Čachtice - Exkurzně i pracovně 10 - 13.3.2016

V polovině března se
konečně uskutečnila dlouho naplánovaná návštěva Čachtické speleologické
skupiny. Výpravu za výpomocí a poznáním Čachtického krasu zorganizovali členové
Tišnovské skupiny ZO 6-07 Tišnovský kras, se kterými úzce spolupracuji. Nabídku
o spoluúčasti jsem nemohl odmítnout.

Ve středu večer
vyrážíme ve čtyřech lidech směr Čachtice. Po třech hodinách už stojíme u
vrátnice do kamenolomu v Čachticích, kde nás v cestě zastaví zdejší hlídač asi
70ti kilový lidožravý hovadovlčák Asta. Bylo nám doporučeno nevylízat z auta a
nic se nám nestane. Po oznámení vrátnému, že jedem k jeskyňářům, jsme
propuštěni a dojedem k nově opravené základně místních jeskyňářů, která je od
závory nadohled.

Po přivítání proběhla
první odvykací procedůra na střízlivost.

Nevím jak je to
možné, ale druhý den jsme byli všichni v 7 ráno vzhůru a nikomu nebylo špatně.

Ráno je sice chladno,
ale krásný azurový den. Čachtická skupina v čele s Lukášem Kubičinou toho
využili a naplánovali pro nás poznávací povrchový výlet po zdejším okolí.

Od
horní úrovně obrovského lomu vystoupáme na Drapliak a pak okruhem po línii
závrtů a zdejších pracovišťích. Lukáš si nenechal nic pro sebe a poctivě nás
seznámil s místní lokalitou. Trasu určil tak, aby nám neuniklo nic zajímavého.

Protnuli jsme jak už otevřené závrty ((Štepnica, Sutinka, sonda OMVJ
(Odkial´Majko vyhnal jaskyniarov :-)), Plazivé oko, Megera)), tak i spoustu
nadějně vypadajících závrtů, které ještě otevřeny nejsou, ale stály by za hřích.

Popřípadě lokality na kterých se v minulosti pracovalo, ale již jsou zasypané.
Přesvědčil mě, že celá tato nejsevernější část Malých Karpat je jak cedník a
nespočet dalších generací jeskyňářů bude mít kde bádat.

Příjemně unavení to
po procházce všichni zapíchnem do postele a celá základna na pár hodin utichla,
aby večer mohla pokračovat ona odvykací procedůra.

V pátek byl exkurzní
den. To si na nás Lukáš připravil ukázku nejvýznamějšího a nejrozsáhlejšího
jeskynního systému Čachtického krasu.

Čachtická jeskyně má necelé 4 km
zmapovaných chodeb a je to prostě megadíra. Labyrinty chodeb propletených v
několika úrovních propojující obrovské dómy a propasti, to by mohla být
procházka na několik dní. Nikdo, ani z místních jeskyňářů nezná jeskyni celou.

Po celodenním bloudění jsme neprošli ani čtvrtinu jeskyně. Nechodili jsme kolem
žádné monumentální výzdoby, ale ta tektonika, obří závaly a chodby….co tu
voda napáchala za šílenosti bylo neuvěřitelné. Když jsem stál na dně Žabáku a
koukal nahoru, tak mi běhal mráz po zádech (propast, jako kráva). Exkurze byla
celkově příjemně akční. Úžiny, provazáky, traverzy…prostě všechno co má
správná exkurze obsahovat.

Dokonce Lukáš s
Michalem měli i objevy. Po vylezení poměrně výživně vypadajícího komínu v
Jariných dómech objevili pokračování směrem, kterým ještě nebylo nic zmapováno
a doposud to bylo bráno za konec jeskyně tímto směrem. Zatím je to skromný
objev asi 30ti metrů chodby (na tu megadíru je to nic), ale je dost možné, že
do budoucna o tom ještě uslyšíme, protože chodba může propojovat pokračování do
dalších obrovských prostor úplně novým směrem.

Kolem třetí odpoledne
vylízáme na povrch a vracíme se na základnu na kus žvance a do sprch.

Sobota byla pracovní.
Jak se sluší a patří, každé exkurzování a provádění na cizích lokalitách se
splácí vytahanýma kyblíkama. No a za to, jak se nám kluci z Čachtic věnují, by
sme jich měli vytáhnout opravdu hodně.

