by
Tento víkend jsme konečně naplno zahájili letošní bádací sezónu. Ale nebyla to naše první návštěva krasu. Již před 3 týdny jsme využili velkých mrazů k pozorování průvanových míst Jedelského propadání a přilehlého okolí. Slabé ojínění bylo nalezeno v 1. ponoru, samozřejmě na skále nad vchodem do jeskyně V Jedlích, dále pak v závrtech č. 2 a 3. Řečiště bylo na první pohled zamrzlé, ve 2. ponoru byl krásný ledopád, přesto pod ledem i v patnáctistupňovém mrazu bublal potůček a odtékal 1. ponorem. To však byla jen povrchovka, pravé bádání s lopatkou v ruce vypuklo až teď.
Pracovní sekci ze Šternberka se podařilo dorazit již v pátek poměrně brzy, takže jsme odpoledne mohli věnovat pracovišti pod Kaplí. Na povrchu silná obleva, v jeskyni Dagmar byl ale skap minimální. Vlastně až po Dóm nádob bylo v západní větvi úplně sucho. Cestou na pracoviště jsme potkali 4 netopýry velké a 5 vrápenců, kteří se nezvykle rozmístili přímo po trase, kudy se sestupuje do Dómu nádob. Materiálu jsme nevytěžili nijak moc, akce spočívala především v práci s palicí a majzlem. Mravenčí práce, přesto velice důležitá. Za tmy návrat na povrch, vítání s dalšími příchozími a ke slovu se dostávají rozmanité hudební instrumenty.
Většina účastníků přijíždí až v sobotu ráno. V 10:00 je vše připraveno, výroční členská schůze může začít. Členská základna zůstala beze změn, funkci náčelníka obhájil Termit, dokonce se ozývaly hlasy, že by se nám vyplatilo zavést funkci doživotního předsedy 🙂 Oproti jiným skupinám je u nás už léta výročka akcí veselou, nemusí se řešit žádné velké vnitřní spory, zkrátka je dobře, že parta drží pohromadě. Po skončení schůze počet lidí na základně začíná pomalu klesat. Nikdo z odjíždějících ale netuší, o co všechno dnes přijde. Důvodů k radosti je hned několik. Kromě Termitových narozenin a jeho obhájení postu předsedy totiž slavíme i to, že je právě on již 30 let členem skupiny Dagmar. Ke klasickému (výtečnému!) volebnímu guláši tak přibyl i dort a další tekuté dobroty. I tak se na pár hodin dokážeme ode všech pozemských slastí, které základna nabízí, odtrhnou a zalézáme do podzemí, věnovat se pro změnu radostem v podobě modřin a naraženého ramena.
Opět pracoviště pod Kaplí, opět v hlavní roli majzl a kladivo. Kromě malých rozměrů pracoviště, kam se vlezou jen vybraní jedinci, ztěžuje další postup zvláštní sintrový útvar. Nevím jak ho přesně popsat, zkrátka taková mohutná sintrová hráz přirostlá k oběma protilehlým stěnám pukliny, okolo hlína. Nakonec je hlína odtěžena nahoru do Dómu nádob a většina sintrové bariéry rozporcována. Postupy pomalé, rveme se o každý centimetr, přesto dnešní akce přinesla další poznání. Stěna sousedící s Kaplí již ve vyšší poloze začala měnit svůj sklon a pomalu ustupovat, dnes ale v nejnižším místě prudce uskakuje téměř horizontálně a tímto směrem je výplň hlinitá bez příměsi sintrů. Odkryto je zatím velmi málo, přesto to vypadá, že by další postup mohl vést právě tudy a že by i rozměr pracoviště mohl být přijatelnější. Uvidíme příště.
Spokojeni s dnešním výsledkem se vracíme na základnu a je čas společně vyrazit k Němcům. Kromě místních štamgastů zde potkáváme též osazenstvo Tartarosu a Devonu a probíráme poslední postupy. Do toho se v hospůdce sešla i parta muzikantů s bohatým repertoárem country písní, na stolech přistály talíře s uzeným……..a tak se nemůže nikdo divit, že jsme tam nakonec zůstali dlouho do noci. Stálo to zato, dokonalá tečka za vydařeným dnem.
V neděli nás čeká už jen zakonzervování základny, zhodnocení předešlých dní a domluva na příští akci. Ze sněhu, kterého při našem příjezdu bylo stále dost, nezbylo v lese téměř nic, po cestě teče potůček, obleva vrcholí. Jaro je nedaleko a s jeho příchodem se vrátíme na Mlhův závrt.
autor: lblazek
