opravili a znovu vyskládali z kamení naše venkovní ohniště. Rozpadající se ohniště teď zase vypadá důstojně, jak se na středobod dagmaráckého dění sluší.
Neděli jsme si udělali povrchově-exkuzní, bylo potřeba trochu rozchodit včerejší školení. Jirku, speleonávštěvu až z Liberce, jsme zavedli k Jedelskému propadání a ukázali mu místní závrty a ponory. Krajinu kolem má prochozenou dobře, ale Jedelské propadání jeho pozornosti doposud unikalo. Pak jsme se přesunuli k Jedelské ventarole, kterou jsme si prolezli. I když bylo cítit, že v jeskyni bydlí nějaké zvířátko, tak jsme (naštěstí) při plazení v jeskyni na žádné nenarazili. Ale evidentně to tu asi lišky navštěvují, do jeskyně je natahána spousta suchého listí, tráva a našli jsme i několik brlohů. Cestou zpět na základnu jsme šli oklikou, potulovali jsme se po okolí, po závrtech méně známých až neznámých a kochali se podzimním lesem.
autor: Maty
