Císařská jeskyně

Je jeskyně v Hrádském žlebu
s velmi bohatou historií. Od prehistorie až do současnosti neustále
prozkoumávaná a používaná lokalita, které by mohly i větší a zajímavější
jeskyně právem závidět. Není v úmyslu tohoto článku speleologicky
(geologicky) popsat lokalitu, vypsat
všechny citace, reálie a články o jeskyni napsané, protože by zabraly na celou
knihu, článek si neklade nárok na odbornost, ani na datovou přesnost,
faktografii, nebo posloupnost. Cílem je nastínit historicky jeskyni mým
pohledem, vypíchnout zajímavosti, upozornit na problém nenávratných přeměn
v této jeskyni (i jinde) a na problém vztahu lidí ke krasové lokalitě.

Jeskyně…

Historie Císařské jeskyně je plná
překvapujících převratů, přehmatů, kotrmelců a je psána od pravěku, kdy byla
osídlena východní odbočka poblíž spodního vchodu. Ten je obrácen k západu
a společně s klidným zastíněným údolím od okolních planin, vodním zdrojem
a relativně dostatkem místa, mohla poskytovat dostatek bezpečí a zázemí pro
malou tlupu diluviálních lidí….

Jeskyně ve strání východní…  

Jeden z první a opomenutých
průzkumníků se stal Johannes Nagel v roce 1748. Odtud je velmi známá
Nagelova perokresba, kde je zobrazen při první dokumentaci jezera. Od místního
sedláka byla zakoupena husa k nějakému určitému účelu, jež by
pravděpodobně domorodec tehdy nepochopil. Pomocí provázku byla na
husu uvázaná svíčka na prkénku. Velkého vodního ptáka potom Nagel honil
kamením po jezeře a osvícenou prostoru pak postupně maloval. Na tento první
dokumentační akt si vzpomněl až dvorní písař a kronikář Salmův, pan J. Horký
v r. 1815.

 Jeskyně Eniodis…

Kníže Salm se věnoval také svým
pozemkům a jeskyním, zejména, když to mohlo něco vynášet. Název jeskyně je
odvozen od začátečních písmen jeho spoluprůzkumníků při prvním sestupu v r
1779. Jeskyni několikrát osvětlil, časem dal vybudovat železné zábradlí
k jezírku a právem dutinu považoval ze dosud největší objevenou
v Moravském krasu. J Horký píše o knížecích průzkumech z let
1790-1800 v jeskyni s křišťálovou hladinou. Roku 1804 navštívil
jeskyni císař František s císařovnou Terezií.

Jeskyně Ovčí díra P.r…

V průzkumu pokračoval
Jindřich Wankel v r. 1861. Jeho výzkum je v podstatě už poctivým
speleologickým popisem jeskyně s řadou teorií a revizí záznamů J. Horkého
a Salma. Ještě stále se píše o dvou oddělených jeskyních. Hornímu vchodu se
říkala Císařská od návštěvy Rakouského mocnáře, spodnímu pak jeskyně Ovčí.
Wankel také koketuje s myšlenkou o jednotné hladině v obou slujích.
Wankel v podstatě započal éru s nekonečně se opakujícími popisy,
revizí starých prací, dokumentů a zhodnocováním jeskyně.

 Vodní jeskyně v Hrádském žlebu…

Jeskyni se věnoval i Sloupský
občan JUDr. Martin Kříž. Jeho akce začaly v r. 1889 a to dvěma zásadními
počiny. Protože byl z oboru (speleolog-paleontolog-archeolog), nastínil a
snad i provedl první paleontologické a archeologické nálezy v odbočce pod
spodním vchodem a v menší míře i v horním. Dále provedl základní
znivelování obou vchodů a příslušných hladin. Z této práce pak vycházel i
Absolon (Dr. Kříž ponechal mě tak dokořán otevřené pole a umožnil vděčný
úkol objevit celý průběh Císařské jeskyně a předložit její zmapování). Cit.
K. Absolon.

