Břidlice 2-4.6.2017

Ještě
před začátkem tohoto ročníku byli Martin a Dušan 25.května na
zkrácené prohlídce Dolu Radim, kde sám ochotný štajgr navrhnul,
že příští sobotu přijede ve volnu na motorce z domu 60 km a
provede nás celým dolem, paráda. Pak byli společně s Karlem
prozkoumat oblast Žlutý květ a Dřevěnou štolu a 1.patro Černého
dolu včetně zajištění lana. Vše bylo zjištěno a setkání
mohlo začít.

Ve dnech 2. – 4.června
2017 proběhl již tradiční 11.ročník BŘIDLICE, což je setkání
v Nízkém Jeseníku a místem ubytování byl v kemp v Budišově
nad Budišovkou. Účastníci : ZO 6-21 Bohouš, Martin se synem
Šimonem, Dušan, ZO 6-16 Tartaros Franci Musil, 6-08 Dagmar Andrea
Pěkná, ZO 6-18 Cunicunulus Lukáš Oubrecht a jako host z Ostravy
geolog a horník Karel Skopal.

Pátek 2.června

Během
dne provedl Dušan průzkum kolem Starých Oldřůvek, zvláště na
okraji VP Libavá s tím, že by jsme tu mohli zajít v neděli.

Sešli jsme se večer v
kempu, po seznámení a ubytování jsme se občerstvili, probrali
možnosti podzemních prohlídek a rozhodli se ještě večer
navštívit důl Woodboys, který leží 3 km od kempu. Těžba zde
probíhala od poloviny 19.století do roku 1945 (odsun německého
obyvatelstva). Důl má horizontální charakter s jedním kolmým
vstupem vysokým 5 metrů (hodně záživný žebřík). Většinu
prostor (dlouhých asi 300 m) tvoří rozměrné komory po těžbě
dosahující výšky až 10 m a šíře 20 m. V dole je několik
menších vodou vyplněných prohlubní. Vrátili jsme se nějak před
půlnocí, dali jsme si něco dobrého na pití a probrali program na
sobotu.

Sobota 3.června

Po
snídani jsme se přesunuli na Důl Radim (jediný činný břidlicový
důl v ČR), kde jsme měli na 10:00 domluvenou prohlídku se
štajgrem. Těžba zde začala na počátku minulého století
(Waldfrieden – břidlicový podzemní lom) a také skončila v roce
1945 odsunem Němců. V druhém období zde působilo JZD Staré
Oldřůvky a mělo to jako mimosezónní činnost a to od roku 1971
až 1989. Byla vybudována nová otvírková směrná štola vedoucí
souměrně s německou štolou. Důl dosáhl postupně délky až 1
100m a břidlice byla tak kvalitní, že se jí pokrývaly historické
památky např. Pražský hrad, Národní divadlo, Týnský chrám,
aj. Koncem roku vznikl samostatný státní podnik, který rozšířil
dobývací prostor a působil do roku 1994. Poté proběhla
privatizace, otevřena byla pouze jedna komora, provoz dolu se
neustále zmenšoval a v roku 2001 byl zastaven. Poté byl důl
zdevastován a rozkraden. V roce 2007 koupil důl podnikatel Radim
Masný a v roce 2013 zde byla obnovena činnost. Ta započala
přetěžením úvodní štoly velkým zářezem, ve kterém byl
vybudován nový portál dolu. Hlavní chodby byly rozšířeny na
nasazení bezkolejové mechanizace, strojní pily, nakladačů a
přepravníků. Břidlice je v součastnosti těžena modernější
dobývací metodou, vyřezáváním větších bloků kamene.
Surovina se využívá k výrobě stavebního a zahradního kamene a
výrobků z drcené a mleté břidlice.

Štajgr
nám ukázal způsob nové těžby a další možnosti rozšíření
dolu a nové druhy zpracování břidlice, které se chystají přímo
v komorách dolu . Viděli jsme původní německou odvodňovací
chodbu, všechny české chodby a komory, větrací chodbu, která
slouží jako únikový východ. Alespoň jsme si porovnali stav dolu
z období rozkrádání s nynějším.

Poté
jsme se přesunuli k Čermenskému mlýnu do oblasti Žlutý květ.
Zde nám dělal průvodce Karel, který se zůčastnil pokusné těžby
ve Štole západní pruh pod společností Česká břidlice s r.o.,
která začala v roce 2014. Byla utracena hromada peněz a nabráni
zaměstnanci. Vyskytlo se několik vážných důvodů, proč těžba
skončila krachem (špatný sklon ložiska, vstupní chodba je do
kopce, nekvalitní břidlice, velké množství podzemní vody atd.)
a původně romantické trampské místo bylo nenávratně zničeno.
Do štoly jsme ani nešli, je zde přes 2 m vody. Prošli jsme
naproti štolu s komorou, která je z větší části zatopena a pak
ještě průzkumnou štolu Žlutý květ o délce asi 25 m. Naproti
je ještě stěnový lom s jezírkem. Na závěr jdeme do Dřevěné
štoly, která má vstupní chodbu o délce 130m a na konci je
obrovská komora o délce snad 100 m. Zajímavostí je, že jsou zde
pozůstatky dřevěných kolejí a od toho ten název a také je tu
hromada železných pozůstatků. Je zde i trochu více vody a tak
jsme aspoň vyzkoušeli kvalitu broďáků.

