by 
Po měsíční odmlce konečně zase v krasu. Program opět nabitý, takže do krasu vyrážíme už v pátek dopoledne. Při našem příjezdu byli na základně Hotárci, Rosťa a Iva. Po přivítání a vybalení všech věcí nás neúnosné horko rychle zahnalo do chladu jeskyně. Zamířili jsme s Jarynem do II. propasti jeskyně Dagmar zjistit, jak se zde promítlo sucho posledních dní.
Po zjištění, že je propast II bez vody, jsem se navlíkl do cajků a přelezl po kládě ke vstupní úžině III. propasti. V plánu bylo vyměnit nebezpečné lano, které tu bylo pověšeno jen provizorně při vystrojení propasti (viz akce z 31.10.2010). Nejprve proběhla kontrola vodního stavu – házím kámen dolů do propasti. Bohužel dopadá na dno se zřetelným žbluňknutím. Ačkoliv je prop. II bez vody, ve III. je jí stále dost a sestup je tedy zbytečný (v ideálním případě je slyšet, jak se dolů hozený kámen chvíli kutálí po ukloněném blátivém dně než zapadne do vodní tůně). Po přelezení k hlavnímu kotvení navíc zjišťuji, že mailona nejde povolit a u sebe mám jen klíč o číslo menší. Takže průzkum dna III. propasti zatím odkládáme, budeme čekat na příznivější vodní stav. I tak jsme udělali zajímavý objev. Stěny III. propasti jsou pokryty šedým blátem, které jsme jinde v jeskyni zatím neviděli. Po podrobnějším prozkoumání jsme nalezli na stěně nad úrovní našich hlav horizontální linii jehličí a drobných úlomků větviček. V paralelní prop. II v této úrovni nic není (patrně díky neustále vydatnému skapu). Nález dokládá, do jaké výše je zde voda schopna nastoupat, ale také nastoluje zásadní otázku: Jak se sem to jehličí dostalo? Nad odpovědí přemýšlíme doteď, zatím jsme přišli na 2 možná vysvětlení. Jaká je skutečnost snad časem odhalíme.
Z jeskyně se nám ještě nechtělo, tak jsme zašli na průzkum jednoho místa v Dómu nádob. Jednalo se o dutinu mezi balvany při východní stěně dómu, na kterou mě už dřív upozornil Jaryn a při poslední akci v Dagmaře si jí všiml i Vláďa. Nasoukal jsem se tam a nestačil se divit. Mezi balvany se dalo úzkými průlezy proplazit do vzdálenosti odhadem 5 m. Strop je kompaktní, stěny a dno tvoří zaklíněné bloky. Po cestě jsem minul několik kostí a prázdných šnečích ulit. Nejedná se o objev v pravém slova smyslu, dřív tu evidentně někdo byl. Přesto znalost tohoto v mapě nezakresleného místa posouvá naše poznání Dómu nádob zase o kousek dále a jen žasneme, jaká to musela být před zřícením stropů ohromná prostora. Plni nových poznatků vylézáme do vyhřátého lesa a po převlečení vyrážíme na podvečerní procházku k Němcům.
V sobotu ráno se naše řady značně rozrostly. Dorazil Eternit s Reginou a přivezli z Býčiny kompletní Syčákovu rodinku a Šárku, která nám připravila parádní speleodort. Důležitým bodem na dnešním programu totiž byla oslava hned 3 narozenin. Bádání naštěstí dostalo alespoň dopoledne přednost. Je nás dost, takže si rozdělujeme práci. Eternit, Regina, René, Rosťa, Hadař, Danča, Raďas a Šárka vyrazili k Mlhovu závrtu. Kromě prohlubování sondy a vyvážení vytěženého materiálu mimo závrt proběhla i montáž a první zkouška nového vrátku. Jirka mezitím nachystal na základně dřevo.
