Podzimní Tisovec: jaskyňa Prekvapenie konečně pouští (15.–19.11.2017)

Letos jsme byli v Tisovci již 2× a při obou akcích se intenzivně pracovalo na dvou lokalitách – jeskyních Pasca a Prekvapenie. Zatímco Pasca nás pustila dál hned při první akci, jaskyňa Prekvapenie odolala květnové i srpnové expedici. Tentokrát jsme do Tisovce dorazili jen 4 (Aranka, Vojta, Golémek, Matouš) a spolu s místním Dušanem nás nebylo dost na paralelní bádání na obou lokalitách, takže jsme si zvolili za hlavní pracoviště jeskyni Prekvapenie. A konečně se také tu dostavil úspěch.

Do Tisovce dojíždíme ve středu v noci a ubytováváme se na faře. Čtvrteční ráno vyrážíme na naše "parkoviště" u Hlbokého jarku a valíme bádat. Je krásné podzimní počasí, listí už je všechno na zemi a svítí slunce. Cestou míjíme trosky mohutného ztrouchnivělého buku, který tady, před Moravskou jaskyňou, ještě v létě stál. Bez nějakého zdržování jdeme bádat do jaskyně Prekvapenie. Příjemné bylo, že od poslední akce Dušan ještě rozšířil průlez do propástky a v ní namontoval 4 stupačky pro snazší sestup. Náš úkol je jasný – dále zahlubujeme dno při protilehlé stěně. Ze dna postupně vybíráme hlínu, palicí rozbíjíme několik do sebe zakleslých kamenů a likvidujeme skalní blok, který tu trčí a zavazí na pravé straně.

jaskyňa Prekvapenie, zahlubování na dně propástky

Po zahloubení se před námi otevírá horizontální pokračování trojúhelníkového průřezu, které je zcela vyplněno hlínou. Doufáme, že je toto bod, kde se vertikální průběh jeskyně konečně zlomí.

čelba se lomí do horizontu vyplněného hlínou

V pěti lidech jsme všechen materiál vynášeli až před jeskyni, kde jsme začali stavět už 2. terasu. K autu se vracíme za tmy, na faře dáme večeři a jdeme posedět vedle do Darijanu. Tam nás překvapila Myotisácká dvojka Semišák + Paťka. Společně jsme se pak vrátili na faru, načali další flašku a byl z toho ještě hodně dlouhý a divoký večer.

Páteční ráno jsme ready a jdeme pokračovat do Prekvapenie. Vojta cestou k jeskyni vykládá něco o tom, jak je prokletej, protože na akcích, kterých se účastní, se nikdy nic neobjeví. Tak ho uklidňuju, že dnes z toho mám přesně opačný pocit a že by nás jeskyně mohla pustit. A tak se dnes taky stalo. Hlína v horizontu je úplně bez kamenů, sintrových úlomků či jiných příměsí, jen výjimečně se objeví kost. To je velká změna oproti hlíně na dně propástky. Skála ve stropě se začala prudce zvedat a dávalo to naději, že se nám podaří v hlíně propíchnout nahoru do volné prostory. To se taky po několika desítkách kýblů hlíny povedlo a pajsr projíždí do volného. Rychle rozšiřujeme otvor a hulákáme na ostatní, že bude objev, ale stále nám to nikdo moc nevěří. Brzy poté všichni prolézáme do nové síně.

konečně jsme se propíchli do volné dutiny

Objevená síňka je odhadem 2 m široká, 5 m dlouhá a 3 – 4 m vysoká. Je vytvořena na stejné tektonice jako dosavadní průběh jeskyně. Za zády máme těsně nad prokopaným dnem síně úzké spojení s propástkou – to je to místo, odkud na nás v propástce minule foukal průvan a který nás tak motivoval k další činnosti. Kdyby se tento drobný trativod nacházel jen o 20 cm níže, byl by již utopen v sedimentu a žádný průvan by se nekonal. Pod stropem jsme prosvítili ještě jedno úzké spojení s propástkou – ústí nad krápníkovým vodopádem v propástce, zhruba naproti vstupního otvoru. Dno síňky je pokryté hlínou, při pravé i levé stěně jsou 2 hliněné valy, patrně jemná hlína splavená z povrchu úzkými kanálky. Strop v síni je silně korodovaný se spoustou drobných kanálků. Z krápníkové výzdoby je tu několik stalaktitů, na stěnách bílé sintrové náteky a 2 zajímavě vrstvené stalagmity.