Na
závěr nás čeká vrchol setkání a to třípatrový Černý důl
s nádherným okolím. Dokonce jsme získali skoro celou mapu dolu a
o to jsme si to lépe užili. Ještě před vstupem začal Bohouš
učit na laně poprvé v životě Lukáše a Karla a opravdu to pojal
jako velký učitel. Chlapi si pěkně mákli a užili si a my
ostatní taky, srandy bylo dost. Nakonec se oba rozhodli, že do toho
jdou. Pak už jen vymyslet uvázání lana a šup 17 m přes převis
dolů na 2.patro, zvládli to všichni, akorát Martin zůstal se
synem nahoře. Pak to začalo. Obrovká komora plná závalů, vysoké
základky jako hradby, vyskládané chodby ke stěně, gotické
chodby, je to až neskutečné ty obrovské prostory a že to vše
drží!

Je
to opravdu až dech beroucí pocit. Na 3.patře jsme se dostali v
části zvané Atlantida skoro 80 m od zavaleného spodního vchodu
(vody už po prsa). I ten 1 m široký rozchod kolejí je taky
nezvyklý a jeden plošinový vozík tu stále čeká. Jinak jsme
poctivě prošli celý důl se všemi odbočkami a 1.patro na cestě
zpět a tady je udělaný nový vchod. V podzemí jsme byli asi 4
hodiny a užili jsme si to pořádně. Všichni byli nadšeni ze své
první návštěvy Černého dolu (Dušan tu už parkrát byl s
Orcusem) a prvolezci měli oči navrch hlavy, ale zvládli to v
pohodě. Pak už jen pohodička nahoře na haldě, v kempu u ohně,
špekáčky, pivínko, vínko, dobrá nálada a pěkné zakončení
dne plného zážitků ! Ani jsme si nevšimli, že tu probíhal
nějaký dětský den, pouze jak jsme se vrátili po deváté večer,
tak tady bylo nějaké zpívání.

Neděle 4.června

Ráno
si někteří užili i parádního koupání v rybníce nad kempem
(Andrejka už podruhé a Dušan se také přidal). Včera u ohně
jsme se dohodli na vycházce ze Starých Oldřůvek dále k řece
Odře. Počasí je zatím slunečné, horko přes 25°C a to je v
okolí Libavé nezvyklé. Sice dost fouká a taky se honí mraky.
Nejdříve jdeme do Štoly v zátočině, což je monumentální dílo
o délce 180 m, šířky přes 10 m a výšky až 15 m a nebýt dvou
kopců uvnitř, tak by to byl obrovský tunel bez komor. Na haldě
před štolou je jedno z nejkrásnějších tábořišť v celé
oblasti. Halda se svažuje dolů k Odře, kde je zajištěna zdí z
břidlicových kamenů délky 50 m a o výšce 5 m. Vedle zdi kousek
nad řekou jsou čtyři štoly po těžbě galenitu, který se tu
těžil od 19.století (stříbro, olovo). Prošli jsme postupně
štolu Willibald 4 (délka 140 m a zatopená šachta do spodního
patra, konec chodby je na broďáky), Willibald 3 je zasypaná,
Willibald 2 o délce 10 m a nejdelší Willibald 1, kde se údajně
těžilo ještě v roce 1960 (délka 250 m, dvě chodby, 3 odbočky,
8 m vysoký komín, hodně prostoupené břidlicí, poruchy, bez
broďáků, taky zatopená šachta do spodního patra s původní
výdřevou a nádherně nazelenalá voda). Jinak jsou ve štolách
znát dost slabé žíly a tak výtěžnost tu musela být dost
slabá. Za zatáčkou Ody, která tu teče skoro do pravého úhlu
jsou zbytky úpravny rudy (zdi, vodní náhon, patky atd.). Jelikož
se už blíží druhá odpoledne, tak končíme vycházku a vracíme
se do kempu na jídlo a zhodnocení setkání. Děláme dobře,
protože ve tři začíná bouřka a pořádná průtrž.

Účastníci
setkání prohlašovali, že se jim tady moc líbilo. Jak v podzemí,
tak v lůně nádherné přírody a ubytování bylo taky velice
příjemné.

Za
sebe bych dodal. Břidlice je pro mne pořád srdeční záležitost
(poprvé v životě jsem v nepřístupném podzemí byl zrovna tady a
jeskyňařit jsem začal taky na břidlici) a vždycky se rád
vracím. Letos jsem navštívil poprvé Dřevěnou štolu, vlastně i
to co zbylo ze Žlutého květu, hodně zajímavý byl i Důl Radim a
od Karla jsem se dozvěděl hodně nových věcí přes geologii,
těžbu břidlice, konečně jsem si prolezl Willibaldy až do všech
konců atd. Příští setkání se uskuteční na Vysočině, které
připraví Lukáš s Bohoušem. Pokud by ovšem měl někdo z Vás
zájem se na „Břidlici“ mezi tím podívat, jsem samozřejmě
pro, jen se stačí domluvit (např.Černý důl). A letošní
prvolezci by toho mohli taky využít (že by Nitmanův důl v
Zálužné ?) !

Jinak
letošní ročník hodnotím hodně vysoko a je to jedna z nejlepších
Břidlic, které jsem zažil (v roce 2016 jsem jedinkrát z 11
setkání chyběl a tak to hodnotit nemůžu). Samozřejmě je to
taky díky Vám všem, kteří jste přijeli. Bylo mi s Vámi moc
dobře a zase někdy na viděnou! Případné omyly a nepřesnosti v
článku omluvte, ale vše jsem napsal s dobrým úmyslem.

ZDAŘ Bůh
Dušan

P.S. Protože ještě neumím vkládat fotky, tak tady jsou odkazy :

franci.rajce.idnes.cz/Jeseniky_-_cerven_2017/

tulakben.rajce.idnes.cz/Jeseniky_s_Dusanem_2.-4.6.2017

autor: Trťa