by
Nějaké plány na pátek sice byly, ale nakonec bylo potřeba ještě dochystat papíry na zítřejší schůzi, takže do jeskyně jsme se nedostali. Výroční členskou schůzi jsme na základně zahájili v sobotu v 9 hodin. Trochu se nám to letos protáhlo, je toho papírování rok od roku víc. Ale poprali jsme se s byrokracií se ctí, staronový předseda nás opět počastoval výhružkami, že je letos předsedou skutečně naposledy a přijali jsme hned 3 nové členy – Vojtu, Marta a Honzu. Nejde o žádné nováčky, nýbrž o odzkoušené pracanty, kteří s námi jezdí už dlouho. Při schůzi jsme si naplánovali činnost na letošní rok a po obědě se vydali měnit slova v činy.
Při schůzi byla základna plná k prasknutí, odpoledne šla ale makat zase naše obvyklá sestava – Honza, Mart, Adam, Radka, Aranka, Vojta a Matouš. Šli jsme dělat do Propasti pod Kaplí na čelbu pod 2. stupněm propasti ve směru ke stropnímu korýtku (trativodu), odkud fouká průvan a do kterého kvůli zatáčce a nízkému stropu zatím není vidět. Těžená hlína je pěkně kyprá, kope se bez problémů, těžbu zpomalují jen občas se vyskytující vápencové balvany. Zvlášť jeden kámen (důvěrně pojmenovaný Robert) nás pěkně potrápil, ale nakonec jsme i jej z hlíny vydolovali. Překvapením bylo, když se při náhodném úderu kladiva o strop ozval nečekaně dutý zvuk. Pokus jsme zopakovali a opět se ozval tak dutý zvuk, že jsme se rozhodli stropu raději nedotýkat, protože tu není něco v pořádku. Ve finále se nám podařilo postoupit o půl metru vpřed a konečně nakouknout do trativodu. Pohled to ale byl takový rozporuplný. Zjistili jsme, že po 2 m je trativod téměř v celém profilu ucpán kameny, ale stále je mezi nimi malý volný prostor, odkud proudí průvan. Tedy žádná sláva, volný průlez někam dál se nekoná, ale není to ani žádná tragédie, prostě nás čeká další kopání a vyklízení kamenů.
Z tohoto místa je také možné shlédnout celý průběh stropního korýtka, které vede kamsi nahoru do závalu v délce min. 5 m. A pak přišlo jedno velké nepříjemné překvapení a zároveň vysvětlení, proč strop zní tak dutě. V místě stropního koryta strop uskakuje nahoru, a když se člověk podívá odtud směrem nazpět, zjistí, že je náš domnělý pevný strop tvořen jednou vápencovou plotnou o rozměrech 2×3 m odloupnutou od masivu. Plotna je silná 20 cm a stejně široká je i spára mezi ní a "pevným" stropem. Uvozovky jsou namístě, strop nad deskou je totiž taky celý popraskaný a rozbrázděný trhlinami. No nebylo to hezké zjištění. Okamžitě jsme začali zkoumat celý strop, kde všude je tato plotna opřená. Takže kromě těžkého boje v úzkém prostoru na čelbě nás teď čeká ještě nějaké zabezpečení a podepření stropu proti zřícení. Posunuli jsme se dnes hezky, ale zjištěné výsledky nás příliš nepotěšily. Nenecháme se ale odradit, průvan zespod je jasné vodítko, že jdeme dobře, jen nám tu naši cestu za objevem naše jeskyně pěkně komplikuje.
Dnešní postup na pracovišti, nové členy, předsedu apod. jsme zašli večer zapít k Němcům, důvodů se dnes našlo opravdu hodně a někteří to stihli i dvakrát.
Na neděli byla domluvena exkurze do Hedvábné. Škoda že někteří spěchali domů a nechali si ujít návštěvu této krásné jeskyně. Vojta, Aranka, Jaryn a já jsme ale nevyměkli a přes zasněženou Ostrovskou plošinu došli až k Meiselově závrtu. Poklop jsme otevřeli bez komplikací, následoval sestup do hlubin a pak průchod nekonečnými chodbičkami, kde si člověk uvědomí, kolik toho jeskyňáři museli prokopat a rozšířit, než se dočkali objevu. Ten ale stál za to. Když dojdete k Ústřední propasti, tak i když jste ji viděli několikrát, vždycky vás ten prostor uchvátí.
Slezli jsme po žebříku dolů, prolezli prostory navazující na dno propasti a cestou zpět pak pořídili pár fotek. Víkend jsme zakončili kofolou u Němců.
autor: Maty
