by
Někdy je
nejlepší nad ničím dlouho nepřemýšlet. Pár členů Čachtické skupiny přijelo na
pracovní víkend do Tišnova, kde z hodiny na hodinu vznikl námět na další
velkolepou akci v Malých Karpatech, o kterou dostala zájem i Slovenská
média.
Jedná se o
periodickou vyvěračku Hladový prameň. Je to jediná jeskyně Čachtického krasu
s aktivním vodním tokem. Vyvěračka má neuvěřitelnou periodicitu 7 let. 7
let vytéká a 7 let je suchá. Tuto záhadu doposud nikdo nevysvětlil. Momentálně
je období, kdy je sucho a navíc Lukáš všechny vyburcoval, že voda v sifonu
je na historickém minimu. To nabízí jedinečnou příležitost pokusit se sifon
vyčerpat.
Poslední
informace jsou z roku 1961, kdy se o průzkum sifonu pokoušeli potápěči ze
Speleoklubu Brno. Už tenkrát se podařilo F.Plškovi a F.Hlaváčkovi po odmotání
50ti metrů šňůry proplavat do chodby s volnou hladinou. Prostor pod
hladinou popisovali jako chodbu s ostrými kulisami, které nebylo snadné
překonat. Dále F.Plšek pokračoval bez dýchacích přístrojů volnou hladinou a kam
byl schopen dojít a dosvítit odhadoval 50-60m volného pokračování.
To je slušná
motivace. Pokud by se nám podařilo (v rámci možností suchou nohou) proniknout
za sifon do zmiňované chodby, tak budeme schopni pokračovat v průzkumu.
V pátek
vyrážíme z Tišnova pouze dva s Michalem Doleželem. Auto narvané
k prasknutí vším potřebným k čerpání. Dvě čerpadla, centrálu a
desítky metrů hadic. O zbytek se postarala Čachtická skupina.
Kolem třetí
odpoledne se blížíme k zasněženým Malým Karpatům a během chvilky už
vyhlížíme Hladový prameň pod silnicí. Když jsme dorazili, tak jsme se nestačili
divit. Už z dálky vidíme kouřové signály z obrovského ohniště na paloučku
před jeskyní a v těsné blízkosti stojí velký vojenský hangár. ,,No…takže
zázemí kluci nepodcenili´´ říkal jsem si. To ale nebylo všechno. Na zadní
straně hangáru bylo 12 kw plynové topidlo, takže přes noc bylo v hangáru
místo -10ti snad 20 stupňů nad nulou.
Čas letí,
takže vyhážeme všechny krámy z auta, Zdenko ještě pospojuje asi 100m
elektrického kabelu a čerpadlo už kolem čtvrté hodiny putuje jeskyní
k vodní hladině.
V 17
hodin začínáme čerpat. Hadice byly nataženy až ven před jeskyni, ale průtok byl
mizerný. Na čerpadlo už to bylo moc velké převýšení. Využili jsme tedy odtokové
roury, které tu byly nainstalovány až do nitra jeskyně od doby, co se tu
budoval vchod. Asi někdy v roce 1988-89. To se ovšem také neosvědčilo,
protože za těch 30 let byly roury zacpané a voda se nám vracela do jeskyně.
Nedotekla ovšem moc daleko a po pár metrech se začala ztrácet v zasypaném
suťovisku. Teď byly dvě možnosti. Buď to poteče někam ven, a nebo se nám to
bude vracet zpět do sifonu. Není to od sebe moc daleko, takže se to projeví
brzo. Buď bude hladina dále klesat, nebo ne.
Hladina šla
dolů poměrně pěkně. Asi 10 cm za půl hodiny.
Teď budou následovat celou noc dva
hlavní úkoly. Přikládat venku do ohně, zahřívat se borovičkou a chodit
kontrolovat hladinu.
