by
Závěrem června
proběhla taková komorní výprava za kamarády jeskyňáři do Českého krasu.
Konkrétně do lomu na Chlumu, kde ve výzkumu podzemí působí kolegáčci ze ZO 1-06
Speleologický klub Praha. Byť to byla komorní akce pouze dvou návštěvníků z
Myotisu Aleše a mě, tak z výpravy se vyklubal nezapomenutelný víkend plný
bádání a poznávání zdejšího podzemí a okolní přírody. Domácí jeskyňáři Robert s
Petrem pro nás měli vytížený program a celá sobota i neděle byla tak
nažvejknutá, že nebyl čas myslet na žádný starosti a jenom jsme si užívali
světa.
Bylo parné páteční
odpoledne 24.června. V 15:00 služební průkazkou cvakám odchod z práce a
pospíchám na Tišnovské vlakové nádraží, kde si před odjezdem v sámošce naberu 4
předražený lahváče do rychlíku směr Praha. V HavlBrodě přistupuje Aleš a tím
pádem jsme kompletní. Kupéčko máme jen pro sebe a poléváme jazyk ze zásob,
které máme. Jen tu kořalku jsme podcenili.
Do Srbska máme
dorazit v osm a to už zásoby na večer nikde nekoupíme. V Praze proto letíme do
Billy nakoupit. Popadnu multipak Radegastů a vyrážím hledat nástupiště s naším
city elefantem směr Beroun.
V Srbsku už nás 3
hodiny čeká Robert v restauračce u Hulána. Dáme s Aldou po jednom pivu. Robert
zaplatí svých skromných deset a vyrážíme na Chlum než bude tma.
Jeskyňářská základna
tady na Chlumu je opravdu unikát. Je to štola obřích rozměrů vystřílená ve
stěně horní etáže lomu. Téměř protiatomový kryt.
Poměrně tuhé podmínky. Není tu
voda, není tu světlo, nedá se tu zatopit. Před základnou rozděláme ohýnek na
železném podkladu, opečeme pár buřtů a užíváme si poklidný večer.
V sobotu ráno dorazil
čtvrtý a poslední účastník akce Petr. Už je stav vyrovnaný. Dva Pražáci na dva
Myotisáky. Zcela výjmečně jsme si to nerozdávali v chlastu. Dáme škopek,
posnídáme a vyrážíme na pracovní akci do Netopýří jeskyně.
Pracoviště nad
Katedrálou v chodbě zvané Vlčí vyhlídka. Je potřeba odtěžit meziskládku z
Erikova dómku a vyházet to na dno Katedrály, kde se dřív bádalo. Nyní se, ale
dno katedrály po neúspěšných pokusech znovu zahazuje. Zajímavý je komín za
Erikovým dómkem u kterého se předpokládá propojení s povrchem a aktivně se na
tom pracuje. Myslím, že kluci říkali, že by to byla nejhlubší propast tady na
Chlumu. Momentální čelba je ale chodbička pod Erikovým dómkem, která má teď
vertikální směr do bílého místa na mapě. Chuťovka pracoviště.
Po pracovce jdeme
poobědvat a odpoledne už nás čeká jen prolejzačka, šmejdění a čuměnda všude,
kde se dá. Dokud nepadnem na držku. Začneme tím hlavním, tak Robert s Peťou
jdou otevřít Komín Srbských jeskyní. Jeden asi ze čtyř vchodů. Hned první větší
prostory (Poslední dóm) odhalují charakter Srbských jeskyní. Jsou tu vidět
mohutné vápencové lavice a ukloněné plochy s ukázkovým vrstvením vápence a
různých nerozpustných hornin. Projdem Striptýzem až do zadních částí s
Plzeňským komínem, což pro mě s Aldou byla první lezecká atrakce. Dále
postupujem k Hlavnímu (Dračímu) dómu, odkud jdem šaškovat na Andělské schody.