Jaryn, Vláďa a já sestupujeme na pracoviště pod Kaplí v Dagmaře. Na čelbě je práce stále namáhavější. Profil je hodně úzký, většinu času nelze držet pracovní nástroj v obou rukách, ale jen v jedné a únava se dostaví mnohem rychleji. I tak se ale dá pokračovat. Ve směru pokračování tektonické poruchy se nám brzy podařilo pod stropem napíchnout dvě volné minikaverny (vlezla do nich ruka po zápěstí). Naděje, že se ve směru poruchy strop vynoří ze sedimentu, stále žije. Po několika vytahaných lódnách přišla úprava programu. Kuba z Tartarosu k nám poslal na exkurzi jeskyňáře z Barrandienu. Jejich provedení jeskyní se ujal Jaryn a dole jsme zůstali s Vláďou na práci sami. Zatli jsme zuby a vytěžili jen ve dvou další vydatnou porci sedimentů. Stav na pracovišti po ukončení akce: Ve směru horizontálního pokračování je puklina uzavřena masivním skalním blokem; ve dně pracoviště je tvrdá, ale stále kopatelná směs bláta zpevněného sintrem; na stěně sousedící s Kaplí jsme ve spodní části obnažili další doklady toho, že sem v minulosti tekla voda.
Na povrch se vracíme před 16. hodinou. Pracovníci z Mlháče již sedí kolem ohně a přibyli další účastníci – Pavel, čaroděj Cave s přítelkyní a hosté z Býčiny, David a Danča. Sud je naražen, oslavy se můžou rozběhnout. V hojném počtu se před 17. hodinou vytrácíme ze základny a jdeme se zúčastnit Vzpomínky u jeskyně 13C s následným přesunem na Simonův vrch. Počasí se výrazně zhoršilo, ochladilo se, deště jsme byli zatím ušetřeni. Při návratu na základnu je již zábava v plném proudu a zpěv u ohně je doprovázen kytarami, bendžem a foukací harmonikou. Před osmou hodinou se opět vzdalujeme a jdeme do lomu Velká Dohoda (z tohoto pohledu je naše základna výborně strategicky umístěna uprostřed trojúhelníku 13C – Stará Amatérka – Dohoda). Tady už se dešti nevyhneme a tak se značnou část večera tísní jeskyňáři pod jednou plachtou a za doprovodu Karabiny a nemalého objemu lihovin se živě debatuje. I takováhle deštivá Vzpomínka měla své kouzlo.
V neděli ráno to na základně vypadá jak po boji. Nepřítel sice nikde, ale my rozhodně vypadáme jako ti poražení. I tak se v našich zdecimovaných řadách našla skupina přeživších. S Vláďou, Hadařem, Davidem a Dančou odjíždíme za opět nádherného počasí na Ostrovskou plošinu. První zastavení je na Karhanově závrtu. Přišli jsme nejen očumovat, ale také Tarťáky morálně podpořit. Na závrtu bylo hodně živo a právě probíhaly přípravy na obsypání první skruže. O způsobu betonáže netřeba psát, kdo se o víkendu objevil na severu krasu, nemohl nevidět Kubovy fotky. Následuje přesun k jeskyni Hedvábná a její prohlídka. U Ústřední propasti Hadař téměř překvapeně prohlásil: „Ten Franci si ze mě fakt nedělal srandu, když říkal, ať si vezmu hodně silný světlo!" Za svitu HP10, Tec Apexu a čelovky vzor Jura Svozil obdivujeme obrovské prostory i krásnou výzdobu. Náš dík patří skupině Hluboký závrt za umožnění této exkurze.
Je neděle odpoledne, čas rozloučit se a nám je líto, že tento víkend končí. Škála uskutečněných aktivit je opět hodně pestrá: bádání na dvou pracovištích, nové poznatky z jeskyní, oslavy, setkání s přáteli na Vzpomínce u Třináctky a večer u ohně v Dohodě, nedělní exkurze a to vše v dobrém kolektivu. Dík všem za účast, snad se zase brzy sejdeme.
Zhodnocení Vzpomínky a detaily z Karhanova závrtu u Franciho, společný víkend z jiného pohledu u Hadaře.
autor: lblazek
