by
S příchodem měsíce března se nám opět o kousek přiblížil onen dlouho očekávaný okamžik janí rovnodennosti. I příroda jako by si uvědomila, že první jarní den se blíží mílovými kroky a zachovala se v těchto intencích. Venkovní teploty prudce stouply, díky čemuž se opět můžem vydávat na procházky do parků, posedávat po lavičkách a klábosit o všem možném. Velká voda, která je způsobena táním sněhů a ledů ve výše položených místech prudce zvedá hladiny řek. Všední dny minulého týdne proto mnoho lidí trávilo procházkami po nábřežích a ztvrdlým pečivem krmila vodní ptactvo. Ve snaze připravovat se na kvapem se blížící speleodůchod, plánoval jsem v podobném duchu i svoji náplň volného času nadcházejícího víkendu. Jelikož v mé mysli ale stále převládá touha po poznání tajemného podzemí, neuposlechl jsem určitě dobře míněných rad různých jedinců a ve skutečnosti vše bylo úplně jinak.
Do střední části našeho sice malého, ale nádherného Moravského krasu jsem odjel ve čtvrteční podvečer. Na svoje hlavní pracoviště v Odporném komínu jsem se vydal s Adamem. Vysoukali jsme se do oněch nejvyšších míst, kde můžem v klidu pracovat. Naši kritici tam za námi nechodí, jelikož je tam tma, bláto, a za krk padají kapky ledové vody. V klidu a míru jsme se věnovali přesunu přesunu volných kamenů z jedné části dómku do části druhé, kde už nehrozí pádem do přístupové cesty. Po několika hodinách této činnosti jsme umístili proudnici kousek dále do vlastní čelby a slanili se zpět do velké síně. Průtok silně kalné vody z temných hlubin jeskyně od Rudického propadání nám umožnil chvilkový klistýr tohoto Šnekova střeva, tak jsme jej provedli.
V témže čase, kdy jsme se s Adamem věnovali zpřístupňování loňských objevů HMŠ, pracovalo se v jeskyni i na místech jiných. Na základně ZO 6-01 přes týden pobývala skupinka vodních skautů pod vedením Alenky a Kuby (ZO 5-05 Trias). Předseda využil této situace, chytnul Kubu pod křídlo overalu a odtáhl si ho do Hlinitých síní. Tam, taktéž nerušeni se mohli věnovat technickým přípravám na budoucí rozjezd pracoviště u Spodní chodby. V těchto místech sice v nedávno uplynulých měsících několik přípravných akcí proběhlo, ale holt nadějných míst mnoho, lidí na práci málo. Naštěstí se ale zatím schází dostatek lidí na různé radovánky. Po návratu na základnu jsme si vzájemně vyměnili poznatky z pracovišť a poté se odebali k zaslouženému spánku.
V páteční odpoledne jsme s Raďasem opět do krasu odjeli. Při cestě na Židenické nádraži jsme rozdali poslední zbytky pečiva vodnímu a polovodnímu zvířecstvu a s klidným svědomím se přesunuli na Býčiskalskou základnu. Raďas už jako řádný člen, já opět jakožto host v napjatém očekávání. Situace však byla stále stejná, na základně aktivní jádro skupiny a mé pracoviště uzavřeno nebylo. Vydal jsem se proto na kontrolu stavu a drobným technickým úpravám.Zbytek večera jsme věnovali slastnému rozjímání, diskuzím o nesmrtelnosti chrousta a posledním technickým úpravám černé díry. Večerka byla tento večer nezvykle brzo. Jednak stále na dveřích visel denní rozkaz skautů, jednak nás čekal náročný den.
