Tropický krasovíkend, aneb od jihu na sever

Nejen náš malý, Moravský kras, ale i celou republiku a svět sužuje globální oteplování. Dúsledky tohoto klimatického jevu se velice výrazně projevily i minulý týden, kdy jsme byli po období třeskutých mrazů zahrnuti přívaly sněhových srážek. Veškerý volný čas jsme v průběhu týdne věnovali záchraně pomerančovníků, jejichž květy byly právě v plném rozpuku. Na objevování krás podzemní říše jsme se s plnými silami vrhli vyjímečně až v pátek, kdy se matička příroda rozhodla umoudřit

Na pracoviště v Odporném komínu jsme se vydali v hodně silné sestavě já, Předseda, Jirka Kukla a Zuzka. Vysoukali jsme se do nejvyšších míst našeho oblíbeného pracoviště, původně nazvaném po taktéž oblíbeném, Sovětském vůdci. Proudnice, předešlou neděli umístěná udělala svůj zasloužený kus práce.Doleva, do neznámých míst směřující chodba se sice o kousek prodloužila, ale její prolongace nám přinesla víc zklamání, než potěšení .Sice jsme prostory zatím druhého nejdelšího jeskynního systému ČR zvětšili o krásný kubický metr, ale další pokračování tímto směrem se ukázalo jako bezpředmětné. Chodba končí závalem vápencových bloků, které na místo nebyly redeponovány, ale vznikly korozním odloučením od litého masívu. Bezradně koukajíc na patovou situaci se však k aktivitě rozhodnul Předseda. Povzbuzen množstvím kulmského materiálu v těchto místech se nacházejícího, začal jako jediný z nás koukat kolem sebe. Poté, co se zavrtal do míst na opačné straně dómku, rovzpomenul jsem si taktéž na to, že máme v těchto místech i druhou chodbu. To už se ale sezhora valila dávka kamení. V tu chvíli nám přišla vhod čerstvě vyplavená část chodby, kam jsme se se Zuzkou nasoukali.Dva Jirkové hrnuli materiál do dómku, a já se Zuzkou jsme tulíc se k sobě sledovali, jak nás krásně umisťují za zával. Po asi hodině práce unaveného Předsedu vystřídal Kuklič a s novými silami pokračovalo i naše zasypávání. Tito pánové ve své euforii totiž odmítali poslouchat naše výtky, že budoucí objev chceme taky zapít. Naštěstí objev přišel dřív, než jsme byli totálně zavaleni a po chvíli hraní si na České tuneláře jsme se se Zuzkou prohrabali k uvolněnému vertikálnímu stupni a povylezli za objeviteli. Zírajíc na množství odvedené práce, kdy se kolegům podařilo nad hlavou rozebrat vertikální zával o mocnosti pěti metrů jsme se dostali do dalšího volného dómku. Sice jsme tím obětovali poslední objev, kam jsme se, sice nepohodlně, ale vešli čtyři, ale v nových prostorách jsme se pohybovali relativně svobodně. To už ale za námi dolézal Dejv, který se při návratu do milovaného krasu ze služební cesty zdržel na naší největší magistrále. I D1, která je ve správě JZD Mír trpěla předešlými horky a vzdouvající se balíky slámy mu bránily v rychlejším návratu. S jeho příchodem však přišel poznatek další, tentokrát pozitivní. V nových prostorách jsme se pohodlně pohybovali i v pěti, takže po obětování čtyřčlověkového prostoru se jedná skutečně o objev a opravňuje nás to k tomu, abychom se po návratu na základnu opili. Po konstatování tohoto pozitiva jsme se konečně v nových objevech porozhlédli. Dómek je tvořen prostorou o šířce cca 2 metry, délce cca 6 metrů a výšce cca 3 metry. Po spočítání kubatury prostoru, což nám vzalo hodně času ( bohužel jediná kalkulačka, kterou jsme si vzali byla na solární pohon ) jsme naznali, že i objev srovnatelný s panelákovým bytem stojí za bližžší průzkum. Strop je zakončen neprůleznou puklinou, stěny mají náznak pokrytí sintrovými náteky. Zuzka objevila dva malé krápníčky, za což ji patří dík. Konečně máme z Odporňáku vlastní Masarykův dóm. Na podlaze se nachází obrovské množství netopýřích kostiček. Tyto jsme pečlivě prozkoumali a odebrali jejich vzorky. Později na základně jsme sice zjistili, že vývar z nich není dostatečně hutný, takže jsme museli celý zbytek víkendu zůstat na tekuté stravě, ale aspoň jsme je vyvařené uschovali Vlastovi k jejich determinaci. Mnohem závažnější fakt ale je, že i v těchto místech , cca 60 metrů nad současným aktivním tokem Jedovnického potoka se nachází obrovské množství kulmáků. Největší z těchto valounů mají velikost palce dospělého blátotlačky. Podle odhadů z posledních záměrů se nacházíme horizontálně asi metr od HMŠ, míst terasy s netopýřími kostmi. Vertikálně se už nacházíme v těchto úrovních. Jelikož se v žádných částech HMŠ nenašla jediná stopa po kulmských břidlicích, je přítomnost v místech jednotky metrů vzdálených velkou záhadou. Vytáhli jsme proto hadici do těchto nejvyšších míst ve snaze odplavit část sedimentů ze dna nejvyše položeného dómku. S největší pravděpodobností by se tam někde mohlo nacházet ono místo, kudy byl tento kulmský materiál transportován. V časných ranních hodinách jsme se vrátili k zaslouženému odpočínku, doplněného přísunem vitamínové bomby R-U-M na základnu. ( Spojitost s Čapkovým RUR neprokázána )

