by
Podzemí u Liptovského Jána
Stanišovská jeskyně je přístupná
Stanišovskou jeskyni zpřístupnil malý tým jeskyňářů ze Slovenské speleologické společnosti. Návštěvníci mohou v podzemí nedaleko Liptovského Jána zažít trochu něco jiného, než v ostatních jeskyních otevřených pro veřejnost. Průvodce je vybaví čelovými lampami a pod jeho dohledem projdou temné prostory, které bely jen minimálně upravené člověkem. Žádné chodníčky, můstky a elektrická světla je nebudou rušit.
Stanišovská jeskyně je součástí jeskynního systému v Jánské dolině. Ten se táhne z údolí až vysoko na svahy Ďumbieru.
Pod Ďumbierem
Tam někde se skrz obrovskou vápencovou kru prodírá nahoru žulový hřeben Nízkých Tater.
V těch místech mizí voda do podzemí, kde miliony let prohlodává jeskyně a propasti. Po dvacet kilometrech do délky a několika stech metrech do výšky vyvěrá dole v potoce v Jánské dolině.
Součástí krasového systému na severní straně Nízkých Tater v této oblasti je například mezi jeskyňáři velmi známá propasťovitá jeskyně Ohniště. Patří do něho i Stanišovská jeskyně.
Malá Stanišovská jeskyně
"Podle evidence slovenských jeskyní se jedná o Malou Stanišovskou jeskyni," upřesňuje speleolog a průvodce v jedné osobě Peter Vaněk. "Velká Stanišovská leží o kousek dál a je paradoxně menší."
Obě Stanišovské jeskyně jsou známé odedávna. Svědčí o tom podpis Jána Mihálika na stěně v zastrčeném koutě jeskyně. V předminulém století zkoumal tehdy známé podzemí ve šlechtických službách.
Tři patra se propadla
Malá Stanišovská jeskyně nemá příliš bohatou krápníkovou výzdobu. Zajímavá je především tvarem. Procházíme třemi patry, které se postupně propadla. Dole je dnes suchá, což znamená, že už není aktivní a voda teče někde ještě níž.
Důkaz, že kdysi tudy tekla až z Ďumbieru, leží na dně nejnižšího patra. Zakopáváme o žulové valouny, které sem voda snesla z nízkotatranského hřebene.
www.horydoly.cz/vypsat.php?id=12616
autor: Kelf
