by Mladá fronta, Sedmička.cz, Zprávy z města, uveřejnila 4. května 2010 zajímavý článek Tomáše Kvapilíka o brněnském podzemí v areálu Zelný trh – Radnická ulice – Dominikánské nám. Článek je nazván Zelný trh: třicet sklepů se spojilo do velkého labyrintu. Začíná slovy, “Více než pět set let uplynulo od doby, kdy středověcí obchodníci do sklepů pod Zelným trhem uskladnili první potraviny, vinné sudy či pivo.”
Kdo byli první lidé, kteří po 500 (?) letech pronikli do podzemí Zelného trhu (v brněnským hantecu Zelňák, Zelnej rynk, Ryngl) a pod kašnu Parnas? Myslím, že mohu uvést čtyři jména, v abecedním pořadí Pavel Březovský (Pajišek, později Čáp), Vojtěch Gregor (Grázl z Trojky, později Celofán), Jiří Janda-Rychlý Šíp a Zdeněk Mičík-Cunda; pátým, občasným členem našeho týmu byl Václav Macek zvaný Rádiový Panic. Pajišek, Cunda a já jsme bydleli na Biskupské, Šíp na Pánské a Panic na Starobrněnské ulici; všichni jsme chodili do stejné třídy na osmiletce na Komenského nám.
V r. 1958 brněnská teplárna (alternativně plynárna, nejsem si jist, pamatuji si jen ta velkoprůměrová potrubí) rozkopala velkou část vnitřního Brna včetně ulic Biskupské, Petrské a Zelného trhu. Některé výkopy načepovaly staré brněnské podzemí. V té době mně bylo dvanáct let. Bydlel jsem na Biskupské č. p. 3, přímo naproti vchodu na “Velkej Franc” (Františkovy, dnes Denisovy sady). Dal jsem dohromady partu spolužáků – šici betálný borci co gómali Štatl – a začali jsme toto podzemí zkoumat. Myslím, že jsme byli první lidé, kteří po velice dlouhé době, snad po několika stoletích, vnikli do úpadní chodby vedoucí od dolního konce ulic Petrské a Peroutkové, konkretně od sloupu sv. Trojice, pod Zelný trh a kašnu Parnas. Chodbu jsme prozkoumali na délku 50-60 m. Podle mých nejlepších vzpomínek to byla klenutá, cihlami vyzděná, vcelku lineární chodba s max. šířkou 1. 2 m a výškou 1.5 m. Počvu chodby tvořila mazlavá, jílovito-hlinitá zemina tmavohnědé až černé barvy. V momentě našeho “objevu” nevykazovala jakékoliv stopy předchozí návštěvy. Chodba ve mně budila dojem staré vodní kanalizace spíše než sklepa nebo něčeho jiného. V těsné blízkosti kašny byla ucpána sedimenty téměř až po strop. Nízkým otvorem mezi ucpávkou a stropem bylo vidět, kam dosvítila baterka, další pokračování podobného charakteru za Parnas, směrem k budově bývalé Právnické fakulty. Kousek za ucpávkou jsme v pravé stěně (po spádu) chodby zahlédli klenbu – snad odbočku k Redutě. Třetí den po našem “objevu” dělníci vstup do chodby zasypali, takže z dalšího průzkumu sešlo. Ke skutečnému stáří chodby se nemohu vyjádřit, to spadá do domény archeologů a historiků.
Zklamáni zasypaným přístupem, pustili jsme se do dalšího průzkumu výkopů na Petrově. Jeden z nich odkryl část starého petrovského hřbitova v prostoru před bočním (severním) vchodem do chrámu. Při pokusné sondáži do podezřele odlišné zeminy ve stěně výkopu jsme nalezli malou rakvičku s vyřezaným ozdobným křížem a stopami bílého nátěru. Byla v ní dobře zachovalá dětská kostra s polorozpadlým růžencem.
Krátce potom (1958-1959) jsme obrátili naši pozornost k trojúhelníkovitému trávníku mezi Petrovskými schody a ulicemi Biskupskou a Petrskou. Upoutaly nás tři kulaté železné poklopy, dva v trávníku a jeden ve dlažbě cesty stoupající k chrámu. Horní v trávníku a ten ve dlažbě zakrývaly vertikální “studny” vedoucí k vodě. Dolní, v sz. špici trávníku, nás zavedl do úpadní, zčásti kopané, zčásti tesané a zčásti cihlami vyzděné chodby. Její začátek byl vystrojen jako pivovarská líha s dřevěnými “kolejnicemi” k válení sudů. Blátem pokryté dno chodby pod líhou klesalo k hladině vody, k jakémusi jezírku. Navázán na 20ti metrové konopné lano, s jednou baterkou na tkanici kolem krku a druhou v ruce, proniknul jsem směrem na jv., až k příčné cihlové zdi klenuté chodby. Tam mě zastavila po ramena hluboká voda. Tož tak jsme tenkrát (znovu)objevili ono tajemné Jezírko pod Petrovem – částečně zatopené sklepy bývalých kněžských domů a starodávné hospody U Fajfky (Biskupská ul., č. p. 9-15).
