Expedice Medúza 2016 - Černá Hora 24.8. - 3.9.2016

Letošní ročník expedice do jeskyně Dalovica Pecina proběhla na přelomu srpen/září. Jeskyně je paleovývěr horizontálního charakteru s momentální délkou objevených chodeb přibližně 11 km.

Během uplynulých expedic se podařilo pohodlně vystrojit všechna obtížná místa pro pohodlnější transport potapěčské techniky k prvnímu sifonu. Následně proplavání, vystrojení a zmapování několik kilometrů chodeb za sifony a v ostatních větvích jeskyně.

Původní plán letošní Medúzy byl pokus o proplavání doposud koncového čtvrtého sifonu. Bohužel obojživelný tým se nakonec neúčastnil v kompletní sestavě a ve třech lidech by byl transport věcí mezi sifony značně náročný. Náhradním plánem byla podrobná explorace mezi prvním a druhým sifonem a následné zmapování, což se podařilo.

Stanový tábor a výchozí bod je situován na planině Dalovica u Bielo Polje. Perfektní zázemí nám tu zajišťuje místní patron Mito Djalovic, který poskytuje pozemek, prodlužku s elektrikou a také občas upeče domácí chleba a nabídne Raiku (zdejší kořalka).

Celá expedice je hlavně Česko-Polská výprava a tentokrát se účastnili i dva Srbové. Vzájemná součinnost funguje více než dobře.

První aktivní den kolem poledne vyráží kolona nosičů potapěčské techniky k prvnímu sifonu. Pro ty, kdo nevěděli co to obnáší (včetně mě) se asi hodně divili. Dalovica Pecina je totiž megalomanská megadíra celá prolitá monstrózní výzdobou ze které se až tají dech. Oproti Moravskému krasu je tu všechno v desetinásobném měřítku. K prvnímu sifonu je to klidnou chůzí asi 3,5 – 4 hodiny cesty poměrně náročnou hodně členitou cestou. Jsou tu různé traverzy na obcházení jezer, pár kolmých stupňů vystrojených uzlíkatými lany, ale hlavně celá trasa je pořád nahoru dolů a je to hodně vysilující.

Návraty z jeskyně byly standartně v nočních hodinách. Někdy i ranních.

Po bivaku v jeskyni měli potapěči další den šichtu za sifonem a vrátili se asi ve 3 ráno.

Následující dny probíhaly retransporty potapěčské techniky od sifonu ven z jeskyně a k tábořišti, proběhlo přestrojení a následné zmapování větve známé jako Pomorsky pút a také se podařilo projít, vystrojit a zmapovat spojnici mezi Termitím dómem a Pomorským putem + nějaké odbočky. Takové bezvýznamné odbočky. Ty neměly ani půl kilometru, takže to nestojí za řeč.

Po týdnu desetihodinových šichet v jeskyni jdu konečně na povrchovou pochůzku kaňonem Klisura Dalovica jehož sestup a výstup 350 výškových metrů absolvujem každodenní cestou k jeskyni. Je to hluboký ostře zaříznutý kaňon ve kterém se nachází i další jeskyně Brno a dva vývěry Bystrica a Juriško vrelo.

Na závěr dne ještě letím s foťákem nafotit Pomorský put. Asi nejkrásněsnější jezírková část jeskyně. Je to úsek sintrových kaskád, hrázek a jezer s křišťálově čistou vodou a nádhernou výzdobou. Když jsem tu byl naposled, tak foťák ležel ve stanu a bez těchto fotek odsud prostě neodjedu.

Na závěr celé expedice zamíříme do Podgoricy na vynikající chálku a české pivo do restaurace Lanterma a následně na koupačku k moři. Příjemné uvolnění a závěrečná tečka expedice.