by
Jaro už ze svého období ukrojilo víc než dva týdny, Jedovnickým potokem proteklo mnoho kubíků kříšťálově čisté vody, stráně krasových údolí se začínají pozvolna zelenat. Výrazy a výroky různých skeptiků nás přestávají ve světle poziztiv zajímat, ale touha po tmě a blátu v nás neutuchá.
Cesty za poznáním tajemného podzemna jsme započali v nezměněné sestavě v nezměněnou středu. Opět se nám podařilo obsadit dvě nezávislá pracoviště. Předseda za podpory Boženky pokračoval v prolongaci nadějné chodby v oblastech Mořského oka. Já s Maruškou jsme se vysoukali do Odporného komínu. Účelem této akce byla revize stavu, zhodnocení situace a posouzení dalších postupových prací. Díky tomu, že jsme předešlý pátek mohli odplavit velké množství sedimentu, podstatně se nám zvětšil prostor dómku na čelbě se nacházejícího. Bohužel nás však situace příliš nepotěšila. Začíná se ukazovat, že v humoru myšlená věta Kukliče bude pravdivá. Oba prostory, HMŠ a Brežněvův komín, se opravdu chovají jak šroubovice DNA. I když se nacházíme cca dva metry vedle sebe, přímé spojení se nám však nepodařilo objevit. Celá pravá stěna dómku v Odporném komínu je tvořena silně zkorodovaným litým vápencem. Podařilo se nám však ve stropu dómku objevit nový komínek, který byl nejspíše vypláchnut při posledních vyšších vodních stavech, způsobených jarním táním. Tento je sice neprůlezný, ale při bližším prohlédnutí je znát,že se o kousek výše rozšiřuje na profil průlezný. Navíc v něm byl cítit výrazný průvan a v jeho sedimentech se nachází kulmský materiál. Po zvážení všech možností postupu a transportu dalšího materiálu, jsme se při pozdější debatě na základně rozhodli, že se pokusíme obnovit původní, objevitelský vstup do HMŠ. Pokud se nám toto podaří v reálném čase, bude možnost se proklepat mezi oběma prostory a přírodě napomoci propojením umělým. Tím by se nám podařilo vyřešit problém nadbytečného množství volných kamenů.
Páteční večer jsem proto věnoval této práci. Po dlouhé době jsem si zalezl do míst, která mě byly dlouhé měsíce věrným společníkem, a sice do Horního dómku ve Staré štole. Nejprve jsem z průlezu odstranil dva vápencové bloky, které jsem tam sesul při bezpečnostní uzávěře těchto míst koncem lnského roku. Tím se spustil opravdový bahnopád. Velké množství vody, které jsem od počátku roku do HMŠ nahnal, spolu s vodami skapovými vykonalo své. Během asi deseti minut se mě podařilo celý Horní dómek zaplnit několika kubíky mazlavého a připravit pracoviště pro hydroodsun tohoto materiálu. Sice se průlez vzhůru jevil volný, ale vzhledem k tomu, že jsem se na pracovišti nacházel sám, nepokračoval jsem v průstupu. Celá situace byla totiž navíc podbarvena děsivými zvuky sunoucího se bláta o několik metrů výše. Chvíli jsem se ještě těmito zvuky pokochal a vrátil se zpět do společnosti a útulného teplíčka základny.
Sobotní den byl dnem kulturně vzdělávacím. Nejprve se na Kostelíku odehrál svatební obřad . Danča Strnadová s Davidem Smutkem se odhodlali si tento den říct své ano. Vzdělávací část dne proběhla ve večerních hodinách na základně.Uskutečnilo se již dlouho plánované školení na mapovací progam Therion. Vlastního školení se zúčastnilo několik členů skupin Tartaros, Dagmar, Speleoklub a Býčí skála. Vzorně připravený výklad nám poskytl Laďa Blažek, kterému tímto ještě jednou dodatečně děkuji. Jelikož po skončení školení už byla hodně pokročilá doba, navíc mnoho osazenstva pobývalo na svatební grilovačce, neuskutečnila se tento den žádná akce v jeskyni.
V neděli dopoledne jsem byl nucen opět odjet za prací do Brna . V odpoledních hodinách mi Předseda spláchnul v pátek nachystaný materiál, prolongační akce probíhala i v chodbách ve Sudni u Mořského oka. Po návratu do Josefovského údolí jsem se mohl hned vydat na pracoviště. Za doproodu Marušky a Vládi jsme se společně vysoukali do Horního dómku, kdejsme pokračovali v odklízení spadané suti a kamenů. Po chvíli za námi dorazili Dejv s Kolbim, kteří už ukončili svoji akci. Mohl jsem se proto vydat vzhůru částečně pročistěným průlezem. Lidí na moje případné vyproštění tam bylo dost 🙂 . Poté, co jsem se dostal asi do třetiny cesty mezi Horním dómkem a HMŠ, tak jsem zjistil nejnovější stav. Voda, kterou jsme s Kolbim na přelomuroku nahoru poslali, opravdu podemlela a shodila ony "telefonní budky" , které byly největším problémem v bezpečném přístupu do objevů. Nyní sedí krásně zakleslé o patnáct metrů níže a na nás teď je, abychom vytvořili novou cestu kolem nich, případně je podplavili, aby sedly ještě níž. To ale rozhodnem, až se situace na pracovišti více stabilizuje a vyčistíme obrovské množství bláta, které se tam stále nachází. Po prohlídce místa a zhodnocení situace mě kolegové opět vyčistili průlez, který jsem svým pohybem neprodyšně uzavřel a společně jsme se vydali za kulturou na základnu.
Velikonoční svátky nám nadělily o jeden volný den navíc, takže jsme mohli i tento den věnovat poznání. V popoledních hodinách jsme se vydali do jeskyně s Maruškou a Vláďou nejprve na exkurzi. Prolezli jsme horní patra SAtaré BS, a sice Brunnu a Skalní zámek. S blížící se sedmnáctou hodinou jsme se přesunuli na pracoviště vHorním dómku. Ve Velké síni se k nám připojil i Štěpán, kterýsi natočil pár záběrů pro svůj připravovaný dokument o pacech na této lokalitě. Plán na tuto akci byl jednoduchý, a sice opět pročistit průlez, vylézt až pod zaklíněné budky a tam přeříznout strženou hadici. Naplánované se podařilo beze zbytku splnit, Vláďovi a Marušce děkuji za vyproštění tohoto dne :-). V závěru naší akce jsme provedli povolený patnáctiminutový klystýr těchto míst. Souběžně s námi pokračovala i skupinka Předsedy, Dejva, Raďase tentokrát doplněni Výpomocí ze severu Matoušem v dalším dohánění Amatérky. Tentokrát se jim to povedlo o více než deset metrů a při tom i objevili další dómek.
S pocitem dobře odvedené práce a přesvědčením, že jsme pro poznání tajemného podzemí udělali maximum, jsme v podvečerních hodinách zakonzervovali základnu a rozjeli se k odpočínku před dalším speleotýdnem.
autor: admin1