Císařská jeskyně…

Největší rozsah prací a propojení
obou jeskyní realizoval Karel Absolon. Nejprve v r. 1900, kdy došlo
k povrchové rekognoskaci terénu. Po jistě dlouhé přípravě byl objevný atak
proveden 10.-13 a 16.-17.8.1904. Ve všech Absolonových knihách se velmi
podrobně píše o vlastním průzkumu, o propojení obou jeskyní kladivy a majzly
rozšiřovanou úžinou. Píše se o prvním použití skládacího člunu Osgood
v krasu, píše se o obtížích mapování a dokumentace. V knize jsou
fotografie pořízené především ze břehu Nagelova jezera a z nepřístupných
míst jsou publikovány kresby. Absolon také teoretizuje a vyvrací názory svých
předchůdců. Píše o jezerech plných bahna a vodních úrovních.
V souvislostech poprvé také píše o okolních lokalitách: Estavele,
Vandrácké, periodickém jezírku katabothrovém a propadání pod Pánskou skálou.
Nastiňuje další průzkum a použití čerpadel. Je celkem pochopitelné, že se
v pozdějších pamětech vůbec nezmiňuje o Šamalíkovi, pouze jako o zlovolném
jedinci, který jeskyni zničil.

Moravské Lurdy…

Nastupuje Ostrovský poslanec
Šamalík. Ostrovský rodák ve své knížečce: Krápníkové jeskyně Ostrovské nejprve
vyvrací dobu a návštěvu císaře Františka a opravuje ji na r. 1808 na návštěvu
princů Ferdinanda a Maxmiliána. Dra Absolona a jeho spolupracovníky uvádí běžně
a bez emocí, popisuje zdolávání Hlubokého jezera místními občany v zimě, kdy
jezero zamrzalo (oba vchody byly volně otevřené). Muselo to vyžadovat dost
odvahy, nebo fantazie.

Na Šamalíkův popud byla v jeskyni umístěna socha Panny Marie
Lurdské (1933. Po jejím zničení místními komunisty pak v r. 2005 instalována
její keramická kopie). Která měla zvýšit dojem z návštěvy. Odtud plynou
snahy pojmenovat podobně i celou jeskyni. Zpřístupňovací práce byly započaty
v r. 1929. Do jeskyně zabudoval chodníky, mosty, přístaviště a vytvořil
průjezdné (průplavné) profily. Celé dílo pak v r. 1931 převzala akciová
společnost Moravský kras.

Dále
popisuje Šamalík problémy s vlastními zpřístupňovacími pracemi,
s nastupováním hladin a pomalém odtékáním jezer, po deštích a jarní
rozjíži, což znemožňovalo provádění. Vinou byla možná stavba silnice Ostrov –
Holštejn, při které došlo k ucpání pravidelných ponorů a odtokových
systémů z jeskyně a mokřadu před ní. Poslanec, který na veškeré práce
dobrovolně a ve svém volnu sháněl státní prostředky, to nejprve řešil čerpáním
Sigma-pumpami známé firmy z Olomouce. Z této doby má mnoho fotografií
vyčerpaných jezer. Filuta z Ostrova to později vyřešil odtokovým járem
v louce směrem k dosud fungujícímu ponoru pod Panskou skálou a vodním
hradítkem před jeskyní Estavelou. Popisuje také nález dubového potrubí vedoucím
stejným směrem, jež pravděpodobně sloužilo kdysi k témuž účelu.

Poslanec a
uznávaný Ostrovský rodák Šamalík byl typický amatérský jeskyňář, stín a
napodobenina s pokusem se vyrovnat Absolonovým manažerským a organizačním
schopnostem. Na druhé straně v oblasti ostrovska nechal prozkoumat a
vykopat desítky jeskyní. Jeskyně sice popisoval laicky, neodborně, avšak velmi
přesně. Svědčí o tom důsledný popis s reálnými daty několika čerpacích
pokusů a závěrečné zhodnocení hydrologie, včetně trativodů a oken, jež pod
standardní hladinou jednotlivá jezera spojují 
Co kam teče je platné v podstatě dodnes. Stejně jako Absolon
popisuje návaznost horních ponorů Dominiky a závrtů v okolí. Jako zdatný
rhobdamon pracující s pérovou virgulí popisuje pokračování jeskyně na
sever a další pokračování pod Panskou skálou.

Následují
objevné postupy SV směrem, při kterých pravděpodobně vznikl hlavní odval pod
spodním vchodem, na starších fotografiích nepostřehnutelný (Ryšavý 1955). Jedná
se o vykopanou soustavu chodeb a dómů s hladinami asi 150-200 m délky.