Velmi mě zaujmul úzký kanál vedoucí na opačnou stranu Andělských schodů. Téměř
dokonalý kruhový profil tlakového kanálu. Který vede do nedosvitna. Zalezl jsem
asi 5-6 metrů a profil se stále nemění a pořád končí ve tmě. Je to ale náročná
pasírovačka a nemáme čas tady hodinu zkoušet nemožné. Pokračujem dál do slepé
odbočky Májové chodby s Panoptikem a další atrakcí s názvem Jarčiny vzdechy.
Alda si to nemohl nechat ujít a jde zkoušet svoje úžinářské schopnosti. Petr ho
varoval, že to je jenom pro děti a dospělý člověk to neproleze, ať nedělá
blbosti. Bez helmy a bez ostychu se Alda zkouší cpát do dětské atrakce.
Po
chvíli pasírování zjišťuje, že nemůže dýchat, tak ho tahám za holínku zpátky.
Alda se nevzdává snadno a jde na druhý pokus. Peťa už se chystá na příjezd
speleozáchranky, protože Aleš to myslí vážně. Až na třetí pokus z opačné strany
to Alda vzdává a couvá zpět. Zkouším se tam nacpat taky a následuji Aleše při
couvání. Najednou zjišťuji, že to nejužší místo mám už vlastně za sebou. Když
Pražáci viděli, že zalízal jen Aleš a nazpět vylejzáme oba dva, nemohli tomu
uvěřit. Vznikl název "Lubošova pohoda". Po tomhle šaškecu se vracíme
zpět na povrch přes Homolův dóm a vylezeme ve spodní etáži lomu.
Aby toho nebylo na
odpoledne málo, Petr nám jde ukázat Kalcitovou jeskyni naproti ve svahu.
Nenápadný vchod obrostlý trávou. Úzká chodba je opravdu posetá krystaly
kalcitů, hlavně v zadní části jsou toho celé trsy.
Po těchto zajímavých
exkurzích dáme škopek a musíme se rozloučit s Robertem. V pozdním odpoledni
jdeme ještě šmejdit v overalech po lomu. První, co bije do očí je štola s
názvem Srací. No a dozvěděli jsme se, že o této Srací štole nám náš kamarád
Myotisák Fox musí povykládat historku. Uvnitř štoly je průlez do maličké
přírodní prostůrky, kde se zkoušelo bádat, ale brzy se to zavrhlo.
O kousek vedle Srací
je další štola i s jeskyní, která nevím jak se jmenuje. Po úzkém průlezu se
dostanem do štoly s nedokončeným obloukovým důlním pažením. Zřejmě se tu na
jednom místě vysypal strop s volnými prostory. Po uzlíkatém laně se dá vyšplhat
do dómku a odsud ještě pár metrů komínu. Z komínu vede úzká horizontální
chodbička, která je asi po třech metrech slepá. Za tu námahu to stálo. Vyfotil
jsem si tam totiž vychlazenou, orosenou…..pavučinu.
Petr nám ještě na
ukázku odemče dva propady v zadní části lomu. Jsou hned vedle sebe. Jeden
čerstvý asi 10 m hluboký ukončený skalními bloky a jde se po uzoučké puklince
kolmo dolů, která zřejmě pořád pouští. V tom starším propadu hned vedle asi 13
m hlubokým, byl nedávno jeden z posledních objevů volných prostor tady na
Chlumu.
Prostory jsou ovšem zanešeny mazlavým blatíčkem. Asi se to sem
splachuje z povrchu.
Práce všude dost, ale
jak už bývá zvykem u spouty skupin, nejsou lidi.
Je skoro devět večer
a teď už opravdu vyslíkáme overaly a serem na to. Podzemí už dnes bylo
přespříliš. S posledními paprsky slunce jdu s Alešem na povrchovou procházku
kolem lomu a Peťa nám mezitím rozdělá ohýnek na buřty.
Další romantický
večer u ohýnku začíná mít jednu vadu na kráse. Dochází pivo!! A kořalku
nemáme!! Začínáme mít tendence seběhnout do Srbska k Hulánovi na točený. Nevím,
jestli želet či děkovat za to, že rychle blížící se bouře nám to rozmluvila.
