Malá Fatra (6.–7.2.2016)

V pátek večer mi Libor řekl, že pojedeme na delší výlet – do Tater. Lehce jsem se zděsila, ale pak jsem nadšeně začala balit. Sraz s dalšími byl v sobotu ve 4 hodiny ráno. Naštěstí jsem nemusela řídit, tak jsem cestu z větší části prospala. O to větší překvapení bylo, že z Tater se stala krásná Malá Fatra. Lehce zasněžená, ale stále se krásně dalo vyrazit na túru, na hřebeny. Kluci již měli plán vymyšlený – Jánošíkovy diery a pak pokud to počasí a cesta dovolí – Rozsutec.

Bylo zataženo, ve vyšších partiích mlha, tedy jsme vrcholy Rozsutců vůbec neviděli. Nakonec přeci jen vykoukly a my jsme začali doufat, že budeme mít i krásné výhledy. Je jasno, jdeme na Malý Rozsutec. Na vrchol jsme se vyškrábali bez nesmeků, toto úsilí bylo však náležitě odměněno nádhernými výhledy. Ani se nám potom nechtělo dolů. Cesta dolů byla mnohem horší, některé části jsme museli sklouznout po jisté části, abychom si nic nezlámali. Nakonec jsme se shodli, že kdybychom lezli nahoru touto cestou, na Rozsutec bychom se nedostali.

Večer jsme se ještě zastavili na malé rozhledně nad Těrchovou a v hospůdce "Haluškáreň", kde jsme si dali, jak název napovídá – halušky.

Druhý den se balíme a vyrážíme pomoci k nám již známé skupině Aragonit, kde jsme domluveni, že pomůžeme v jejich sondě. V půl desáté doráží Eda, Peter a Martin.

Situace v sondě na Hlinenej stene pod Ľudmilou se trochu změnila. Když jsme tam byli naposledy, kopali jsme šachtu dolů. Aktuálně se kope horizontálně, ale byly tam bloky kamenů, které se musely dostat pryč z jeskyně. Kluci se tedy dali do díla, nakonec jeden z nich vypáčili. Tento kámen jsme ve finále s pomocí Petera vyvalili ven ze sondy. Dan a Martin mezitím vydolovali i druhý blok. Odpoledne jsme ještě vyrazili na Šútovský vodopád, jeden z nejdelších vodopádů na Slovensku.