by
Jsou to už téměř 3 roky, co jsme naposledy navštívili podzemí Malé Fatry a dlouho plánovaný návrat se nám konečně povedlo zrealizovat. S prvním dohodnutým termínem jsme se sice trefili přesně do Speleomítingu, napodruhé to ale vše klaplo. Program byl domluven se skupinami Varín a Aragonit. Navíc jsme využili páteční státní svátek, a tak jsme mohli v osmičlenné sestavě poskládané napříč moravskými skupinami ve čtvrtek po práci vyrazit.
Do místa ubytování v Horní Tížině u Terchové přijíždíme navečer zatím jen v pěti – Jenda, Andy, Šlimec, Libor a Maty a spolu s naším hostitelem strýcem Viktorem zahajujeme večírek na uvítanou. Páteční program jsme zvolili vycházkový, někteří jsou na Fatře poprvé, tak ať vidí i něco z povrchu. I když kvůli počasí toho nakonec nevidí tolik, kolik bylo plánováno. Hlavní hřeben je místy stále porytý sněhem a zanořen v mracích, jen výjimečně se objeví silueta Velkého Rozsutce či Stohu. Dnes to tedy na žádné extra výhledy do krajiny nebude, ale ani to není na škodu. Pro změnu jsme si užili nádherných pohledů na mračna zaražená o hřbety hor a občas se přelévající na druhou stranu do údolí. Počáteční skepsi tedy brzy vystřídalo nadšení z této scenérie, kterou tu člověk taky hned tak nechytne.
Výšlap jsme zvolili z Vrátné doliny na Poludňový grúň a odtud po hřebeni přes Chleb až na nejvyšší vrchol Malé Fatry, Velký Kriváň. S přibývající nadmořskou výškou adekvátně sílil i vítr a sněhová pole byla stále častější. Sníh byl na povrchu stále zmrzlý, tak se šlapalo dobře, přesto se párkrát podařilo do sněhu zahučet až do půli stehen. Na Kriváni už začalo poprchávat a kapky vody na nás díky silnému větru nalétaly ve vodorovném směru. Ještě zápis do vrcholové knihy, společné foto a můžeme zahájit návrat.
Již za deště procházíme kolem horní stanice lanovky a chystáme se na sestup do doliny. Záhy zjišťujeme, že i když měla být v tuto dobu lanovka již vypnutá, tak stále jezdí a navíc dnes zadarmo. Vzhledem k sílícímu dešti dlouho neváháme a poslední kabinkou, která dnes jede dolů, si zkracujeme cestu. V Tížině se k nám navečer přidává zbytek výpravy – Alda, Helča a Bohouš, kteří dnešek věnovali jeskyním v Mojtíně. Večer si u výborné domácí borovičky sdělujeme dnešní zážitky.
V sobotu nám chvíli trvalo, než jsme se vymotali ze základního tábora, nakoupili sýrové speciality v Terchové, obkroužili masiv Malé Fatry a z jižní strany před polednem dorážíme do lomu Kraľovany II. Tady nás čeká vřelé přijetí od jeskyňářů ze skupiny Aragonit a potápěčů z Hippocampu. Po krátkém posezení na jejich základně, seznámení se a občerstvení vyrážíme do terénu. Veškeré aktivity Aragoniťáků se poslední měsíce soustřeďují do lomu Kraľovany II (někde nazýván též lom Rieka). Stále aktivní vápencový lom je z velké části zatopen a voda zde vytváří nádherné jezero, průzračná voda přímo vybízí ke koupání.
Nás v první řadě ale zajímají jeskyně, takže se spolu s Aragoniťáky přesouváme na protější stranu do lomové stěny. Dle domluvy je dnes naplánována pracovní výpomoc a návštěva údajně jedné z nejkrásnějších jeskyní na Malé Fatře, jeskyně Ľudmila. Cestou nás Edo, vedoucí Aragonitu, seznamuje s místními jeskyňkami, které cestou míjíme – např. Jazernou j., Pirátskou zátokou (pozůstatek po odtěžené části jeskyně Ľudmily) a zalezli jsme si i do Jaskyňe udavačov. Přišel čas se rozdělit, čtyři Dagmaráci jdou na exkurzi do Ľudmily, Libor a Peťo kopou v sondě pod Jaskyňou udavačov a zbytek jde bádat do Jaskyňe nad diamantovým vŕtaním.