Vstáváme opět v sedm
ráno a po snídani vyrážíme na kousek vzdálené pohoří Považský Inovec, kde má
Čachtická skupina taky pár lokalit. Naší přítomnost potřebovali využít na
závrtu Bodovský ponor, kde je na těžbu potřeba více lidí a lokalita vypadá
nadějně. Po zážitkové jízdě terénními vozidly lesem až k závrtu může pracovní
akce vypuknout. Na tomto závrtu se údajně kope už 40 let. Bylo tu skutečně
vidět spousta vynaloženého úsilí a času. Hloubka závrtu je asi 35 metrů těměř
kompletně vykopaných v plném profilu. Těsně pod skružemi začíná důmyslně
vyřešená horizontální lanovka asi 5 m dlouhá a nakonci lanovky ústí kolmá asi 20
m hluboká studna. Zde se kyblíky tahají lanem přes kladku. Zajímavá věc je taky
to, že závrt je elektrifikovaný. Když jede centrála, tak se v závrtu svítí a
nejsou potřeba ani čelovky. Kolmými skružemi se vytahují velké železné nádoby o
objemu asi 10 – 15 kýblů, které vytahuje elektrický naviják.

Asi v polovině akce
kluci z čelby řvou, že mají objev. Prokopnuli se ke kompaktní chodbě, kterou
bylo vidět další 3 metry. Průlez byl zatím neprůlezný, ale nadšení to zvedlo o
100%. Všichni byli přesvědčeni, že tohle bude přelomový objev po 40ti letech
bádání, který čekal právě na Tišnov. Prostě konečně volná chodba, která se
rozšiřuje. Tam už to určitě pustí dál. Jen se protáhnout tou škvírou. Udělalo
se všechno proto, aby se urazil kus bloku bránící v průlezu.

Kolem čtvrté
odpoledne se to konečně podařilo a první člověk plolézá. Žádné ovace nejsou
slyšet…Po průlezu následovalo zklamání. Chodbička se sice rozšiřovala tak, že
se tam dalo otočit, ale nakonci se chodba pravoúhle stočila doprava a po dalším
metru se zlomila téměř kolmo dolů do neprůlezného kanálku. Dá se tam prostrčit
tak ruka.

Průvan tam je cítit.
Naděje a nějaký předpoklad tam pořád je, ale vzhledem k hloubce a potřebnému
množství lidí k dalšímu postupu tu sami nebudou schopni pokračovat. Uvidíme, ale Lukáš
vypadal, že to tu zabalí.

Večer na základně
byla spousta lidí. Dorazili další návštěvníci, ale já měl nějakou krizi, takže
jsem šel brzo do hajan.

V neděli, v den
odjezdu byl na mušce Čachtický hrad, ale vyjížďka nám byla zpestřena ještě
dvěma zastávkami.

První zastávka u
Fosilné vyveračky. Prej odsud neodjedem dokud tohle neuvidíme. Měl pravdu.
Kdybych tohle neviděl, byl bych o hodně ochuzen. Štíhlý vysoký portálek odhadem 5
metrů vysoký, odněhož se táhne velké vymleté koryto snad 50 metrů daleko do
údolí. Všude mraky vytahaných kamení a terénních úprav. V kopci nad vyvěračkou
jsou rozsáhlé vápencové plotny, ve kterých je spousta fosílií. Našli jsme
dost fosílií zřejmě Hřebenatek. Vypadalo to jak mořská mušle.

Druhá zastávka byla
Hladový prameň. Volně přístupný vývěr, který má celkovou délku chodeb téměř 90
metrů. Suchou nohou se dá dojít možná 20.

Tady jsme se s
klukama z Čachtic nadobro rozloučili a rozešli se každý svou cestou.

Nás čekala ještě
prohlídka Čachtického hradu.

Po překonání výstupu
na kopec se otevírají daleká panoramata a mohutné pozůstatky hradu.

Takhle má
vypadat zřícenina. Z napůl rozbořených hradeb a věží si jde krásně představit
původní podobu hradu. Za studentských 1,5 eura dostanem i přednášku od
pokladníka v nově zrekonstruované galerii.

Po prolezení pozůstatků a pokochání
se velkolepými výhledy do všech stran se rozloučíme se Slovenskou republikou a
s pocitem skvěle strávené dovolené odjíždíme k domovům.

Zvláštní poděkování
patří: skupině ZO 6-07 Tišnovský
kras (Honza Vašík, Michal Doležel, David Bednář) za samotné uskutečnění akce.

Celé
skupině OS Čachtice v čele s Lukášem Kubičinou za poskytnutí útulného bydlení,
nabitého programu a průvod celou akcí.