by
Stává se pravidlem, že každý rok zavítáme za kolegy na Slovensko, do jeskyně Javorinka. Měla to být ta z lehčích akcí. Alespoň tak si to představoval milda, dle již zažitích předešlých akcí z minulých ročníků a charakteru nižších pater J.Javorinky. Ale ouha, realita úplně jiná!!!
Letos jsme domluvili akci letním vchodem přes jeskyni Nadějná. Ve čtvrtek jsme dorazili do Spišské Belé, kde jsme měli sraz na schůzi. Překvapením bylo, když jsem došli ke klubovně a místo vchodu byla betonová deska. Tak jsme chvíli čekali, a pak se vydali do krčmy s tím, že snad kluci dojdou. Nakonec to dopadlo dobře – sešli jsme se u piva, po jejich schůzi, která se konala na stejném místě jako každý rok. Akorát ten vchod byl jinde. Vše se domluvilo, co se bude dít, ale několikrát se to zase změnilo ( ostatně jako každý rok). V pátek byl sraz v 16,00 že společně vyrazíme směr Javorová dolina a dále. Měli jsme proto spoustu volného času a tak jsme vyrazili za dnes už známým Jožou Bachledou do Belanské Jaskyně, kde jsme živě diskutovali při sklence červeného o nerostném bohatství v širém okolí Belanských Tater.
Kolegové z místní ZO se dostavili „skoro na čas" nebo nám šli hodinky napřed, jak jsme byli celí nedočkaví.
K myslivně v Javorový dolině se dostáváme kolem 17 hodiny, bereme batohy a vydáváme se na noční pochod na chatu Burdeli. (bordel – hampejz) Podle místních je to jen hodina cesty, ale zřejmě mají jiný místní čas, než my, takže krušná cesta stále vzhůru nám trvala něco málo přes dvě hodiny .
Na chatě už ale byli ubytovaní výletníci z TANAPu . Ouha něco je jinak??? Bylo třeba se domluvit zda bychom tam mohli sdílet prostory s nimi. Naštěstí nebyli zase až tak moc proti. Bylo tam i pár děvčat a tak pro zdatné jinochy jako jsme my, to bylo trošku koření do tak nudného večera. Který probíhal při pár skleniček UK vodky a SK borovičky. Samozřejmě proběhla družba a kolem půlnoci jsem šli spát.
Ráno jsme si dali snídani a po deváté hodině jsem vyrazili k jeskyni. Ještě to byl kus cesty do Kolový doliny. Cestou jsme protínali lavinový žlab a pár nadějných výdechů ze všude přítomných jeskyních puklin. Cesta nebyla tak daleká, trvala jen asi 45 minut. Před vstupem do jeskyně bylo potřeba rozbít hrázku z ledu a vypustit vodu z jezírka. Až potom nás pouští jeskyně do svého nitra.
Tato jeskyně má úplně jiný charakter, než Javorinka . Je to starý ponor, takže jsme lezli nejdřív tlakovým kanálem a pak se dostali do puklin. Jeskyně má délku jen 260 metrů, dosti namáhavým lezením, plazením, ale i pěkným bohužel ještě nevystrojeným traversem nad propastí. Teprve pak jsme se dostali ke prokopanému propojení do Javorinky.
Cesta se bohužel nezměnila a po dalších 100 metrech jsme si konečně mohli oddechnout. Dostali jsme se do mnohem větších prostor. Vzali jsme si věci na lezení a začali se slaňovat k místu, kde jsme byli před dvěma lety na mapovací akci. Po cestě jsme se rozdělili na tři party: jedna rozšiřovala průchod do známých částí jeskyně, další lezla komín a my jsme šli mapovat. Stává se už pravidlem, že jsme u toho, že se doměří nějaký ten kilometr jeskyně – tak letos to byl desátý kilometr.
Snažili jsme pořídit pár fotek, když už jsme to sebou táhli a vydali se na zpáteční cestu. To jsme ještě netušili, co nás čeká . Tam (dolů) to šlo docela dobře, ale cesta nahoru byla mnohem krušnější – tím, že byla do kopce, v puklinách s vaky to byl docela záhul. Prostě jsme se s mildou shodli na tom, že to bohužel není ta Javorinka, kterou známe. Po osmi hodinách jsme se dostali konečně ven. Dobití ale šťastní že se nikomu nic nestalo i když v jednu chvíli to mohlo dopadnou zcela jinak.
Ještě nás čekala cesta na Burdeli na vytoužený oddych a pár hrnků dobrého horského čaje. Brzy ráno zabalit a potom frrr domů. V neděli odpoledne jsme dorazili domů, přibylo jen pár modřin po těle. Ale celkově to zase stálo zato!!!
Dá se říct, že výlet za dobrodružstvím se vydařil !!!
Účastníci zájezdu byli: Peltan milda & I. Harna bída alias dr.skala
bidab.rajce.idnes.cz/Tatry_-_Jeskyne_Javorinka_2011/
autor: dr.skála
