by Vždycky jsme měli za to, že nehody, ze kterých plyne nějaké poučení, či které mohou zvýšit motivaci k bezpečnému chování, by se měly veřejně zhodnotit. Mezi horolezci a horskými turisty je takovou vzorovou publikací třídílná řada Bezpečnost a riziko na skále a ledu od Pitta Schuberta, ale ve speleologii nic podobného neexistuje. Protože jsme se zhruba před týdnem dověděli o katastrofě, která postihla jeden z trvalých bivaků ve slovenské jeskyni Mesačný tieň, chceme touto formou upozornit na jedno z opomíjených nebezpečí v podzemí.
Co se stalo: V jeskyni Mesačný tieň je už asi 5 let používán bivak č. 1. Postupem doby se zde postavilo až 5 stanů, některý materiál byl záhy přesunut dál do nitra jeskyně, takže současný počet stanů byl 4. Poslední výprava, která zastihla bivak 1 v neporušeném stavu, proběhla počátkem listopadu 2009. Následně vývoj počasí na necelé 2 měsíce činnost zastavil. Poté se na scénu 22. ledna dostavila dvojice výzkumníků Igor Pap a Braňo Šmída, a ke svému zděšení našla tábor zavalený kamennou lavinou. Ze 4 stanů byly 3 zasaženy do té míry, že kdyby v nich v danou dobu někdo přespával, došlo by k smrtelným nebo velmi těžkým úrazům. Přímo nad plochou bivaku se nachází jednak několik desítek m vysoký komín (jeho výška dosud nebyla spolehlivě prokázána, protože laserový dálkoměr neproniká přes zamlžení) a jednak již nižší, ale nikoli vysloveně narušený strop. Něco jiného však byla bezprostředně přilehlá část, kam se chodilo na záchod nebo pro vodu. Pravděpodobný mechanismus katastrofy je takový, že došlo ke zřícení rozrušeného stropu v této části a z horniny se vytvořilo návrší, po kterém se další bloky skutálely až na plochu se stany. Konkrétně stan dvojice Pap – Šmída byl zavalen velkým blokem v prostoru nohou. Prešovský stan byl pokryt hromadou kamení o velikosti hlavy až aktovky a nejhůř zasažený byl náš, plzeňský stan, na který dopadl obrovský blok a přeťal jej v polovině. Jediný stan, který byl na opačném konci plochy, přežil bez úhony. 
1. Celkový stav bivaku 1 na podzim 2009 (foto patrně B. Šmída)
2. Stav bivaku 1 po zavalení. Komentář netřeba… (foto B. Šmída)
3. Než jsme postavili plzeňský stan, plošinu jsme pečlivě vydláždili. Původní povrch byl poměrně rozeklaný. (foto K. Jindra)
4. Plzeňský stan v celé nádheře. 3 plně vybavená místa (nouzově až 4), za stanem mezisklad materiálu. (foto K. Kocourek)
5. Plzeňský stan nyní. Vyčnívající nohy nejsou zavalený jeskyňář, ale Igor Pap pokoušející se vylovit zbytky použitelného vybavení. (foto B. Šmída)
Jaroslav Pavlíček, polárník a průkopník české účasti v Antarktidě, píše ve své kultovní příručce Člověk v drsné přírodě, jaké podmínky by mělo splňovat místo pro bivak:
- „co nejvíce chráněné před objektivním nebezpečím (kameny, laviny aj.);
- co nejsušší (pozor na příliv, průtrž apod.);
- v blízkosti vody (v nouzi ledu nebo přinejhorším i sněhu);
- v pěkném prostředí."
Pořadí je dané závažností jednotlivých bodů, čili například dostupnost vody nevyváží nebezpečí od padajících kamenů. Evidentně v tomto případě nebyla splněna první a nejdůležitější podmínka. Jak mohlo k takovému selhání dojít?
- Předně tábor vznikal postupně a další stany se přidávaly k již existujícím. Vnímavost k nebezpečí je v takovém případě utlumena, protože se každý jen připojuje k už dříve provedenému rozhodnutí. Ovšem toto rozhodnutí patrně nebylo uzavíráno s úvahou, že v následujících 5 letech zde bude mnohokrát do roka nocovat skupina 10 i více lidí. Navíc za celou dobu provozu bivaku se neobjevily jednotlivé menší spadané kameny, což by mohlo signalizovat problémy.
- Stav stropu se sledoval jenom v oblasti vertikálně nad plochou bivaku. Největší pochybnosti budil vysoký komín a pravidelně se vedly řeči na téma, že jednou odtud přiletí kámen a někoho sejme. Situaci, kdy po nějakém velkém řícení budou obrovské balvany a suť všude okolo, si nikdo nedovedl představit.
Ve skutečnosti je vysokohorský kras v neustálém pohybu a některé části jeskyní připomínají spíš stará důlní díla. Zde konkrétně mají velké dómovité prostory dno pokryté spadaným materiálem, jak někde v kamenolomu. V bivaku 1 bylo nutno vydláždit si plošiny pro stan mezi velkými bloky vyčnívajícími ze suti. Ačkoli strop byl přiměřeně kompaktní (alespoň kam se dalo dohlédnout) přítomnost této suti měla varovat, že plocha je periodicky zavalována. Nyní jediné prostory, které připadají v úvahu, budou v této jeskyni chodby v rostlé skále a bez přítomnosti i starší suti na počvě.
O možnosti zřícení stropu na bivakující jeskyňáře jsme mnohokrát diskutovali, ale do této doby nikdy nebyli svědky reálné události. Toto se nyní změnilo a je jenom štěstí, že škody jsou pouze materiální. Tak jako existují reálné případy vytrženého kotvení, lan porušených pádem kamení či oděrem nebo povodňové stavy, se kterými se přinejmenším ti zkušenější z nás již osobně setkali, máme nyní ve sbírce i řícení prostor. Až budete někde budovat bivak či stálé pracoviště, pamatujte!
(více též na www.sss.sk/s.php?t=1&m=201&id=196)
Za speleotým Mesačný tieň (sekce Plzeň)
Karel Kocourek
autor: kocour_plzen
