Pokračování prací v propasti II a pod Kaplí (2.–4.11.2012)

Hráz v propasti II, pohled zespod

V pátek jsem dorazil do krasu odpoledne poměrně brzy, takže byl čas něco podniknout. První práce mě čekala hned po otevření dveří základny. Před zimou se sem opět stahují myši z okolí a v rámci zabydlení základny prokousaly u dna plastovou láhev s jarem, který z ní následně všechen vytekl. Host by si podle vůně mohl myslet, že to s tou čistotou na základně trochu přeháníme 🙂 Vzápětí přišel Libor, který teď pravidelně chodí kopat na Vymodlenou a udělali jsme si poznávací výlet po lokalitách v blízkém okolí.

Nejdřív marně hledáme Jedelskou ventarolu, pokračujeme tedy k Rudoleckého propasti a k Vymodlené. Tam mě Libor seznámil s nejnovějšími postupy. Jeskyně se od mé poslední návštěvy v červenci pěkně protáhla, ale hlavně kolegové už narazili na liťák, takže mají směr, kudy dál. Další navštívenou jeskyní byla Jezevčí, která je ze všech stran provrtána nějakým zvířátkem (že by jezevcem?). Cestou zpět znovu pátráme po Jedelské ventarole a tentokrát úspěšně. Tak jsme ji taky prolezli a zhodnotili.

Dagmar, pracoviště pod Kaplí, první dutina

Poslední navštívenou jeskyní byla naše Dagmar. Libor se sem chystal delší dobu, já zase chtěl nafotit poslední postup pod Kaplí. V jeskyni už byli 3 vrápenci, ale spánek zatím spíš jen předstírali. Při návštěvě Klenotnice to Liborovi nedalo a rozhodl se o průnik do Síně štíhlých mužů. Myslel jsem, že svůj boj brzy vzdá, ale rval se s tím statečně, tak jsem do Klenotnice taky prolezl, abych ho pomohl zespod tlačit. Brzy pochopil, že bez odložení přilby a všech podoveralových vrstev je to marný boj a odstrojil se. Nakonec se to podařilo (po 20 min.?), takže máme dalšího štíhlého muže. Krom pocitu vítězství si odnesl porci modřin a slíbil, že pokud v krasu narazí na ještě větší masakr, tak mi dá vědět. Na povrchu se mezitím setmělo, teploměr ukazuje nulu, rychle zatápíme v kamnech. Záhy přijíždí Šmudla a večer trávíme promítáním fotek z letošního bádání.

Dagmar, pracoviště pod Kaplí, první dutina

V sobotu se postupně slézají další posily. S Eternitem a Staňou slézáme do propasti II a vyměřujeme přesné rozměry potřebného pažení. Je tomu přesně rok, kdy bylo po mnoha a mnoha letech slaněno na dno III. propasti a tento sestup a seznání situace na dně vlastně odstartoval plánování celého projektu, jehož realizaci jsme na minulé akci zahájili. Propasti jsou stále bez vody a sucho se neustále stupňuje: že ve II. propasti nebyla voda, to už se párkrát stalo, ale že jsou i její stěny úplně suché téměř až po konec žebříku, to je síla. Po změření potřebných délek se s údaji vracíme na povrch a Šmudla se pouští do řezání PZD desek, které jsme vyhodnotili pro naši potřebu jako nejvhodnější. Jediným problémem je jejich váha, takže panují oprávněné obavy, jak půjde transport až dolů do propasti. Ale skutečnost naštěstí předčila naše očekávání a jde to poměrně hladce. Dole je deska usazena na své místo a znovu se to celé opakuje – zaměření, návrat na povrch, uříznutí na míru, transport dolů, usazení, měření. Za první 2 desky jsme vyskládali nestabilní kameny, které konečně přestanou ohrožovat pohyb na strmém dně propasti. Na povrchu se dořízla i 3. deska, tu už jsme ale zanesli jen za vchod do jeskyně.

krácení PZD desek

Po akci v Dagmaře se někteří navrací domů. Zašel jsem ještě na kontrolu Jedelského propadání. Šachta v Mlhově závrtu beze změn, potok po delší době teče a propadá se ve 2. ponoru. No a v jeskyni V Jedlích jsem si konečně nafotil masivní plíseň, která nám tu už delší dobu požírá výdřevu. V takovém rozsahu jsme se s ní u nás zatím nesetkali. Noc jsme se Šmudlou, Rosťou a Martinem strávili u Tarťáků, kam jsme byli pozváni na dvojnásobnou oslavu narozenin (30+40). Byla to pěkná sešlost, jeskyňáři ze skupin napříč celým krasem, bylo o čem vykládat dlouho do noci.

plíseň na výdřevě, jeskyně V Jedlích

V neděli dopoledne přichází Franci, nikdo další se nedostavil a ostatní na základně vypadají jako živé mrtvoly, tak do Dagmary zalézáme jen ve dvou. Franciho zajímala především pracoviště pod Kaplí a v propasti, mě zas zajímal jeho názor na další postup. Něco jsme si ujasnili, jiné otazníky ohledně vzniku a pokračování jeskyně nám budou v hlavě vrtat dál. Na povrchu potkáváme převlékajícího se Martina, který se vrátil ze své fotoprocházky po krasu. Evidentně se na práci těší, tak se s ním hned otáčím a sestupujeme pod Kapli. Vytěžili jsme všechny sedimenty a sintry z meziskládky v boku chodbičky vedoucí na pracoviště a přemístili je na místo konečného uložení v Dómu nádob. Je tak opět připraven prostor pro případ, že se tu na práci sejdou jen 2 lidé. A pak už nás neúprosně vyhání ven čas, je třeba pobalit věci a stihnout autobus. Z průběhu víkendu jsme maximálně spokojeni, zase se s tím pěkně pohnulo a při příští akci už se může těžit ve spojnici obou propastí.

autor: lblazek