by
Po poslední pracovní akci v krasu nám vyvstaly 2. problémy. Zaprvé jak se co nejjednodušeji probít přes hlinito-sintrovou bariéru v Jedelské ventarole a zadruhé jak zabezpečit obnovený průlez do Meandrového dómu v jeskyni V Jedlích. Výsledkem bylo rozhodnutí, že se bez použití techniky dál neposuneme. Takže jsme v pátek navezli do krasu všechno potřebné nářadí, vyzvedli od Tartarosáckého Kuby jejich elektrocentrálu a po osmé hodině večerní vyrážíme do Jedelské Ventaroly.
Ve čtveřici Honza, Vojta, Aranka a Matouš jsme k Ventarole donesli centrálu, natáhli na čelbu prodlužovačku a kango a začalo se sekat. Nejdřív jsme zdolávali prosintrovanou bariéru v přímém pokračování hlavní chodby. A celkem úspěšně, podařilo se prosekat pohodlně průlezný prostor a dostat se za bariéru. Za ní se nachází jezevčí brloh, je plný blech, takže to tu není až tak opuštěné, jak by se na první pohled zdálo. V přímém směru je za brlohem vidět přes metr dál, strop zvolna klesá, levou stěnu tvoří liťák, pravá je hliněná. Nezbývá než doufat, že dál už nebude hlína tak prolitá sintrem a půjde zase kopat snáze.
Tím jsme ale neskončili, přinesenou techniku jsme použili i na konci levé odbočky a taktéž velice tvrdými sedimenty se prosekali do volné dutiny pod stropem. Při minulé akci tam bylo možné zespod jen nahlédnout, ale ještě nešla prostrčit ani hlava. Po dnešním zásahu se dá do dutiny nalézt, ale nic převratného to nepřineslo. Nachází se tu drobná výzdoba prorostlá tenkými kořínky z povrchu a kosti nějakého zvířete. Volné pokračování není vidět. Očistili jsme také samotnou čelbu a potvrdilo se, že se jedná o liťák a levá odbočka v tomto místě po 10 m skutečně mění svůj směr a zatáčí doleva, tedy někam pod volnou dutinu. Ona volná dutina tak bude pravděpodobně opět nejvyšším bodem této chodby a při další prolongaci se budeme muset držet liťáku a volných dutin pod stropem.
Všechno dnešní dílo jsme nafotili a před půlnocí i s vercajkem dorážíme zpět na základnu. Tam už nás čekal Jenda s Katarinou, bylo zatopeno, krásně teplo a útulno, tak jsme ještě chvíli popili.
V sobotu nás čekalo nádherné zimní počasí. Konečně vidíme okolí základny za světla a žasneme, kolik smrků se tu po lese válí vyvráceno. Za chvíli ta naše základna bude stát vážně uprostřed mýtiny. Náš pracovní tým doplnil ještě Golémek, balíme nářadí a společně šlapeme nahoru do lesa do Jedelského propadání.
Minule jsme v jeskyni V Jedlích obnovili průlez do Meandrového dómu, ten ale bez zapažení dlouho nevydrží. V minulosti se tu vždy budovali výdřevy, bylo to nejjednodušší řešení, nejlevnější, ale také s nejnižší životností. Výdřeva v mokré hlíně vydržela vždy jen pár let a pak bylo potřeba ji složitě předřevovat nebo se prostě zhroutila, nějaký čas byly zadní partie jeskyně nepřístupné a pak se průlez obnovoval od znova. Tento cyklus jsme se rozhodli jednou provždy ukončit a průlez zajistit železobetonovou výztuží – řešení není z nejlevnějších, technicky taky náročnější, ale když se zadaří, tak bude průlez zabezpečen na mnoho desetiletí. Nebude to ani tak rychlé a bude tu potřeba udělat několik betonářských akcí.
Ze všeho nejdřív jsme se pustili do kýblování. Od minule se část hlíny sesula, to jsme taky trochu čekali. Takže řetěz, podávání kýblů a deportace hlíny ven z jeskyně. Horší bylo, že se nám nepodařilo průlez začistit tak, jak jsme měli pro betonáž vymyšleno. Levá stěna se ukázala naprosto labilní a ke konci kýblovačky z ní začali vypadávat kameny a pozvolna se hroutila. Bylo tedy nutné změnit plán a pro dnešek zapažit to nejakutnější. Tým před jeskyní řezal roxory a kari sítě a míchal beton, v jeskyni zase rostl šaluňk a za ním železobetonová výztuha. Končíme za tmy, když je spotřebován poslední pytel betonu.
V jeskyni je zapažena pata levé stěny, která hrozila sesutím nejvíc. Pokračování nás čeká příště. Balíme hromadu vercajku a vracíme se na základnu. Na chajdě nás pěkně v teple netrpělivě vyhlíží Šlimec a Zuzu. Přidali se k nám aspoň na noční šichtu u Němců. A bylo to tentokrát hodně náročné, protože měl právě dnes Golémek narozeniny.
Neděle už byla relaxační, po náročném pátečním a sobotním programu už neměl nikdo moc chuť se do něčeho pouštět. Tak jsme nabalili auta, vrátili centrálu a po obědě vyrazili domů. Příště nás čeká bádání v Tisovci, do krasu se dostaneme zase asi za měsíc.
autor: admin1
