Jeskyně ČERTOVA STUDNA (cave diving) „Speleo Ace Of Spades“

Po trochu delší pauze, opět
plni energie, drsného nadšení a nasbírané notné dávky odvahy, jsme vyrazili k
Čertově studni, pokračovat v exploraci v zatopené jeskyni kdesi ve Franckém
krasu. Plán výpravy byl jaksi dopředu jasně dán…A to za prvé, neposrat se
strachy a za druhé, vrátit se pokud možno živí. Zdali vše dobře klapne, byl
druhořadý plán pokračovat ve spodních etážích zatopené jeskyně a pořídit
mapový podklad. Musím podotknout, že porady před všemi výpravami na speleo
základně Guana, jsou vždy (jaksi) drsné a veselé. To ale nic není, oproti
drsnější a srandovní realitě, která na nás leckdy čeká. Inu, co by člověk čekal
od veselé party na nekonečném lovu motýlů. Kupodivu se tato výprava zadařila!!!
Jářku nechte si to vyprávět J. Ou jééééé!!!!

Jak jsem již zmiňoval,
přípravy na výpravu, mimo plnění plynů do tlakových lahví, je malá kulturní –
kultovní již tradiční událost speleo základny Guano. Především sir Mrtvák,
velmi dbá na jisté před výpravní kultuře, která drobet poškozuje játra a mysl. Věrný
druh el-presideto Dědek většinou spontánně podlehne a pak plánovací tabulky
nesou hrůzostrašné výsledky. Nebudu to raději dopodrobna rozebírat. Čtou to i
děti a těhotné ženy…

Za drobnou zmínku stojí i
cesta přes gut šengen, kde na nás čekalo veselé setkání s německými
policisty a jejich poněkud nevšední kontrolu dopravního vozu. Inu, naložené
auto potápěčskou technikou a vybavením, upoutalo místního Šimanského. Obzvláště
se podivoval nad množstvím světel na helmách a nápisech na lahvích. Docela měli
problém s přepravou tlakových lahví pod tlakem. Pak nastalo složité
vysvětlování, na co potřebujeme lana. Ovšem drsné bylo vysvětlování, proč máme
maketu useklé ruky, kterou vozíme pro štěstí jako talisman…Ale jo, dopadlo to
na jedničku a přes drobné zdržení, jsme pokračovali dále Bavorskou zemí vstříc
ku dobrodružství, běžných lovců motýlů.

Konečně v cíli. Útulný
parkovací bivak, je stvořen pro náročnou přípravu a transport nelehkého materiálu.
Šiška Gothaje a výživné nápoje jsou nedílnou relaxací před ponorem. Taktéž máš
talisman, useklá ruka, je hnací motor, který jasně říká „neztrácej ruku"…hlava
doroste.

Zapomeňte na velké, široké,
betelné-nesypatelné prostory s viditelností značky křišťál! Bohužel, tohle
tady opravdu nenajdete. Tohle opravdu není Russell. Nehledejte zde ani velké
hloubky. Celé se to odehrává pár metrů pod zemí. Sranda na projektu je, že
prostory jsou značně úzké s tendencí se zasypávat a s doprovodem
malé-nulové viditelnosti. Tak proč, tam sakra kurwa lézt? A proč né? Asi proto,
že sekání trávy a štípání dřeva je nuda. Přitom sezení u lahodného vychlazeného
škopku bahna je také fajne. Ou jééééé! Já fakt nevím, proč tam takhle blbneme…
Je to asi tím, že speleo sklupina Guano na běžném lovu motýlů, už není, co to
bývalo a to díky odumření mozkových buněk, díky veselým nápojům, jest s tím zajisté
spojené. Ou jééééééééé.E!E.

