by
Ozval se mi Tonda, že by chtěl v rámci vyřizování nové výjimky pro výzkumné práce v jeskyních navštívit některé naše lokality. Dagmaru viděl poměrně nedávno a v Křížových jeskyních se krom nových žebříků nic nezměnilo, takže tyhle dvě jsme z plánu vynechali. Sešli jsme se ve středu navečer u základny a za soumraku jsme v doprovodu dalších dvou strážců po zledovatělé cestě doklouzali až k Jedelské ventarole. Tady jsme probrali naši představu, kde chceme pokračovat, jak to máme vymyšlené a domluvili se, kde budeme deponovat všechnu hlínu.
Odtud lezeme nahoru do stráně k jeskyni U Jedelské cesty. V jeskyni jsme potkali jednoho spícího vrápence. Polosifon na konci nás dnes překvapil hned dvakrát – první překvapení bylo, že byl úplně suchý a dalo se prolézt do koncové síňky, to druhé (nemilé) zjištění bylo, že jsme se dva nezávisle na sobě shodli, že jsme se při výlezu z polosifonu až nezvykle moc zadýchali – otázkou zůstává, zda to bylo stále vyšším věkem nebo zvýšenou hladinou céóčka. Nikdy tu s tím nebyl problém, ale budeme si na to muset dávat pozor.
Posledním navštíveným místem bylo propadání V Jedlích, toho času krásně zamrzlé. Řečiště je zalito ledem k oběma ponorům, potok odtéká pod ledem do ponoru prvního. Ve vchodu do jeskyně V Jedlích jsme potkali pár ledouchů, vodu jsme pak viděli v síňce před Štěrkovým sifonem. Podebatovali jsme nad možnostmi zapažení průlezu do Meandrového dómu a tím bylo pro dnešek splněno, ostatní se vyřeší už na papíře. Poslední navštívenou lokalitou byl lokál u Němců a i tady nejspíš dostaneme povolení bádat dalších pár let 🙂
autor: Maty