V letech 1959-1960 jsme začali zkoumat Biskupský dvůr – komplex hradeb, zdí a budov mezi vlastním Petrovem, Biskupskou ul. a jz. perimetrem Petrova. Nejprve jsme ztekli zídku mezi visutou zahradou vchodu č. p. 4 “Paláce” na Biskupské (vchody č. p. 4, 6 a 8), nad pozdější Biskupskou vinárnou. Tak jsme se dostali ke Kulaté věži. Výstup po cihlovém pilíři ve zdi za Kolonádou (Hudebním pavilonem) na Velkým Francu nás zavedl na zchátralý ochoz a skrze přístupový otvor ve zdi na malý balkónek nad jižní komorou vodojemu na Puhlíku – Puhlík je název jz. svahu Petrova. Následovaly další výstupy od jz., včetně vysokou zdí nad Místodržitelskou zahradou (tehdy hřiště Marty Gottwaldové). V té době se začaly opravovat a zpřístupňovat Terasy pod Petrovem. V r. 1963 jsem znal celý areál Petrova, na povrchu i v podzemí, dosti podrobně.
Na Petrově jsem s parťáky bádal ještě v letech 1964-1965 a 1968-1970. Tehdy už s povolením MěNV a Konsistoře brněnského biskupství, jako ostřílený speleolog a se vší potřebnou výbavou. Znal jsem se dobře s kanovníkem ThDr. Petrem Frantou, farářem P. J. Hladíkem a několika dalšími kněžími. Ti mně umožnili legální přístup do Biskupského dvora a průzkum sklepů pod biskupstvím a některými dalšími petrovskými domy. Pomocí benzinového čerpadla, vypůjčeného od městských hasičů (tehdy “požárníků”), jsme snížili hladinu petrovského Jezírka a prozkoumali je a zmapovali, včetně obou studen, prakticky v dnes známém rozsahu. Také k vodojemu na Puhlíku jsme se vrátili s horolezeckými lany, lankovým žebřem a nafukovacím člunem. Nalezli jsme severní komoru vodojemu a celý objekt zmapovali. Zaměřili jsme stovky metrů polygonu Biskupským dvorem, Velkým Francem a Terasami, včetně okružního polygonu kolem katedrály. Na polygon jsme připojili vchody domů na Petrově, všechny tři vchody do Jezírka a reservoár na Puhlíku. Také vchody do krytů civilní obrany pod Puhlíkem a Fons Salutis, Pramen zdraví, na Malým Francu (dnes Park Studánka). Pramen byl vyživován vodami z puklin ve skalním diabasovém masívu Petrova. Kruhová nádržka-“kašna” před portálem byla, co se pamatuji, vždy bezvodá. Vlastní pramen (v krátké štole vedle vyschlé nádržky v portálu) byl v letech 1956-1967 pouze občasný, reagující se zpožděním na tání sněhu a silné srážky. V r. 1968 zcela vymizel. A s nástupem období “tvrdé reality” a “normalizace” v r. 1970 jsem z průzkumné scény brněnského podzemí vymizel i já…
Poznámky. Recentní průzkum Internetu mně potvrdil, že chodba vedoucí od Trojice pod Parnas byla skutečně vodní chodbou – součástí komplexu, který přiváděl do kašny vodu z Petrova.
Zajímavý je původ vod ve studnách na petrovském kopci včetně těch, které napájejí Jezírko. Jejich značná vydatnost (bohužel, nemám k dispozici konkrétní data) indikuje, že nejde pouze o srážkové (atmosférické, meteorické) vody drenované z orografického povodí Petrova – to je příliš malé. Populární články hovoří o “kartézkých” (artéských? – pozn. aut.) vodách stoupajících z podhradí. Artésky napjaté vody vystupující podél puklin v diabasovém masívu by skutečně mohly být vysvětlením nejen pro Petrov, ale také pro Špilberk s 80 m vysokým sloupcem vody v hradní studni. Otázkou je, kde se nachází recharge area – vsakovací oblast? A jaký je průběh a geologický profil tohoto artéského aquiferu? Uvítám fundované, podepsané diskuzní příspěvky k tomuto tématu.
Město Brno má v plánu opravu a reaktivaci (!?) pramene Fons Salutis.
A nakonec: mými nejoblíbenějšími místy v brněnském podzemí se v 70. letech staly sklepy vinárny M-Klub, Reduta, U Kola a Biskupské vinárny. Tam se hydrologie zvrhla ve wineologii, červ hrnul a šecko bylo klap 🙂
autor: admin1