Naši skupinku Ľudmilou provedl Jožo. Jeskyně byla taková, jak jsme ji již viděli na mnoha fotografiích, tedy plná krápníků. V celém průběhu jeskyně je to na lezení po čtyřech, často plazení a vše neustále mezi stovkami krápníků a sintrových jezírek. Šlimec hlásí, ať ho v jeskyni zavřeme, že se mu odtud nechce ven 🙂 Jedinou nevýhodou jsou z prolézání otlačená a dobitá kolena. A to jsme prošli jen asi polovinu z celkové délky jeskyně, která přesahuje 200 m, dál už je to jen o plazení a pokud nejdeme dozadu pracovně, byla by škoda riskovat uražení nějakého krápníku při pouhé exkurzi.
Vracíme se na povrch a přichází čas na střídání. Doteď pracující jdou s Edem a Martinem na prohlídku Ľudmily, Jendu necháváme makat v sondě pod Udavačkou a Šlimec, Andy a Maty jdou bádat do Jaskyňe nad diamantovým vŕtaním. Tady je hlavním cílem dostat se do předpokládaného nižšího a rozměrnějšího patra jeskyně Ľudmily. Pracoviště nám lehce připomíná naši Propast pod Kaplí s tím rozdílem, že tady se člověk neušpiní, kope se suchý píseček až prach a prostoru pro deponování je tu neomezeně, vše se vysypává ze vchodu dolů z lomové stěny. První kope, druhý tahá kýble, třetí vysypává lódnu, takže skoro jako doma, pouštíme se do těžby.
Po ukončení práce v sondě pod Jaskyňou udavačov se k nám přidává i Jenda. Namísto obvyklého přetlaku na pozici na čelbě se tady všichni hrnou k vysypávání lóden. Důvod je jasný, může za to překrásný výhled do krajiny, na skály v lomu, jezero, Váh, svěží zeleň a rozkvetlé stromy, zasněžené vrcholky Malé Fatry… Navíc se najednou protrhla šedivá mračna na obloze a jezero začalo ozařovat odpolední slunce, vysvitlo poprvé od začátku expedice. Byla to nepopsatelná nádhera, chvíli si u vchodu do jeskyně všichni posedíme a kocháme se tou podívanou. A pak zpět k práci a kopeme, dokud nás tu skupinka z Ľudmily nevyzvedne. Edo jde samozřejmě zkontrolovat náš postup a s výsledkem se zdá být nadmíru spokojený, no neflákali jsme se a trénink máme z Moravského krasu poctivý 🙂 Balíme nářadí a vracíme se přes lom zpět k potápěčské základně.
Na závěr akce nás Edo vybízí, ať vyzkoušíme vodu v jezeře. Vypadá fakt lákavě, takže neodoláme a naskáčeme do jezera (někteří i v kalhotách). Úžasné koupání s výhledem na zasněžený Chleb. Tam jsme včera čelili ledovému větru a dnes se o "pár metrů" níž koupeme. Po ledové lázni se s Aragoniťáky a také s tímto nádherným koutem přírody loučíme. Děsí nás jen představa, že právě tudy má podle poslední schválené varianty vést slovenská D1. Snad se tak nestane, byla by to neskutečná škoda. Nezbývá než držet palce jeskyňářům, potápěčům, ornitologům, ochráncům přírody a všem dalším zainteresovaným, aby tento nelehký boj nakonec vyhráli a dosáhli přeložení dálnice pryč odsud do tunelu.