Sobotní den byl v duchu hry na politiky. Na základně mojí mateřské ZO 6-12 probíhala schůze. Sice to nebyla schůze Poslanecké sněmovny, ale i při výroční schůzi ZO si člověk rád popovídá s přáteli. V odpoledních hodinách jsme se s Dr. Skálou vrátili zpět na základnu jinou, tentokrát Býčiskalskou. Ani tam jsme se příliš neohřáli a vydali se na exkurzi do severní části krasu. Cílem této exkurze byla jedna z nejzajímavějších lokalit a pro poznání hydrologie Harbech ta nejperspektivnější. Přímo na návsi se nachází a naši předchůdci ji pojmenovali U netopýra. Zjistili jsme, že od naší poslední návštěvy nedošlo k žádným výrazným změnám, pivo i zelená stále stejně lahodné a ceny velice příznivé. V čase, kdy jsme se s Kolbim, Dr. Skálou, Zuzkou a Šárkou oddávali hospodským hrátkám, Dejv s Jirkem Kuklou pokračovali v prolongaci chodbičky před Mořským okem. Raďas s Bídou mladším se věnovali obnažování profilu v Liščí chodbě jeskyně Barové. Holt mládež se musí učit, dnes obnažují profil, za pár let to třeba budou děvčata. Po návratu do střední části krasu jsmejsme se do overalů nasoukali také. Já, Kuklič, Zuzka a Šárka jsme se vydali do Velké síně. Tam si Šárka odzkoušela svůj první spelealpinistický pokus a vylezla s námi až do prvního dómku nad kalcitovou žílou.Já s Jirkem jsme popolezli až do míst nejvyšších, kde jsme provedli úpavu směru proudnice . Poté jsme společně slanili do Velké síně, dali novým objevům chvilkový léčebný klystýr a vrátili se útulného teplíčka základny.

Nedělní den jsme věnovali studni u Mořského oka. Naši sestavu Dejv, já, jirka Kukla a Kolbi tentokrát opět doplnil Dagmarák Vláďa. Pokračovali jsme v transportu materiálu bránícího dalším objevům směrem do hlavní chodby. V mezičasech jsme pokračovali v zavážení kamenů u vstupu do Kaňonů šotolinou z vyvážky Rudovy štoly. Závěrem akce jsme dali krátkou léčebnou kůru Brežněvovu komínu a posléze se rozjeli do svých domovů k odpočínku před dalším speleovíkendem.

autor: lblazek