by 
Do zasněženého krasu jsem dojel v pátek opět co nejdřív, ze skupiny jsem tu byl sám, tak jsem spojil síly s Milanem a zašel mu pomoct na jejich jeskyni Vymodlenou. Současně jsme zahlubovali hlavní chodbu pro průjezd kolečka a hloubili odbočku pod stěnu ve směru stropního korýtka. Nevím, co jsem mu udělal tak hrozného, že na mě nachystal takovou práci. Sedimenty v odbočce jsou prosintrované a neskutečně tvrdé, jde to ztěžka a pomalu, postup o 0,5 m. Snad to brzy povolí.
V sobotu byly v plánu další práce v propasti II v Dagmaře. Na práci jsme se ráno sešli 3 a řešíme, že by to chtělo aspoň ještě jednoho pomocníka. V tom okamžiku volá Aleš, že by se s Bohoušem zastavili… Protože hráz v propasti narostla do výšky (přelézt se ještě dá, ale vysypávat za ni kýble už by nešlo), bereme s Eternitem dolů i třímetrový žebřík.
Průběžné tání sněhu se v jeskyni projevilo v plné síle. Skap je vydatný, kdejaká prohlubeň a otisk gumáku v blátě jsou vyplněny po okraj čistou vodou, voda crčí po krápnících. Opět tedy v mysli hlodá nejistota, zda nebude propast pod vodou. Vše je ale v pořádku. Vyschlé sedimenty na dně se sice proměnily v tekutou kaši, vodní hladina tu ale není. Objevila se však nová komplikace. Kousek pod ústím II. propasti se na svahu uvolnil asi stokilový balvan a popojel o 10 cm nad propast. Jeho případný dvacetimetrový pád by dole mohl zničit nově budovanou hráz. Při příští akci to musíme pořešit, nejspíš železnou podpěrou.
Dole měříme potřebné rozměry desky a vracíme se na povrch. To už jsou připraveni i Aleš s Bohoušem. Šmudla dle nákresu zařízl pažnici a společně ji bereme dolů do propasti. Po usazení na místo Eternit měří rozměry pro další, ale tentokrát je situace hodně složitá. Prostorem, kde bude pažnice ležet, prochází hlavní podpěra staré výdřevy. Zvažujeme různé možnosti, až nakonec dáváme dohromady poměrně jednoduché a elegantní řešení. Eternit opět vylézá s naměřenými údaji, Alda, Bohouš a já jdeme zatěžit právě usazený panel. Popravdě nepamatuji, že bychom kdy v Dagmaře těžili v takovém sajrajtu. Většina vody do nejnižšího místa II. propasti ale překvapivě nepřitéká z jejího jícnu, ale z malého okénka, které máme za zády. Jako napůl otevřený vodovodní kohoutek.
Po obsypání pažnice nás čeká další kolečko: k základně pro pažnici, dopravit ji do propasti a obsypat. Za dnešek bylo vytěženo 35 kýblů a dole se odhalil krásně klenutý strop spojnice obou propastí.
Odpoledne po skončení pracovky mě Dagmaráci opouštějí a zůstávám na základně sám. Úměrně našim častějším návštěvám krasu ubývá dřeva na topení, takže přijímám nabídku přenocovat u Myotisáků a ušetřit tak dřevo. S mezizastávkou u Němců končíme ve Vilémovicích a kontrolujeme situaci u Netopýra. Po návratu na základnu Myotisu jsme pak s Alešem stvořili další šílený plán. Posledně jsme si dali ruku na to, že až se sejdeme v Dagmaře, tak oba prolezeme do Síně štíhlých mužů. A taky jsme to dodrželi. Nyní opět podání ruky a máme před sebou novou výzvu….
V neděli už se nic moc stihnout nedalo. Odkázaný na odvoz posledním autobusem z Baldovce jsem z Vilémovic musel pěšky zavčas vyrazit. Krásná procházka Suchým, Ostrovským, Hrádským a Holštejnským žlebem a Údolím Bílé vody. Příště máme výroční členskou schůzi a po ní nás čeká pokračování v propasti II.
autor: lblazek