Čerpání šlo
celou noc na jedničku. První problém nastal asi po šesti hodinách čerpání. Voda
si přeci jen našla cestičku zpět do sifonu. Asi dva metry nad původní hladinou
se procedil slaboučký pramínek, který tekl zpět. Ten se ale naštěstí až do
konce čerpání nezvětšil, takže intenzitu čerpání to moc neovlivnilo.
Kolem čtvrté
ráno jdu na kontrolu stavu a vidím, že na dně už je maximálně po prsa vody. Na
protější straně čerpané zaplavené propástky je vidět poměrně mohutný suťák. Ten
tu vytvořili naši předchůdci, kteří se snažili hledat cestu vrchem. Takže
veškerý materiál, který oni naházeli do této propástky je potřeba odházet někam
jinam, protože za tou hromadou je chodba, kterou se v roce 1961 propotápěl
Plšek. My potřebujeme tuto chodbu znovu objevit.
Nedá mi to a
běžím se ven obléknout do neoprenu a pokoušet se o první šťourání. První kopací
akce tedy zahájena v sobotu po čtvrté hodině ráno. Bylo ještě dost vody,
takže se nedalo moc dělat. Ze zvědavosti jdu vylézt suťákem nahoru a podívat se
na pracoviště jeskyňářů předešlé generace. Byla tu spousta pozůstatků nářadí a
nádob. S kopáním jsme tedy teď ráno už moc nepohnuli, ale podařilo se
alespoň odčerpat hladinu úplně na dno. Zase další výborná akce, kde si člověk
užil rochnění ve sračkách té nejmazlavější konzistence.
Jsou téměř ranní
hodiny, takže to zapíchneme a odcházíme se alespoň na pár hodin vyspat. Dnes to
bude ještě dlouhý a náročný den.
Ze spacáku
ve vytopeném hangáru se těžko vylézalo, ale touha po objevech byla silnější.
V 10 hodin už je první kopací dvojce
připravená v atombordelech. Po prvním střídání se dozvídáme dobrou zprávu,
že voda nenastoupala, ale chodba zatím nikde. S velkou vervou se střídáme
celý den asi po dvouhodinových směnách, aby v jeskyni byly stále čerstvé
síly.
Kopalo se
nepřetržitě celou sobotu až pozdě do noci. Při každém vystřídání suťák mizel
před očima. Odkopali jsme snad 3 metry suťáku a pořád nic. Teprve až navečer se
na dně začala ukazovat dutina podél stěny. Po půlnoci šla na čelbu poslední
dvojce, ale zázraky se nekonaly.
V neděli
už bylo potřeba od rána všechno balit, takže chodbu do pokračování se najít
nepodařilo.
Následující
víkend se byl na místě podívat sám potápěč, který chodbu v roce 1961
proplaval. Potvrdil, že dutina, která se na dně začala ukazovat, je
v podstatě začínající část chodby. Bude potřeba se prodírat sutí ještě dál.
Naši předchůdci nevytvořili pouze suťový kužel, kterým by překryli onu chodbu,
jak si všichni mysleli, ale samotné původní dno zatopené propástky je taky
zvednuté. To znamená, že my jsme celou dobu hrnuli vodorovně přímo do suťáku a
shazovali ho, ale bude potřeba se taky trochu zahloubit.
Tohle byla
po týdnu skvělá zpráva. Alespoň víme, že tady to dvoudenní hrabání
v šílených sračkách k něčemu bylo. Stejně by se to muselo udělat. Jestli budou
příznivé podmínky a pustíme se do toho znovu, tak máme pracoviště připravené a
bude stačit pokračovat v tom, co jsme začali. Nikdo nemohl vědět, že to
bude tolik kubíků materiálu.
Děkuju kamarádům ze speleoskupiny OS Čachtice za
skvělou společnost a perfektní zázemí, kde i v lednu bylo jako
v máji. Příště už to pustí….
Fotky: Luboš Trtílek a Lukáš Kubičina
autor: admin1