Ponor byl především plánován
na druhou etáž. Tudíž nebudu první etáž (patro) ani popisovat. O té se můžete
dočíst v minulých článcích. Takže, po náročném transportu a spouštěním
výstroje, jsme vyrazili hned do vody. Talisman Useklé ruky jsme ponechali u
základní vodící šňůry na suchu, pro případný vzkaz… Tradiční rychlá kalivost
vody je normální. Naše staré vyvázané fixy nám hodně pomohly. V bláhovém
opojení si sir Mrtvák přibalil malý sedmičkový tuplák na záda. Při sestupu do
druhé etáže hnedle zjistil, že se jedná o velmi špatnou volbu a tak se rychle
vrátil pro lahve pouze na bok. Díky nízkým profilům (max.80cm. spíš méně)
prostup s tupláky na zádech, je takřka nemožný. Vstup do druhé etáže je
pod úhlem 45 stupňů. Dno je pohybující se suťový hnus. Vodící fix je nutné vést
u stropu, jinak je nemilosrdně zasypán. Šířka není také žádný šlágr. Činí pouze
70 až 110 cm. Pohyb dvou potápěčů je nicmoc o komunikaci nemluvě. Po poklesu do
9 m. klikatou cestou v této spojce do druhé etáže je prostor drobet větší,
tak akorát na otočení člověka bez jedné lahve. Zde nastává odstraňování kamenného
návalu. Kameny se pečlivě skládají do stran úžin a puklin. Hlavní směr byl
veden do pravé strany (směr Severo-západ), která vypadala nadějně. Konečně
podle hmatu bylo znáti, že se dá protáhnout. Opojná radost z nového objevu
potlačil strach a stáhlé „prdící svalstvo", se jaksi uvolnilo. Druhá etáž byla
tady! Viditelnost trochu lepší cca.1,5m. Výška stropu neměla více jak 1m. Zato
členitá šířka komory dosahovala až 7 metrů. Občas se do pupku zaryl malý
stalagmit. Po 27m vymotání měřícího bubnu byl konec. Nalezeny byly maximálně
drobné pukliny, kde se nedala strčit ani ruka. Bylo nám jasné, že tudy to
určitě nebude pokračovat. Jasně, že nám blesklo hlavou, že jsme v panenské
komoře mohli něco přehlédnout. To nevyvracím, ale určitě se tam člověk
neprotáhne, natož s potápěčkou výstrojí. Na zpáteční cestě u „plovoucí
špuntovny" a nástupu do ukloněné cesty zpět do první etáže, nastaly horké
chvilky. Přitom voda má stále 8°C (nyní už smích). Šňůra se nám zasypala
drobným kamením. Nastala doslova těžba a odsun materiálu za sebe do druhé
etáže. Místa na přesun kamení bylo dosti. Takže pohoda. Po chvilce byla vodící
šňůra volná. Stoupající suťák (Rolling Stones), byl volný k výstupu.
V pomyslné zatáčce bylo stále dosti navaleného kamení. Sakra, proč
nepokračovat v odstraňování dále. Vzduchu a místa na umístění těžební
suroviny bylo dosti. A tak jsme pokračovali v přesunování kamene do druhé
etáže. Po cca 12 minutách se chodba s tendencí klesání uvolňuje. Pomyslný
kamenný špunt se sice uvolnil, ale postup dolů jaksi nemožný díky nízké
restrikci. A tak nadále, již obtížněji, jsme transportovali suťový kamen do
druhé etáže, pomocí podáváním materiálu. Tyto práce se musí dělat bez ploutví,
které je nutno připnout k pasu a i tam se dosti pletly. Bohužel, čas plynul
nemilosrdně a tak ubýval i vzduch. I přes nabuzené nadšení z nového
objevu, jsme museli ponor a práce ukončit. Po zdolání Rolling Stones, jsme si
opravdu oddechli v relativním bezpečí v první etáži. Atmosférický
vzduch přišel vhod.

Mimo nového objevu ve druhé etáži
a pokračování zatopené jeskyně, bylo nalezeno mnoho krásných fosilií. Nádherné
zkameněliny mušlí a jiných otisků organizmů, by potěšilo nejednoho paleontologa.
Množství a rozmanitost fosilií, je zde naprosto nevídaná! Samozřejmě jsme
nabrali několik vzorků. Nyní již ze vzorů víme, že se jedná o zkamenělé
pozůstatky druhohorní lilijice z období střední Jury a z období
kambria. Díky pracím pod vodou, nebylo možné se věnovat více sběru a studii fosilií.
Tuto činnost necháme na jinou výpravu, která bude určitě velmi zajímavá.

Co na závěr ještě dodat.
Každopádně obrovská radost z nového objevu. Asi to není na mega úspěch, či
světové chlubení, nebo snad na „krtka", ale pro nás je to naprostá bomba. Nyní
jsme si naprosto jisti, že jeskyně má více jak tři patra. Vše je a záleží na
odstranění sypkého závalu. Odtěžení kamenného materiálu, který je pod úhlem 40
až 45 a uvolnění cesty dolů, bude sakra náročná operace. Dobré je, že
v místech, kde se těží kamenný materiál, je místo pro další tlakovou lahev.
Takže, by mělo být vzduchu dosti. Problém je spíš ve stále sypajícím se
materiálu, který nám práce ztěžuje. Je nutné vytvořit jakési kaskády a místy
betelné pažení. Na vzduchu, by se to dělalo určitě v naprosté pohodě, ale
pod vodou v nulové viditelnosti je to na tzv. hovňáka. Ale co! Já cítím
velký systém zatopené jeskyně a to mě požene dolů! I kdyby měly pod vodou padat
hovna s háky jako kráva to nevzdám! Trencle se vyperou, neopren vydesinfikuje
a jdeme na to znovu. Lahodný rumíček a jiné vynikající podpůrně výživné látky,
nám do budoucna umrtví opět pár mozkových buněk a zase bude o něco méně strachu
v hlavě (velký smích). Každopádně se vyplatí mít i z prdele kliku a
notnou dávku štěstí. Takže nám držte palce při dalších lotrovinách a třeba
někdy na viděnou u lahodného škopku bahýnka. Ou jéééééééééééé!!!

 

Zdař Bůh

Ivan „dědek"

autor: ivan.KLE.