Zatím co prší, sedím s Aldou ve vstupní štole a čumíme na blesky za doprovodu
písniček z jeho telefonu a chlemtání posledního lahváče. Nevím v kolik bývaj v
Srbsku zavíračky, ale asi bychom se vrátili hodně pozdě a hodně pod parou.
Takto jsme šli spát poměrně brzy a střízliví.
Nedělní ráno je
trochu pod mrakem, ale příjemně. Vytáhnem stolek a židle ke snídani. Já s Alešem
máme v plánu Barrandovu propast. Prej díra možná na hodinu. Měli jsme velký
oči, že ještě stihnem Tomáškárnu a všechno možný. Peťa nám svěřil klíče od
jeskyně s tím, že mu je vrátíme na peronu v Černošicích. Někdy před jedenáctou
konečně stojíme před vchodem do Barrandovky. Horní patro má tři chodby. Dvě na
stojáka a jednu úžinu. Než to stačím prošmejdit, Aleš už kotví lano nad
propastí a spouští se do spodního patra.
První část na dně propasti obsahovala
jednu hlavní chodbu ukončenou komínem a propástkou, která je propojená několika
chodbičkami. Za chvíli nebylo co dělat.
Vylezem po laně zpět
nahoru do takového okna do druhé části hlavní propasti. Ta se zdá ještě větší
jak ta vedle. Začínáme šmejdit v chodbách až se dostáváme k první úžině. Od
téhle úžiny už se do polohy ve stoje téměř nikde nedostanem. Dokonce jsem se
musel kompletně odstrojit, protože to nešlo prolézt. mám na sobě akorát sedák.
Tato část jeskyně byl neskutečnej labyrint úžin. Prostůrka a hned tři možnosti.
Člověk vybere jednu ze tří možností a po pár metrech má další tři možnosti. No
a takle počet možností, kam se soukat exponenciálně rostl. Oba jsme se vyřádili
až to hezký nebylo. Nevím jak se nám to povedlo, ale po nějaké době bloudění
nás čekalo překvapení. Překvapení, které udělá radost každému jeskyňářovi. Co
to bylo za překvapení? Vypravte se do Barrandovky a najděte si to sami. Jestli
to najdete, tak to určitě nikdo nepřehlédnete a budete si jistí, že to je ono.
Oba už máme tady toho
pasírování plný brejle. Navíc se Aldovi začlo chtít akutně srát, takže serem na
nějaké další beztak slepé odbočky a proplétáme se užinami pomalu zpět k
povrchu. To hlavní určitě bylo nalezeno.
Byli jsme překvapení,
jak rozsáhlá ta jeskyně je. Blbodíra na hodinu to rozhodně není, když to chce
někdo poctivě prošmejdit. Navíc je kupodivu volně přístupná. Pravda moc výzdoby
na ničení tu není, ale zrakvit se tu v propasti dá spolehlivě.
Domlácení a utahaní
se vracíme do lomu, kde se na hotovo sbalíme, zamčem a pádíme do Srbska na
vlak. Je už hromada hodin. Nikdo nečekal, že Barrandovka bude program na celou
neděli. Po cestě si uděláme zacházku na Alkazar. Noblesní záležitost pro
nadšence do lezení. Další obrovský lom vyhrazený pro lezce. Nekonečná plocha
lezecké stěny a nespočet cest vystrojených borháky. Moc pěkný místo.
Máme čas akorát na
to, dát si v Srbsku nějaký rychlý jídlo a kopnout jedno pívo. 15:50 opouštíme
Český kras osobákem do Prahy. Těžko se odsud odjíždí, ale už teď víme kam tady
příště. A když jsou plány na příště, tak zde určitě nejsme naposled. Rádi
přijedeme kdykoli znovu.
Děkujem celé skupině
ZO 1-06 (zvláště pak Robertovi a Petrovi) za to, že jsme mohli využít vaše
zázemí a prožít další poznávací víkend v jiném koutu republiky.
Jak
říkáme: To jsme si zas užili světa.
Fotogalerie na rajčeti:
trtislav.rajce.idnes.cz/Cesky_kras%2C_vikendovka_na_Chlumu_24-26.6.2016/
autor: admin1
