Pracovně motivační víkend v krasu

Nekončící mrazy burcují mnoho jeskyňářů ke zvýšené aktivitě. Kdy jindy hledat na planinách mastné fleky i jinéprojevy podzemních dutin, než v třeskutých mrazech. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit že v srpnu se ojíněná místa hledají velice těžce. Nás, co jsme se ve své pohodlnosti rozhodli otvírat závrty zespod, lákají výrazné průvany v místech, které se pod těmito ojíněnými plošinami nacházejí. Poté, co se předešlý víkend v Odporném komínu ozývaly děsivé zvuky nebe a pekla hledal jsem první možný termín k návštěvě Krasu.

Tímto okamžikem pro mě byl tentokrát vyjímečně čtvrtek. S jirkou Svozilem jsme se nasoukali až na nejvyšší místo Odporného komínu, kde jsem předešlou neděli nechal chudinku samu osamocenou proudnici. Ještě ten den jsem provedl chvilkový klystýr těchto prostor, další léčebnou kůru provedl Předseda hned následující pondělí a úterý. Čtvrteční den, kdy jsme tyto partie navštívili ukázal, že naše snaha nebyla marná, Strmě stoupající chodba, která byla ucpána volnými bloky se částečně uvolnila. Bloky se působením tlakové vody částečně přemístily a umožnily tak relativně bezpečnou možnost výstupu výše. Navíc se ve splaveném materiálu objevil kulmský materiál, valounky o velikosti 2- 3 cm. Tento fakt nás vybudil k ještě větší aktivitě a za podpory a jištění Předsedy jsem se odhodlal do těchto, zatím neznámých míst vydat . Po vysoukání se o několik metrů výš se mi podařilo objevit volnou, takřka horizontální chodbu zakončenou malým dómkem. V tomto se nacházely zemní pyramidky a netopýří kostičky. Tyto jsem odebral jako vzorek k určení jejich druhu. Z dómku pokračoval vertikálním směrem komínek, který končil stropním zaklenutím. Dále se tady nacházejí dvě zasedimentované chodby. První z nich je takřka vetikální, zavalená drobnými vápencovými bloky do výšky cca 2 metry. Dále nad tímto závalkem jsou vidět opět volné prostory. Mnohem zajímavější je ovšem ta druhá. Tato stoupá pod úhlem cca 20 stupňů, je částečně zaplněná jemnými jíly a z ní přichází právě onen kulm. Mezi těmito oběma chodbami vane velice výrazný průvan, který byl s největší pravděpodobností zdrojem oněch tajemných zvuků. Tyto ustalypo odstranění onoho sedimentárního "špuntu", čímž nejspíš došlo k částečnému vyrovnání tlaků. Po odebrání nezbytných vzorků sedimentů z obou chodeb jsme se vrátili do útulného teplíčka základny.

Pátek, klasický den začátku víkendového bádání jsme opět věnovali našemu velice nadějnému pracovišti v Odporňáku. Vydali jsme se na akci v posílené sestavě já Jirka Kukla, Franci a Kuča. Nejprve jsme domapovali nejnovější postupy. Tím se nám potvrdilo, že první z nově objevených chodeb skutečně míří na tykadlo HMŠ a chybí nám skutečně jen kousíček. Druhá z chodeb, ta s kulmským materiálem míří zatím do neznáma, jihozápadním směrem. Poté jsme poshazovali něco volných kamenů a do nejvyšších míst zatáhli další hadici. Proudnici jsme nasměrovali do nadějné kulmské chodby a vrátili se zpět do společnosti Wernera a láhve RUMu.

Sobotní den byl věnován poznání nepoznaného. S prodlužující se délkou polygonu zatím druhého nejdelšího jeskynního systému v naší republice Býčí skála – Rudické propadání začíná nabývat na aktuálnosti přepis tabulek. Využil jsem proto nabídky zůčastnit se akce, která byla pořádána pod záštitou SCHKOMK. Přidal jsem se ke Kolbimu, Kučovi a Laďovi Blažkovi, kteří se pod vedením Franciho vydali do nejzazších partií Sloupského koridoru Nové Amatérské jeskyně. Účelem této akce bylo vynést z těchto míst přebytečný materiál, který tam byl natransportován při předešlých průzkumech. Bohužel jsme při příchodu k Druhému jezeru Sloupského koridoru zjistili, že toto je uzavřené a tudíž jsou pro nás koncové partie této velice zajímavé větve uzavřené. Při zpáteční cestě jsme si alespoň prošli střední partie bludiště Milana Šlechty a Východní Macošskou větev. Tato moje pracovní exkurze zatím nejdelšího systému mě přineslo několik poznání. Jednak jsem dospěl k názoru, že Amáterka je vlastně velice hezká jeskyně a ne jen tunel. To bylo to příjemnější poznání. To méně příjemné je fakt, že musím uznat názory svých kritiků a veřejně přiznat, že Amatérku do konce měsíce netrumfnu a bude mě to trvat aspoň do konce prázdnin 🙂

Na Býčině zatím probíhaly aktivní práce k dosažení této mety. Dejv ve spolupráci s Jirkem Kuklou a Raďasem pokračovali v prolongaci chodby, která se nachází na dně studny naproti Mořskému oku. Podařilo se jim překonat další dva meandry, čímž se směr chodby vrátil zpět do nadějného směru na Augiášův dóm. Bohužel se profil zmenšuje a s největší pravděpodobností se pohybujem ve stropním korytu této chodby a bude nutno se vybráním sedimentů dostat o něco níže.

Těsně po našem návratu na základnu v podvečerních hodinách se dostavila plánovaná skupinka skautů a skautek. Tito se vydali do jeskyně nejprve na pracovní akci. Pod vedením a dozorem Jirky Kukly, Franciho a Šárky, kteří jim sami šli příkladem, se věnovali zkášlování vstupní části Kaňonů. V této velice silné sestavě se jim podařilo zasypat takřka všechny volně ložené kameny šotolinou z vyvážky z Rudovy štoly. V této mezidobě jsme se s Dejvem věnovali technickým pracem. Já jsem se vysoukal do Odporňáku, kde jsem provedl opravu hadicového tahu směrem k čelbě, Dejv provedl přípravné práce k další prolongaci chodby pod Okem. Poté, co naši příznivci odvedli pořádný kus práce, nastal čas k zasloužené exkurzi. Dostali tradiční dávku plazení se v Buzgaňgu, kterou jsem jim tentokrát opepřil i kolečkem kolem studny. Holt děvčatům se začátek zdál málo adrenalinový 🙂 .Následoval trdiční postup na Kótu, Hlinitý a Sedmou propastí do Májovek. Skupinka byla opravdu úžasná, pár jedinců si na závěr dali ještě třešínku na dort v podobě Barovky.

Neděle byla už dnem odpočínku. Jeskyni jsem několikát navštívil jen do Velké síně ke krátkodobé léčebné kůře Odporňáku klystýrem. V odpoledních hodinách jsme se v duchu zaběhlého systému vydali do svých domovů a přilehlých hospůdek k zaslouženému odpočínku.

autor: lblazek