Mrtvé období poválečné cca 1945 -1975…

Od posledního Šamalíkova
zpřístupnění uběhlo už hodně času. Jeskyně zřejmě neprosperovala, jak by si
ostrovský rodák přál. Viníkem byla 2. sv. válka a po ní rychle se rozvíjející
návštěvnost Moravského krasu. Moderním způsobem a chodníky a elektrickým
osvětlením byly zpřístupněny daleko větší a hezčí jeskyně – Sloupské, Punkevní
a Kateřinská,se kterými ještě za První republiky pomyslně Císařská držela krok.
A také samozřejmě zpřístupnění daleko krásnější jeskyně Balcarky v r.
1930-35 (Jubilejní Masarykovy dómy). Taky Pan Šamalík doposlancoval, neměl
nástupce, ani finanční zdroje. Jeskyně a její vybavení chátralo, uhnilo
zábradlí, nečerpané a nečištěné vodní plochy se zanášely bahnem, a organickými
zbytky z povrchu skrze jeskyni Vandráckou. Byla uzavřena a odpojena
v r. 1952. Několikrát byly zvědavci vypáčeny i oba vchody, než se spodní
vchod udělal tak, aby se dal šikovně přelézt.

…a naše první exkurze…

Sem se datuje moje první návštěva
v r. 1982. Spolu s členy tehdejší PŽS (R. Komínek, S. Baňa, P.
Šotek, T. Vácha a M. Holubek jsme pomocí třímístného člunu postupně zdolali
všechny jezera s přenášením. Největší kabaret poskytovalo právě Nagelovo
jezero, kde se skrze nánosy bahna nedalo rozumě s člunem manipulovat, ani
vysedat. Pořídili jsme nějakou fotodokumentaci a v jeskyni se nějak
zorientovali. Nevěnovali jsme tomu nijakou větší pozornost, protože jeskyně
nebyla v naší zájmové oblasti. Každopádně plavba zanechala ve všech
přítomných ohromný a nezapomenutelný dojem, i když jeskyně byla v podstatě
„vybydlená" , hnusná, špinavá a zničená.

Druhá podrobnější návštěva
proběhla někdy v r. 1988 a to pouze do Severních odboček. Zde bylo také
několik vodních hladin s dřevěnými a velmi použitými lávkami daleko za
hranicí zlomení. Tyto naštěstí byly pod hladinou, takže jedině snad vodní
vztlak zabraňoval nejhoršímu. Z hliněných a skalních mostů mezi jezery se
jevilo několik volných i ucpaných komínů, kde by se dalo i s malým úsilím
zdařile prolongovat dále k potenciálním paleopřítokům od Domínky.

Další výzkumy…

V jeskyni se prováděly
nějaká další hydrologická pozorování a měření. Společně s nějakou základní
sanací jeskyně. Zasloužila si to. Většinou byla voda čerpána na louku před
jeskyní , nebo do vrtů v louce. Takto pomáhal svému hydrologickému měření
a barvení např. Ivo Dostál z ČHMÚ v letech 1980-81, nebo Ivan Balák a
správa CHKOMK 14.-16.10.1994. Z obou čerpání a měření je dostupná a
zveřejněná podrobná dokumentace. V posledních případech (asi 1996) se voda
používala při prolongaci jeskyně V Panském klínku, prováděné Plánivskou
skupinou. Nikoli pro hydrotěžbu, ale jako nálevová a stopovací zkouška. Skupina
Tartaros zdokumentovala Severní odbočku.

Největší oprava byla provedena
v rámci zřízení centrální lokality pro speleoterapii, protože prostory
v MK – Amatérce, Sloupských jeskyních apod. zjevně nevyhovovaly. Za
velkou řádkou těchto sanačních prací stál státní zájem,  pracovně i finančně organizace Moravský kras
a Správa CHKOMK i zájem vlastní speleoterapie jednotlivá pracoviště sjednotit.

Speleoterapie.

Zatím je to poslední etapa ve
využití jeskyně. V roce 1997 byla jeskyně upravena,  otevřena a provozována pro potřeby
speleoterapie. Za tímto názvem se nazývá celý komplex jeskyně, doprovodných
budov, vlastního léčení i služeb. Tato činnost je samozřejmě spojena
s delším pobytem nejen v jeskyni, ale spíše ve specializovaném
středisku v obci. Nebudu to vypisovat, na internetu je informací dost.
Léčení samozřejmě maximálně potřebné, prospěšné, úspěšné a důležité. Pro rodiče
dusících se dětí zatím nijak nenahraditelné. Moje úvaha se týká něčeho úplně
jiného.

Jak jsem to viděl po letech….

