Postup v C26-Maličká

Nevědomost, kam může vést C 26 Maličká, se postarala v průběhu
září o několik bezesných nocí. Tomu jsme museli učinit přítrž, takže jsme vyjeli
znovu směr Julské Alpy!

Akce probíhala od čtvrtka 26.9. do neděle 29.9. Zúčastnili se Bob a Kuře.
Kuře vzal s sebou na prodloužený víkend i svou drahou polovičku Lucku. Ta
natěšená účast přislíbila. To ještě netušila, co ji čeká… 🙂 Cesta do Slovinska i
páteční výšlap ke garáži proběhla bez větších komplikací. Na bivaku jsme něco
spolkli a nachystali jsme transporťáky. Cca v 18h jsme vyrazili přes
koryta na Možnicu. Nízká oblačnost a postupné stmívání nám na planině ztěžovali
orientaci. Byly chvíle, kdy viditelnost dosahovala pouhých 5 – 10 m. Nicméně i
přes tuto nepřízeň počasí jsme asi v 19:30h lokalizovali vchod do C11. K C26
jsme museli najít novou cestu, protože obtížný terén, přes který jsme chodili
na poslední akci, byl pro Lucku neschůdný. Měl jsem toho už za celý den taky
dost a tak před Lucií smekám, že to zvládla!

Naskákali jsme do overalů a cajků a už jsem valil vystrojit
známé prostory. Tentokrát jsme si vzali dostatek týřidel takže jsme měli při
pohybu na laně o mnoho lepší pocit. Dno vstupní šachty se o hodně změnilo.
Oproti poslední návštěvě zde bylo odtátých cca 6 m sněhu. Zřejmě zde bylo září
teplé a deštivé. Po dosednutí na sněhovou zátku v -60 m jsem zjistil, že i zde
výrazně ubylo sněhu. Tady jsem se však nezdržoval, lákala mě svažující se
puklina, do které jsem se na poslední akci už nedostal. Tentokrát jsme už od
vrchu pověsili stovku lano, které jsme měli půjčené od Mattesa za což mu tímto
děkuji! Cesta do neznáma tak byla otevřená. Chodbou jsem sestoupil až na okraj
10 m stupně. Cca metr před hranou tohoto stupně končí sněhová pokrývka.
Přepínku jsem zde nedělal pač jsem se s ní nechtěl zdržovat. Dole jsem
dosedl na velké ledové bloky. Zde už se sníh nevyskytuje. Všechny bloky jsem
nějak překlouzal a z posledního jsem začal slaňovat další stupínek cca 6 m
vysoký. Jak jsem sjel pod tento poslední blok jímala mě zase hrůza, protože
celý visí jen tak tak.. Na příští akci se do těchto míst musí dat kotvení tak,
aby lano při sestupu a výstupu nebrnkalo o tuhle hrůzu. Pod Blokem bylo dno
vyskládáno dalším ledem. Profil těchto partií je asi metr široká puklina, na
jejímž konci na mě naštěstí koukala další černá díra. Zde už jsem namlátil nýt.
Lano tak jde krásně vzduchem a neopírá se o tu ledovou mozaiku, kterou zde
matka příroda vytvořila. Volám na Kuřete, že může jít zamnou. Kuře čekal na
první přepínce, aby byl na doslech ode mě i od Lucky, která nám dělala
povrchovou hlídku. Za chvilku už s Aldem v tom našem malém ledovém
pekle probíráme možnosti dalšího postupu. Nakonec jsme se domluvili, že to pro
dnešek ukončíme, protože jsme Lucku už 2 hodiny nechali v noci uprostřed
ničeho. Ještě jsem slanil úzkým prostorem mezi ledovou bariérou a stěnou do cca
-85 m, kde akorát končilo lano. Z tohoto
místa jsem házel dolů ledové bloky a poslechem odhadujeme dalších pohodlně
lezitelných 30 m. Domluvili jsme se, že celou propast ještě dnes odstrojíme.
Nechtěli jsme riskovat, že půjdeme v sobotu ve špatném počasí do díry jen
kvůli odstrojení. Odstrojovat bude Kuře, protože já jsem měl prdel zmrzlou na
kost z toho, jak jsem seděl na ledu při tlučení nýtu. Už ze dna vstupní
šachty volám, že jdeme nahoru. Nahoře mě s úlevou vítá do deky zabalená a
zmrzlá Lucka. Chvilku ještě čekáme na Aldu a velíme k návratu do boudy.

Ráno už Lucka nechce o vandru na planinu moc slyšet. V bivaku
ji samotnou nechávat nechceme a tak nezbylo nic jiného než se v klidu sbalit
a sestoupit zpět do Sella Nevea.

Akce tak spíš než jeskyňářská byla turistická. To nám však
nevadilo. Užili jsme si pěkný víkend a domů jsme se vraceli všichni spokojení.

Zbytečně jsme sem taky nejeli. Zjistili jsme, že se nejedná
o blbodíru. Určitě je zde ještě kam sestoupit! Dále jsme zjistili, že ve dvou (jeskyňáři)
se toho moc udělat nedá. Příště to chce alespoň 4 kusy. Nebo dvě holčiny ať
můžou být spolu a zůstat třeba v bivaku. Pak zas ovšem není povrchová
hlídka, což také není ideál. Chce to prostě lidi, které to bude bavit a budou
mít chuť jezdit, to je základ všeho!