objevená síňka

Síňka končí dvěma kanály – jeden je neprůlezný vzestupný, odkud je asi taky splavována hlína. Druhý kanál je na hranici průleznosti, klesá pod úhlem 45° v přímém pokračování síňky a je vidět 4 m dál. Toto je hlavní pokračování jeskyně a po odkopání hlíny by snad mohl být i průlezný.

konec síňky a její pokračování směrem dolů

Zatímco jsme v síni pořizovali fotodokumentaci, vylétl ze zadních partií netopýr (odkud přesně jsme neviděli), párkrát se síní proletěl a poté se proplazil úzkou štěrbinou pod stropem do sousední propástky a odletěl. Na dalším postupu jsme se rychle shodli – je potřeba snížit dno v průběhu celé síně, ať se dá rozumně transportovat matriál. A po snížení dna i před samotným kanálem bude tento snad i průlezný. Ještě byla chuť pracovat, tak jsme se do toho hned pustili a kopu hlíny ještě odtěžili. Končíme opět za soumraku, v Tisovci vaříme obědo-večeři a do Darijanu jdeme objev decentně oslavit.

večer před jeskyní

Poslední celý den v Tisovci jsme opět věnovali jaskyni Prekvapenie. Zahlubujeme dno v objevené síňce a postupně se po celé délce síně propracováváme až k tajuplnému kanálu, který klesá někam do neznáma. Na pár drobných kostí jsme narazili jen do hloubky 10 cm v místě objevného průkopu, jinak je všechna hlína prosta jakýchkoliv dalších příměsí.

objevitelský průlez, patrné je zahloubení dna

Někdy po poledni dáváme teplý oběd, opékáme špekáčky, možná jedny z posledních v této sezóně. A pak zpátky do práce. Nakonec jsme dnes zahloubili dno síně až k onomu kanálu a provedli první pokus o jeho prolezení. Stále je to na hranici průleznosti, dolů to ještě jakž takž jde, ale Dušan krotí objevitelské vášně tím, že po celodenní práci jsme přeci jen unavení a návrat těsnou rourou v liťáku vzhůru by mohl být dost problematický. Příště bude potřeba před kanálem ještě snížit dno a možná i přibrat některou jeho stěnu, pak jej snad překonáme. Každopádně po nalezení do kanálu jsem udělal aspoň foto a je to pozitivní pohled – o cca 4 m dál a nějaké 3 m níže stojí v cestě velký blok, který se bude muset rozbít a odstranit. A za ním je vidět další volné pokračování!

klesající kanál, jeho překonání nás čeká příště

Dnes už ale končíme, je pozdě, venku už je zase tma. Večer tradičně v Darijanu společně s Hutkovými hodnotíme dosažené výsledky a plánujeme další činnost. Je potřeba dokončit průzkum na rozpracovaných lokalitách (Pasca ani Prekvapenie ještě neřekly poslední slovo), ve frontě už ale stojí další místa, která by potřebovala prohlédnout, s kopáčkem v ruce samozřejmě 🙂

V neděli jsme se už do ničeho nepouštěli, po třech dnech skutečně intenzivního bádání toho máme docela dost, cesta je daleká a někteří musí v ČR ještě stihnout vlak. Loučíme se Dušanem a Katarinou a s celým Tisoveckým krasem. Uvidíme se až v příštím roce. Ten letošní byl pro nás opět úspěšný – během 3 akcí se vytrvale bádalo na dvou lokalitách a obě jeskyně přinesly první úspěchy, ne však poslední. Snad nám bude přáno i v roce 2018.

společné foto (zleva Matouš, Dušan, Vojta, Aranka, Golémek)

autor: admin1