Když jsem
minulého týdne bloumal po místech před necelými 30-ti roky, je to v mém
podvědomí trochu průšvihové. Vstupy do jeskyně jsou už dlouho opatřeny
bytelnými vraty. Díky uzamčení stouply několikanásobně i počty v koloniích
zimujících vrápenců malých. Vše je upraveno v nerezi, přes Šamalíkovy
oloupané chodníčky je navrstven nový beton. Niphargusové jezírko je překryto
plechem jako největší plošina pro léčbu. Není tu nikde moc místa na rozložení
lehátek, nedalo se jinak. Mezi Bílým dómem a Nagelovým dómem je vyražená štola,
která obě lokality spojuje suchou cestou. Nedovedu se představit, jak se
rubanina vozila ven. Přes Hluboké jezero a jiné prostory až ke spodnímu vchodu
určitě ne a do prudkého kopce k hornímu vchodu také ne.

Ona se totiž vyvážela přímo do
Nagelova jezera. Proto jsem ho marně hledal. Místo něj je prosívkou vysypané
hřiště s ping-pongovými stoly, basketbalovými košíky a jinými brankami.
K hornímu vstupu vedou toliko dva žebříky a plní funkci pouze únikového
vchodu. Romantické Salmovo jezero je přehrazeno masivní betónovou zdí skoro až
ke stropu, zpoza které vyvěrá přes Estavelu a Vandráckou voda z louky před
jeskyní.

Průzkum je takzvaně skončen, přestože severní odbočky jsou
speleologicky zajímavé, není údajně proveden ani komplexní výzkum všech komínů.

Quo Vadis Císařská?…

…U této vodní sluje je její
minulost, její přirozená tvářnost, jak jsme ji objevovali a znali, daleko
zajímavější, než nešťastnou rukou znetvořená přítomnost… (cit. Karel
Absolon 1970, str.174). Tohle napsal už velký Kája asi v reakci na
Šamalíkovo zpřístupnění v r. 1929. Nedovedu si představit, co by říkal
dneska.

Drsně jsou upravené a zničené i
jiné jeskyně Moravského krasu. Halstatt v Býčí skále, Výpustek, Stará
Drátenická, Michalova jeskyně a podobně. Svérázně jsou upraveny pro veřejnost i
jeskyně dnešní (štola pro náklaďáky ve Sloupských, vodní pomocná v Punkevních).
Císařská jeskyně na rozdíl od nich je čistá, nenápadná, nereklamovaná
s čistou vodou a upravená může sloužit dále svému účelu mnoho dalších let.

Je to asi daň doby a komerci,
v tomto případě je to daň zdraví našich dětí. Ale co když lékaři
vynaleznou jiné a účelnější metody léčení dýchacích cest a pobyt v jeskyni
bude zbytečný? Zábradlí a plechy na zadeklovaných jezírkách se dají uřezat, ale
to Nagelovo jezero už asi nevrátí nikdo…

Nagelovo jezero, jak jej už nikdy nikdo nespatří. Repro z Absolonovy knihy Moravský kras.

Zůstaly jen vzpomínky…(plavba na Hlubokém jezeru)

Absolonova mapa kolem r.1950

Lokalita v 90-tých letech, Hluboké jezero. Fotografie (celkem 3) Bedřich Polák, Plánivská skupina.

Nové fotografie naleznate na franci.rajce.idnes.cz/Cisarska_jeskyne/

Použitá literatura

–        
Absolon, K. (1905-1911): Kras moravský a jeho podzemní svět.
Dél 1 Wiesner, 216 s., Praha.

–        
Absolon, K. (1970 a): Moravský kras 1. Academia, 415 s.,
Praha.

–        
Balák, I. (1989): ENIODIS – Quo Vadis. – Regionální sb. Okresu
Blansko 89: 62-71,  Blansko.

–        
Balák, I. (2000): Čerpací pokus v Císařské jeskyni (14.
10.-16. 10. 1994). Estavela, 5: 23-26, Brno.

–        
Bosák, P., Kadlec, J., Otava, J., Vít, J. (1999): Exkurzní
průvodce. Moravský kras. Česká republika. ČSS, 55s., Brno.

–        
Hromas, J. (ed.) a kol. (2009): Jeskyně. In: Mackovčin
P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIV. Agentura ochrany
přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 608 pp.

–        
Ryšavý, P. (1956): Suchý žleb v Moravském krasu a jeho
jeskyně. – Čs. Kras, 8-9: 2-72, NČSAV, Praha.

–        
Šamalík, J. (1937): Krápníkové jeskyně ostrovské
v Moravském krasu. Občanská tiskárna. 172s., Brno.

autor: lblazek