by
Oproti minulé akci se nás sešlo minimum, byl tak prostor na návštěvu méně známých jeskyní v našem okolí, ale taky dost času na to udělat si vlastní objev! Už v pátek jsme s Jardou-Gandalfem zalezli do Propasti pod Kaplí a vydolovali další 2 velké kameny ze dna. Stále se nestačíme divit, jak je sediment ve dně sypký a metr dlouhý pajsr zajíždí dolů bez většího odporu. Pak jsme se pustili do nepříliš oblíbené činnosti – tahání kamenů z průvanové plazivky.
Rozebírání kamenů na čelbě v plazivce dnes šlo poměrně hladce, horší to bylo klasicky s transportem ven. Podařilo se nám ale postoupit o metr vpřed a proplazit se do míst, kam jsme doposud nakoukli jen foťákem. Tedy do místa, kde se dno i strop plazivky začínají zvedat a přes zúžené místo je v přímém směru vidět do volné prostůrky, stačí jen snížit dno… To už si necháváme na sobotu a obracíme se na cestu k povrchu a k Němcům. O půlnoci zalézáme do spacáků a jdeme sbírat síly na zítřejší den. Jenže během ani ne pěti minut přijíždí jižanský koráb s Kučou, Erikem a Lazarem a my se necháme ochotně přesvědčit, že noc teprve začíná (viz zápis na webu Speleohistoriků).
Sobotní program byl naprosto jasný – postoupit v plazivce v Propasti pod Kaplí přes zúžené místo. Jdeme dolů s Gandalfem a Anetou. Nečekaně rychle se nám podařilo překonat kritické místo snížením hlinitého dna, přichází průstup a JE OBJEVENA VOLNÁ SÍŇKA!!! Hned na začátek zdůrazňuji, že se jedná o skutečně malý prostor. Ale volný prostor takových rozměrů, aby se tam dalo ve dvou lidech posadit, nebyl v jeskyni Dagmar objeven už několik desetiletí!
Malá prostora je přímým pokračování plazivky, dno stále strmě stoupá až do nejzazšího koutu, kde je pokračování v přímém směru ukončeno kamenitým závalem. Nalezené prostory jsou poznamenány řícením, stěny jsou rozpraskané, pravou stěnu tvoří pokleslé skalní bloky. Prostor protíná výrazná tektonická porucha (paralelní směr s tektonikou Propasti pod Kaplí), která je taktéž vysledovatelná i v Dómu konce. Celkově prostor působí dojmem zavaleného přítoku z druhé strany, z nějaké výše položené neznámé prostory… Dno síňky klesá jednak zpět do plazivky, ale také směrem k J, patrně směřuje do stejných míst jako dno Propasti pod Kaplí. Jinak je zde pár menších krápníků, na dně guáno, pár netopýřích kostí a především průvan. Postup odtud někam dál bude docela komplikovaný. Nejdřív sem uděláme rozumný přístup a pak se uvidí, co dál.
Odpoledne jsem zašel s Liborem provětrat cajky do Rudoleckého propasti. Pro mě první návštěva zde a velké překvapení. Nečekal jsem, že je propast tak dlouhá, hluboká, prostorná a překrásně vyzdobená. Zvlášť krápníková výzdoba byla díky vysokému skapu nádherná. Měl jsem propast zaškatulkovanou jako "jednu z okolních blboděr", teď jsem svoje poznatky musel přehodnotit.
Ve stejném duchu jsme pokračovali i v neděli a navštívili další jeskyňky Ostrovského žlebu. Nejdřív jeskyni Panáčkovu, kde jsme došli až po (koncovou?) propástku. Jinak pod vstupem trocha domovního odpadu, ale žádná hrůza, příště stačí jeden pytel a může být vše uklizeno. Přes silnici jsme se přesunuli k Estavele, kde ale není kam zalézt, a k sousední jeskyni Vandrácké. Ve Vandrácké nás kousek před sifonem osvítilo denní světlo, které se sem dostalo malou škvírou u stropu. Libor si vzpomněl, že na povrchu už dřív našel nějaký propad a že by to mohlo být ono. Propad jsme našli, ale viditelné spojení s jeskyní v něm není (i když s ní taky jednoznačně souvisí). Nakonec jsme nenápadný otvor ukrytý v mechu vypátrali. Sem šlápnout neopatrný houbař, tak se bude hodně divit. Poté jsme ve svahu nad Císařskou pátrali po jeskyni Čtvereček, ale místo ní jsme nakonec našli jiné dvě. První byla 4 m dlouhá plazivka bez číselného označení. Cca 30 m od ní na sever je druhá jeskyňka, v podstatě jen krátký fragment meandrující chodby ústící opět na povrch. U vchodu štítek s číslem 570. Libor později zjistil, že by se údajně měla jmenovat Motýlí. Jako poslední jsme prozkoumali jeskyni V panském klínku, zde zaujala především mohutnost vstupní chodby. Další jeskyně jsme si nechali zase na příště.
autor: lukas
