by 
Krátce po příjezdu a zabydlení základny jsme v páteční podvečer vyrazili na povrchovku. Sucho je neúprosné – v řečišti Jedelského potůčku už není jediná tůňka, nedaleký věčně zabahněný úsek lesní cesty vyschl, při chůzi lesem se doslova práší. Prošli jsme blízké okolí a došli i k nové lokalitě, jeskyni Vymodlené v Hrádském žlebu. Od jara tu kolegové ze ZO 6-20 Moravský kras odvedli kus práce. Jsme zvědaví, jaké nové poznatky z této oblasti průzkum jeskyně přinese, takže držíme palce při dalším postupu.
Klasicky vychází na květnový víkend i oslava narozenin, tentokrát se sešly hned troje kulatiny dávající v součtu výsledek 120. Tento dobrý důvod k oslavám naštěstí příliš neomezil sobotní pracovní akci. Ráno nás ještě před odchodem na závrt přišla pobavit návštěva z Tartarosu. Ani ne dvouletá Anežka se s nadšením chopila zablácených kyblíků nachystaných na dnešní těžbu. Výchovu dorostu mají Tarťáci zvládnutou velice dobře.
Pracovištěm se nám dnešní den stal Mlhův závrt. Do závrtu jsme přinesli stojky na další díl výdřevy, nainstalovala se kladka a mohlo se těžit. V prvním kýblu putovaly nahoru žabky, později i myš, která skokem do šachty spáchala sebevraždu. Při konci minulé akce jsme z nejnižšího místa (8,5 m) s velkou slávou vytáhli první 2 vápencové kameny. Dnes jich podstatně přibylo. Všechny byly vykopány při j. stěně šachty, velikost od 5 do 30 cm, silně zkorodované. V rohu sondy se v sedimentu odkrylo i něco většího (blok, liťák?), do profilu šachty zatím zasahuje jen minimálně a je tak zkorodovaný, že se při úderu kladiva bez problému drtí. Mezi 7 a 8 m je obnažena další poměrně mocná štěrková vrstva. Její sklon i sklon níže položených hlín je stále stejný, tedy s narůstající vzdáleností od skalní stěny klesají. Před 15. hodinou je na povrch vytěženo 120 kýblů a šachta přesáhla hranici 9 m. Následuje přesun na základnu. Tam se též nezahálelo. Na ohništi buble v kotlíku guláš a Rosťa s Lídou mají hotovou výměnu kuchyňské desky (ta nová je stylově imitací travertinu). Oběd se nám trochu protáhl, neboť byl spojen s předáváním darů a dortů dnešním oslavencům a s dalšími ceremoniály. Hodování vypuklo naplno. S Eternitem a Jendou jsme se ale přemohli a vrátili se k rozdělané práci na Mlháči. Pokračovalo se s přípravou výdřevy a zabudovávaly se stojky. Nakonec kolem 19. hodiny odpadáme i my, balíme nářadí a opouštíme závrt.
Definitivní tečkou za dnešním bádáním měl být sestup do III. propasti v Dagmaře s nadějí, že se dočkáme historického okamžiku – bezvodého stavu (což je podle posledních údajů o hladině v propasti a sucha, které kolem panuje, velmi pravděpodobné). Jenže sestup se nekoná. Zámek na uzávěře je zásadně proti. Následuje zdlouhavý boj, prostříkání zámku olejem, ale klíč se neotočí ani o milimetr. Odcházíme zklamaní, že nám naše jeskyně nechce dát ani kousíček objevů "zadarmo". Když už jsme navlečeni v overalech, rozhodujeme se pro kontrolní sestup do jeskyně 567A V Jedlích. Tady jsme zaznamenali další samovolné pohyby v propadu ve dně Meandrového dómu. Popadalo několik větších kamenů, část hlinitých sedimentů je odplavena dolů a vůbec je to celé nějaké posunuté, protože jindy pohodový průlez je tentokrát hodně těsný. A to je pro dnešek vše, vracíme se na povrch. Za svitu měsíce se dnes už potřetí vracíme z Jedlí na Boudu, kde nás po dlouhém a náročném dni čeká taktéž dlouhá a náročná noc.
V neděli se za námi stavuje čaroděj Cave. Včera se účastnil Dne dětí na Holštejně a dnes se chystal provést přítelkyni jeskyní Dagmar. Pomocí kouzelného mazání a zaklínadel se mu daří pootočit klíčem, ale do krajní polohy se klíč stále nedostane. Samozřejmě si vzápětí musel vyslechnou vlnu kritiky, že tohle kouzlo se zámkem bude muset ještě trochu vypilovat. Jako poslední se do souboje s uzávěrou pustil Termit a jeskyně je konečně otevřena, exkurze může sestoupit do hlubin. Cave z toho není moc nadšenej, do jeskyně se mu nechtělo, tak na nás na oplátku vypustil svoje hady. Při průstupu Dagmarou slezl Jaryn i do II. propasti (dle předpokladu suché) a ani jeden z kamenů házených přes úžinu do paralelní III. propasti nežbluňkl do vody. S tímto poznatkem nás vítá na povrchu. Já s Jendou jsme se právě vrátili z Mlháče, kde jsme byli schovat přichystanou výdřevu před krasovými zloději. Do sestupu se nám už ani jednomu nechce. Po náročné sobotě není dost sil a ani morál slanit a opět vystoupat nechutně úzkou III. propastí. Hazardovat nemá smysl a nikdo jiný se tam dolů bohužel neprotlačí. Takže příště…. Bečka zasyčela, poslední láhev rumu je dopita, guláš dojeden a hadi zpátky v truhle – neklamná znamení, že víkend končí. A propast dál střeží své tajemství.
autor: lblazek