Sobota byla dnem, kdy jsme se vrátili do školních let. Celou předešlou noc jsem ve svých snech vzpomínal učitele svéškolní docházky hlavně ty s aprobací matematika. Po sobotním ranním probuzení jsem si zopakoval základní číslovky a uspokojen tím, že je s takřka osmdesáti procetní úspěšností zvládám, se přidal k Vlastovi. Sobota totiž byla dnem velkého sčítání našich okřídlených kamaádů zimujících ve střední části krasu. V pro víkend nezvyklých ranních hodinách jsme se přesunuli k jeskyni Výpustek. Tam jsme dostali základní informace. Většina zůčastněných byli sice špičkoví odborníci na netopýry, ale zůčastněni jsme byli i my jeskyňáři. Poté, co nám byly vysvětleny základní znaky, rozprchli jsme se po jeskyni. Odborníci počítali, my neodborníci se soukali do různých odboček, komínků a propástek. Spočítali jsme v těchto běžně nepřístupných místech kluky ušatý, běžné druhy určili, neběžné snad zapadnou do statistik v rámci statistické chyby. Následně jsme se vydali do dalších jeskyní Křtinského údolí.V rámci sčítání jsme navštívili jeskyně Mariánskou, starou a novou Drátenickou. Tyto už nemají takový rozsah jako Výpustek, takže to příslušní odborníci zvládli sami. Navštívili jsme proto s Adamem a Kubou spodní patra těchto lokalit, kde jsme pár spících jedinců také nalezli a spočítali. Při té příležitosti jsem se souhlasem místní skupiny kolegy spodními patry exkurzně provedl .Následně proběhl přesun blíže k Býčině. Tímto dalším pravidelně sčítaným místem byl systém jeskyní Jestřábí skála – Kanibalka – V habříčku. Tyto lokality byly i pro mě posledním otazníkem v této části krasu proto jsem využil možnosti být i sám exkurzně proveden. Vzhledem k času, který byl pro tato místa vyhrazen byl čas pouze pro jednu z lokalit. Vybral jsem si Kanibalku, o které jsem doposud měl nejvíce teoretických informací. Skutečnost však v mnohém předčila očekávání Jeskyně je velice dynamická, z lezeckého i speleologického hlediska úžasná, výzdoba prostě špička. Děkuji tímto kolegům z Křtinské skupiny za vzorovou exkurzi, a těším se až ji ji oplatím. Po návratu do mekky duchařů jsme shltli rychlé občerstvení a vydali se temnot opětovně. Páni a paní odborníci se vydali sčítat upíry po hlavní chodbě, část kolegů jeskyňářů se rozprchli do Bruny a skalního zámku. Já s Adamem a Kubem jsme spočetli kluky a cholky v místech nejméně přístupných a sice v Meandrujícím komínu a Centrálu .
Pak už nastal čas k vlastnímu bádání. V nezměněné sestavě s Kubou a Adamem jsme se vydali do komínu bývalého nejvyššího hlavně i Sovětského vůdce. Chvíli jsme kopali, chvíli diskutovali, pak nastal čas k návratu. Adam to sice stihl, já s Kubem ne. Pravá stěna dómku se stihla utrhnout dřív, než jsme prolezli dolů. Chvíli jsme kutali chvíli zase diskutovali a když přišel okamžik dojítí cigaret, takjsme se vyhrabali. Kuba mě prošlápl nejužším místem, sám si tím udělal cestu a vrátili jsme se na základnu. Tam už proběhla zábava plně v intencích předpokládaného vývoje. Rozsvítili a roztočili jsme si zrcátkovou kouli, Helča se Šárkou jakožto nové členky odjely do Blanska pro alkohol a věnovali jsme se až do časných ranních hodin jeskyňaření. Koule se točila, světelná prasátka běhala všude kolem, mezitím jsme i chvílemi věnovali čas jeskyni. Prostě úžasný večer.
V Neděli jsme neodolali a do jeskyně vyrazili taktéž. Sice jsme byli plni dojmů, ale touha popoznání převládla. Zuzka s Francim vyrazili do oblastí Buzgaňgu a Kóty, aby provedli zmapování těchto velice perspektivních míst. Dejv s Raďasem a Adamem se vydali na Kostelík horolezit. Aspoň si užili nádherného dne a nikdo jim nemůže toto vyčíst. Lezou tam i úplně cizí lidé a nikoho tím neohrožují , ničí ego neovlivňují. Já Kuklič a Vláďa jsme ale anarchisté. Rozhodli jsme se vydat do jeskyně. Chvíli jsme na základně hledali paličku a majzlík, pak jsme to vzdali. Pokochali jsme se pohledem na zrcátkovou kouli, tu jsme zcela logicky našli okamžitě a vydali se do temných hlubin. Sice žádné stroboskopy, žádné diskoefekty ale mnoho otazníků. Mnoho indicií. Kulmy v nepochopitelných výškách, průvany, blízkost vstupu do staronových objevů, perpektiva dalších nových prostor. Asi jsme divní, ale opět jsme se, už poněkolikáté nasoukali do lezecké výstroje a vydali se vstříc onomu tajemnému neznámu, či neznámému tajemnu. Vláďa v dómku na rozcestí odstraňoval sedimenty ze dna onoho, aby ho alespoň částečně uvedl do původního profilu. Já s Kukličem jsme vylezli do nejvyšších míst a taky odstraňovali kameny z čelby sesuté.
V odpoledních až večerních hodinách jsme se s krasem rozloučili a vydali se do svých oblíbených míst k pokračování diskohrátek.
autor: lblazek
