by
Jenda s Vojtou se narychlo domluvili a vyrazili do krasu, přidal se k nim i Golémek, a protože neměli klíče od jeskyně, chtěli si udělat volný víkend. Tyhle plány jsme jim ale s Arankou překazili, když jsme po splnění mimokrasových povinností v sobotu večer i s klíčem do krasu dorazili. V neděli jsme tak mohli naplno zabádat v Dagmaře. Nabuzeni výsledkem poslední akce, kdy bylo na čelbě v Propasti pod Kaplí nahlédnuto do další dutiny, pustili jsme se do díla právě tam.
V první fázi jsme si udělali prostor na mezideponii v samotné propasti před plazivkou. V pěti lidech jsme pohodlně tahali matroš nahoru do Dómu nádob. Golémek v sobě navíc objevil při vytahování lóden dosud neodhalenou schopnost, kdy lódny po jeho záběru lítaly nahoru neskutečnou rychlostí – stačil jeden záběr a lódna mi okamžitě zmizela z dohledu za první zatáčkou. Tímto si ve skupině jasně řekl o post hlavního tahače lóden 🙂 Těžili jsme, dokud nemusel odejít na šmudlobus. Už jen ve čtyřech jsme se přesunuli na samotnou čelbu.
Z čelby na dně propasti jsme pak těžili dál, dokud nemusel kvůli včasnému odjezdu z krasu utíkat na povrch i Vojta. Zůstali jsme jen tři, ale v tuto chvíli už byl otvor ve dně propasti průlezný a vysíláme Jendu na prvotní průnik. Jenda se po nohách souká do otvoru a brzy mi zmizí z očí. Ale to je tak vše, zalezl o nějaké 3 m a dál to zatím nejde. Bude se muset opět kopat, jak jinak. Nově objevený prostor ale naznačuje, že se možná dočkáme zásadní změny a propast se narovná do horizontu (tedy pokud nepůjde zase jen o další mezipatro propasti). Nízký prostor zabíhá pod skalní stěnu, strop je v liťáku, nebezpečně vypadá jen strana, kterou jsme se sem prokopali (zával). V dalším pokračování hlavní tektoniky propasti je vidět krásné stropní korýtko, evidentní pokračování propasti, jen do něj zatím nelze nahlídnout.
Střídáme se, jdu se tam dolů naplazit já a dole zjišťuju, že se za mými zády u dna nachází nějaké okýnko, ale nejsem schopen se v úzkém prostoru stočit tak, abych tam viděl. Vysíláme tedy Aranku, ta odkopala ještě pár kýblů a už přes okýnko kouká do boční dutiny. Jedná se o síňku 1×1×1m s několika krápníky, zdánlivě slepou, ale není vidět úplně do všech zákoutí, takže i zde je prostor pro možné pokračování.
Celkový posun je dnes o "pouhé" 4 m, ale v těchto podmínkách je pro nás každý metr, který nemusíme vykopat, dobrý. Navíc směr, kterým se prostory v Propasti pod Kaplí ubírají, stále míří mimo známé části jeskyně. Co už tak dobré není, tak že se nám čelba stále vzdaluje, nějaký prostor na ukládání těžené hlíny a kamení nenacházíme a transport kýblů teď bude zase o něco složitější. Příště do druhého stupně propasti namontujeme kladku, ta by mohla jednoho, možná i dva pracovníky nahradit a ti se budou moct posunout na čelbu. Další pokračování bude velice zajímavé, konec nízkého prostoru se stropním korýtkem vypadá neskutečně lákavě.
V Dagmaře to bylo pro dnešek vše, já s Arankou jsme si ještě zašli zalozit na lanech do jeskyně 13C. S koncem víkendu ale aktivity v krasu nekončí, Jenda se totiž zdržel až do úterka. V pondělí za ním dojel Martin s děckama a kromě návštěvy Sloupsko-šošůvských jeskyní stihli odvozit kamení vytahané z Dagmary od jejího vchodu na deponii u cesty.
autor: Maty
