Svatá Helena – Čerpací pokus v jeskyni Alibek 15

17. listopad
je každoroční příležitost pro nějakou kratší podzimní výpravu, nebo expedici.
Přidáme nějaký den dovolené a pětidenní akci máme na světě. Tentokrát proběhla
letem světem rychloakce do Rumunského Banátu. Dala se dohromady perfektní grupa
známých a osvědčených lidí z několika jeskyňářských skupin
z Moravského krasu.

Hlavní
tahouni výpravy ze skupiny ZO 6-25 Pustý žleb už ve zdejším okolí mají velké
objevitelské úspěchy hlavně v podobě 2 km dlouhé jeskyně Jasanka.
Tentokrát byl v plánu čerpací pokus vývěru Velebný Žlábek, neboli Alibek. Ten se nachází po pravé straně údolí vedoucí
od Sv.Heleny směrem k Dunaji.

Asi před
deseti lety se tu pokoušeli Honza
Sirotek s Vítem Kamanem o potápěčský průzkum, ale jeskyně končila
v obtížně průlezné chodbě. Počítá se s tím, že za sucha bude možné se
dostat dále.

Samotná
cesta k jeskyni nebyla žádná sranda. Poněvadž bylo potřeba tam nanosit
spoustu těžkých věcí (čerpadla,
centrála, hadice, kabeláž), bylo potřeba dostat se co nejdál autem. Jediný, kdo měl pro strach uděláno byl
samozřejmě Siroťák, který svoji kobylu
XC 90, dopravil až k jeskyni. Staženou prdel jsme měli všichni.

Ve čtvrtek
se tedy podařilo všechno potřebné vybavení dopravit k jeskyni a
v pátek mohla akce vypuknout. Od vchodu k sifonu to bylo asi 100m
horizontální chodby. Hadic nebylo mnoho. Voda se čerpala ze sifonu rovnou do přístupové
chodby, odkud naštěstí pěkně odtékala až ke vchodu.

20m za vstupem se tvořila
hlubší kapsa vody, kde bylo připraveno další čerpadlo pro případ, že by se to
začalo nějak moc zavírat. Popřípadě pokud by se voda začala vracet zpět.
Nakonec nebylo potřeba a voda plynule odtékala od sifonu celou jeskyní až ven.
Sice byla celá jeskyně zatopená, že místy bylo po prsa vody, ale na to jsme
byli vybavení.

Hladina
klesala poměrně pomalu. Čerpat se začalo asi ve 14:30 odpoledne. Kolem 22:00
večer byly odčerpány asi 3 výškové metry hladiny a za doprovodu hlasitého
dunění, bublání a chrochtání se začíná objevovat strop s chodbou.

Podél stěn
bylo usazeno spousta bahna a postupným klesáním hladiny se to všechno sesouvalo
dolů. Výsledkem potom bylo, že na dně zůstalo přes metr sraček naprosto úžasné
konzistence. Naše malá kalovka už to nebyla schopná čerpat a pohybovat se
v tom taky nedalo moc dobře. Mezi stropem a hladinou bylo místa akorát na
hlavu.

Strop také
nebyla kompaktní skála, ale jakási drolivá hornina. Nejspíš to ani nebyla
hornina ale jen nějaké ztvrdlé sedimenty. Za co se člověk chytil, to hned
upadlo. Anděl jako správný sebevrah naplaval alespoň 2 metry dopředu. Tam se
hodně rychle porozhlédl a vrátil zpět. O kousek dál, co se podařilo dostat, byl
strop kompletně utržený.

Chodba dál byla vidět, ale život nám byl příliš
drahocenný na to, abychom se pokoušeli dostat dál. Označili jsme to za životu
nebezpečné a akci odpískali.

Asi
v 11 hodin večer končíme a všechny věci jsme vytahali z jeskyně ven.

Značně vymáchaní a vymrzlí ještě decentně opláchneme husté bláto řidším blátem
a odcházíme do tepla.

Jeskyně
s námi opět vydrbala. Akce je ukončena, takže v sobotu máme volnější
den. Je potřeba pouze znovu absolvovat jízdu k jeskyni a odvézt všechny
věci. Po zbytek dne máme možnost v poklidu vstřebávat atmosféru Rumunského
Banátu. K tomu samozřejmě neodmyslitelně patří udělat zde nějakou tržbu u
místních obchodníků. U starého známého pana Štěpničky jsme se pochopitelně
rozšoupli a jinde zase nakoupili zásoby poctivého kozího sýru.

V neděli
úklid a odjezd domů.

Objevy se nekonaly, ale výprava to byla vydařená.
Takhle končí značná většina pokusů se někam prorazit a člověk s tím tak
nějak musí počítat. Nikdo nemůže očekávat, že se něco dělá na jistotu. Důležitý
je, že zkoušíme. Nehážeme flintu do žita a budeme zkoušet dál. Příště to může
být všechno jinak. Úspěch nás rozhodně vždycky namotivuje, ale neúspěch přece
ještě víc!