Jeskyně De La Kundala

První informace, které jsem
kdysi obdržel o této jeskyni mne doslova nadchly. Její spletitost, výzdoba a
dosti vysoká obtížnost byly velkými lákadly. I když jsem byl předem upozorněn
na velmi nepříjemné a těžké pasáže při postupu jeskyní, nijak zvlášť jsem si to
nepřipouštěl.

Jeskyně De La Kundala se nachází
v spodní části krasové oblasti Altmühltal v těsné blízkosti řeky
Dunaj. Po obou stranách řeky se tyčí skalní města, která jsou doslova
prošpikována jeskyněmi. Velké a malé vstupní portály jsou vidět na každém
kroku. Po krátkém průzkumu okolí byl nalezen vstup do jeskyně Kundala. Prvních
cca. 90 m.
chodeb a jednoho menšího dómu bylo naprosto pohodové. Dále následovalo 45 m.užších sintrových
meandrů, kde sem tam člověk musel vynaložit sílu v prodírání. Na konci
meandru skončil pohodový postup „pro důchodce" a začala ta pravá sranda
v podobě klikaté 30 m
plazivou (tento průměrný „Hujer" si zajisté vyslechl dosti nadávek-bylo
přidáno). Konečně byla dosažena chodba „T". Zde se nachází několik dalších
úzkých cest. Některé jsou slepé u některých je zatím otazník. Hlavní směr vedl
úzkou kaskádovitou puklinou, která měla vyústění do středně velkého dómu
„Vzdychů" s vysokým stropem cca. 16 m. K nejhezčí výzdobě jsme museli
vylézt pomocí rozporu právě k stropu, kde na nepatrné římse, rozkročen a
zády zapřen, jsem podnikl pokusy o focení. V jedné části stropu byla
nalezena úzká horizontální sintrová plazivka, která končila po 9 m. V dómu „Vzdychů" jsou
další dva možné postupy. První je hlinitá úzká chodba, končící závalem a
otazníkem. Druhá cesta v podobě sakra úzké pukliny tvaru „S", také nazývána
„Death S", dlouhá 2,5 m.,výška
50 cm.,
šířka 32 cm.
Zde začíná to pravé prožití agónie bolesti. Kdo má více jak 175 cm. a váhu nad 75 kg, tak by se měl otočit a
vrátit se ku vchodu. Jinak dopadne jako já….. Prolézt tam bylo nepříjemné,
velmi bolestivé, silně na hranici blbosti. Ale, jakýmsi záhadným způsobem se
zadařilo a mohlo se postupovat dál.. Za puklinou „Death S" je malá komora
s 5 metrovou vertikální chodbou dolů. Dole pod komínem je tzv. bahínková
vana z které vedou dvě zatraceně úzké a bahnité plazivky. Východní je
polygon s chameleonem (smích a nadávky na místě). Západní vede do finálního
sintrového dómu. Tato cesta má nástup suchým sifónem a po 12 m končí „píp.." nepříjemným
uzoučkým v půlce zahnutým s trochou vody polo sifónem. A právě
závěrečný polo sifón slušně řečený „Mrzá" mne zastavil. Můj hrudník byl natolik
sevřen, že nebylo možno postupu vpřed ani vzad. Bolest se rozlévala a postupně
zesilovala. Strach, bolest a bezmocnost trvala 30 min. Pak se zadařilo a
doslova po milimetrech jsem vycouval. Zbytek teamu statečně sic s bolestí
prolezl. Můj morál byl v pr..a já to vzdal… Na další pokusy jsem
nepomyslel. Na zpáteční cestě mne doslova dodělala puklina „Death S" , kde jsem
totálně zakufroval. Drcení žeber a nebezpečí zlomení nohou bylo namístě. Stenly
mne doslova vší silou rval za ruce cca.15 min. Zde opravdu končila všechna
prdel !!! Díky bohu nohy a hrudník vydržely. Pokavaď by došlo k takovému
typu poranění, další postup k východu bez tech. pomůcek by nebyl možný.
Pomyšlení na tuto variantu mne dodnes mrazí v zádech. Po výlezu jsem
radostí dlouho objímal celý team.

Nikdy, snad ani ve snu, bych si nepřipustil či snad
neprohlásil, že se do dané jeskyně vrátím. Ono pokoušet štěstí by se příště
také nemuselo vyplatit. Díky bohu mé tělo obdrželo jen několik pohmožděnin a rozervaný
overal. Po 4 hod. mi zmodrala část hrudníku. Dle rentgenu je vše OK!!! Uff…Ue
jé..Za pár dní se oklepu, ale De La
Kundala je pro mne zapovězena navždy.