V pátek po poledni jsme s Liborem zahájili víkend bádáním v Dagmaře. Jen ve dvou lidech se v propasti dělat nedá, takže jsme šli hrabat do Dómu nádob. Libor si sice stěžoval, že tak tvrdé sedimenty ještě nekopal, jenže tady nejsou žádné postupy zadarmo. Na základnu se vracíme až po 19. hodině a společně se Šmudlou jdeme k Němcům. To ještě netušíme, že dnešní bádání v Dagmaře bylo tento víkend taky poslední.
V sobotu pak přichází jedna špatná zpráva za druhou – někomu vážně onemocnělo dítě, jiný se předešlý večer připletl do hospodské rvačky, dalšímu přivezli dřevo na zimu a musí ho zpracovat, předseda se stále zotavuje po operaci ruky a i Šmudla díky zlobícímu kolenu nemůže pracovat pod zemí. Brzy je jasné, že se tentokrát v propasti nebude dělat nic a je potřeba najít náhradní program. Nakonec jsem si jako pracoviště zvolil závrt č. 1 na Harbechách. Nikdy jsem tam nebyl, kde se nachází tuším jen zhruba, ale naštěstí nalézám parkoviště u Konrádova dvora na první pokus. Odtud je krásný výhled na Harbešskou plošinu a její závrty. Současné pracoviště skupiny Suchý žleb (Lažánecký závrt č. 1) prozrazují kouřové signály. Připojuji se k Suchožlebákům, chvíli po mně doráží Franci a nakonec přijel i Šmudla s Adamem. Počasí bylo nádherné, pracantů se sešlo hodně a tak šla práce pěkně od ruky. Ve volné chvíli jsem si odskočil kouknout se do sousedního závrtu č. 3, pod kterým se ukrývají nedávné objevy Suchého žlebu. Končíme až za tmy a teploty silně pod bodem mrazu. Závrt vypadá velice nadějně, mezi kameny volné dutiny, hlína se sype někam dolů…. Nezbývá než chlapcům popřát, aby závrt brzy pustil a Oťasovi, "aby se pod toho Harbecha dostal" 😉
Večer byla u nás na základně decentní oslava narozenin spojená s ochutnávkou domácích vín všeho druhu. Přidali se i kolegové ze sýrárny a v silné sestavě se na chvíli stavila i skupina Myotis (sešli jsme se v kompletní "Týnčanské sestavě").
Kam jinam vyrazit v neděli než do jeskyně Vymodlené. Spolu s Milanem a Liborem jsme vytěžili a vyvezli 25 koleček, čelba se zase o kus posunula a přinesla nové poznatky. Stejně jako včera proběhl návrat na základnu až za tmy. Pak už jen rychle pobalit a opustit kras. Příště zase za 14 dní, s účastí to stále nevypadá nijak růžově, zajímavý program se ale určitě opět najde.
Fotky ze soboty najdete na Oťasových stránkách, víkend z Liborova pohledu na jeho webu, fotky z Vymodlené u Milana a oficiální zápis se po aktualizaci objeví na stránkách ZO 6-20.
P.S. Velkokapacitní past na myši slaví další triumf, základna je od myší a dalších hlodavců kompletně vyčištěna.
autor: Maty