Opouštíme lom a vracíme se na naši předsunutou základnu v Tížině. Tam večer na ohni pečeme špekáčky a jiné dobroty a poté jdeme na točené do Terchové do zařízení se sympatickým názvem Temnica. I tady jsme Moraváky vzorně reprezentovali 😉
Poslední den nás čeká brzké vstávání, všechno balíme do aut a spěcháme do Varína. Dnes jsme se přidali ke druhé partě, která v oblasti Kriváňské Malé Fatry bádá, k jeskyňářům ze speleoklubu Varín. Naše staré známé doháníme v Kukurišovej dolině a seznamujeme se s dalšími členy jejich skupiny. Společně pak zahajujeme výstup (pro některé po včerejší noci mimořádně náročný). Naším cílem je Stratenecká priepasť. Cestou někteří litují, že jsme radši nezalezli dole v údolí do nějaké vyvěračky, krpál je to pořádnej. Odměnou jsou výhledy do krajiny a pak i samotný pohled na majestátní ústí Strateneckej priepasti.
V prudkém svahu se převlékáme a strojíme do cajků. Je potřeba si veškerou výstroj hlídat, jakmile se ve svahu něco rozkutálí, dole v údolí už to nikdo nenajde. Varínčani jsou tu dnes po zimě poprvé, z ochranářských důvodů tu nemají přes zimu vstup povolen (v MK to bývá kvůli netopýrům, tady je to hlavně kvůli medvědům). Postupně slaňujeme do propasti, na jejímž dně se stále drží sníh. Po sněhovém kuželu scházíme do Janošíkového dómu, největší doposud známé podzemní prostoře na Malé Fatře.
Dno dómu pokrývá v celé ploše mohutné suťovisko a je zásadní otázkou pro objev dalšího pokračování, jak tento zával zdolat. Místní badatelé tu nasadili do práce hupcuk (musel být zážitek ho sem vůbec dopravit) a při jedné ze stěn se jim podařilo v sondě nazvané "Valiace sa kamene" proniknout do níže položené prostory, přesněji prostorné dutiny v tomto ohromném závalu. Tady nám ve vápenci ukazují geologickou vzácnost, tzv. stilolity, vypadá to jako lebeční švy. Postup dál do hloubky nebude lehký. Ale průvan vane, kameny ve dně jsou čisté bez jediné stopy sedimentu, škvírami mezi nimi je vidět neustále někam dál a ve spojení s hloubkovým potenciálem jeskyně to vše tvoří jasnou motivaci, proč zde pokračovat v bádání. Bude to chtít hodně štěstí trefit přes zával tu správnou cestu. Než se tu všichni vytočí, vytaháme z jedné z děr ve dně taky několik kamenů.
Po návratu na dno vstupní propasti jdeme ještě na druhou stranu a přes Vraháreň se proplazíme do síně s krápníkovou výzdobou a sintrovými náteky. Poté už po laně vzhůru, zpět do lesa, kde se zase všichni postupně setkáváme. Dokonce i naši speleoalpinističtí nováčci se dostali ven, takže svůj první ostrý test v jeskyni na laně zvládli výborně 🙂 Sestup ze Stratence dolů do údolí k autům už utíká rychle. Rychle utekl i celý náš výlet na Slovensko. Dole se loučíme s našimi průvodci, loučí se i jednotlivé posádky aut a vyrážíme zpět k domovu. A už cestou zpět plánujeme, kam vyrazíme příště.
Na závěr ještě jednou jménem všech účastníků rád poděkuji členům Jaskyniarskeho klubu Varín, Jaskyniarske skupiny Aragonit a našemu hostiteli Viktorovi za veškerou péči, kterou nám věnovali. Bylo nám s vámi opravdu dobře. Však se letos určitě ještě potkáme, minimálně na Jaskyniarskom týždni, už teď se těšíme 😉
Účastníci expedice:
ZO 6-08 Dagmar: Jan Kapusta, Andrea Pěkná, Matouš Ryček, Jakub Šlimar
ZO 6-01 Býčí skála: Helena Baueršímová
ZO 6-20 Moravský kras: Libor Budík
ZO 6-21 Myotis: Aleš Havel, Bohouš
Na rajčeti najdete fotodokumentaci od Šlimce, Aranky a Matyho. Další snímky a zápis ze sobotního dění je na fotoblogu skupiny Aragonit, na stránkách ZO Moravský kras Liborovy postřehy a jeho fotky na fb.
autor: admin1
