by
Letošní rodinná dovolená byla dle mého Guáno-gusta. Zajisté,
není moc slečen či manželek, které stráví dovolenou dobrovolně převážně
v podzemí či ve společnosti jeskyňářů. Inu já měl to štěstí!!! A jsem za
to nesmírně rád!!!
13.7. vyrážíme já a má zákonitá paní směr Slovinsko.
Základní informace jsem obdržel před a během cesty od speleo-kamarádů
z Německa a od Číra (Plánivy) , kterého z celého srdce zdravím. Naším
cílem byla krasová oblast Notranjska, okolí velmi sympatické vesničky Laze (460 m.n.m). Je to učiněný ráj
pro jeskyňáře !!! Jeskyní je zde opravdu požehnaně a okolní příroda jest
naprosto okouzlující. S ohledem ne lezecké schopnosti mé ženy Diany, jsem
vybíral převážně horizontální jeskyně s výjimkou jedné, kde vstup byl po
laně 25 m.
I přes vysoké venkovní teploty (34°C) a otravný bodavý hmyz
(buzogoně), ihned po příjezdu do Laze, neleníme a pomocí GPS hledáme po lese
jeskyně Skednena a Vrajna. Úspěch se dostavil cca. Po1,5 hod. Velký dojem na Nás
udělala Vranja Jama. Přivítal Nás obří portál
výšky 70m a velký opar , byl jsem naprosto ohromen. Vstup byl v podobě
mohutného, dosti kluzkého suťáku, kterým jsme opatrně sestoupili na dno
bývalého , dnes již vyschlého jezera. Cca. Po 40 m. dalšího sestupu kolmým
bahnitým svahem jsem narazili na menší jezírko, které se ztrácelo ve vápencovém
masívu kamsi dál. Zde jsem spatřil na vlastní oči živočicha, kterého jsem ve
volné přírodě ještě nikdy neviděl, znají pouze z literatury. Před našimi zraky
se objevilo 15 kusů Macaráta jeskynního , neboli také přezdívanou Lidská ryba. A nyní jsem měl to štěstí jej viděti ve volné
přírodě a hnedle v takovém množství. Asi 2 hodiny jsem stál v jezírku
a pořizoval foto , nevadíc mi ani trochu, že mám plné holínky studené vody. I
další části jeskyně mohutných rozměrů, bohatě vyzdobené krasovou výzdobou
potěšili Naše srdce a objektiv.
Cestou zpět k autu, čirou náhodou jsme v lese
potkali dva muže pálící dřevěné uhlí, z kterých se po sléze vyklubali
jeskyňáři. Ouu-jéé. Velmi vstřícní a ochotní, již přátelé, Žán a Peter
(jeskyňáři z Ljubljany), nás doslova zahrnuli spousty informacemi o
místních jeskyních s ukázkou hnedle tří vstupů (na lano), které by jsme
nikdá nenašli (mezi nimi jest i slavná Najdena jama 4,5 km.). Po dvou hodinách
příjemné konverzace, nás Žán pozval na návštěvu na jeho haciendu. Večer
trávíme v pravém nefalšovaném Speleo kempu, jehož majitel se jmenuje
Frank, taktéž velký jeskyňář.
Další den vyrážíme kousek za vesnici Laze k jeskyni
Mačkovica. S přesnými souřadnicemi nacházíme vchod rychle. Bez souřadnic
či ukázání vstupů se většina jeskyní velmi těžko hledá a to díky bohaté
vegetaci, kde není větší problém se zamotat a ztratit. Jeskyně Mačkovica je
převážně horizontálního charakteru, jejíž délka činní 950 m. Na několika místech je
patrno viděti pracoviště jeskyňářů, kteří se snaží odtěžit sediment a dostat se
dál . Tato rozsáhlá jeskyně naskýtá několik velkých dómů, dvě menší jezírka a
pár menších galerií. Výzdoba je ze překrásná , až tají dech. Některé pasáže
jeskyně kladou vyšší nárok na postup, ale vše se dá zdolati bez pomocí lanové
techniky. Fotoaparát a blesky se slušně zahřály! Navečír jsme navštívili pana
profesora geologie a speleologie Jance Canonyho, který vyučuje na univerzitě
v Ljubljane a je členem místních jeskyňářů. Přivítal Nás jako by jsme se
znali již léta. Při příjemném pohoštění jsme obdrželidalší cenné a velice
zajímavé informace o místní lokalitě. Byli jsme odborně seznámeni
s historií i s současností krasové oblasti Notranjska. A povídání
s panem profesorem bylo natolik zajímavé, že se protáhlo na 3,5 hod.
Spousty jeskyní bylo objeveno za první světové války italskými vojáky, kteří
některé jeskyně uměle propojili tunely a byly využívány jako tajné chodby,úkryty či sklady.
Ve středu, dle rady pana profesora jsme navštívili propast
připomínající Macochu a to Unška Koliševka. I zde tuto lokalitu využívali
italští vojáci za 1. Světové války jako menší ukryté kasárna. Propast je velmi
slušně maskovaná v lesním porostu daleko od civilizace a nikde není
značená ba ani v topog.mapách. Stěny propasti jsou prostříleny spletitými
chodbami, jejichž celková délka činní 3,7 km. Do tohoto labyrintu chodeb se dá dostat
několika vstupy. Práce italských vojáků musela býti neobyčejně namáhavá a
obdivuhodná. První vstupy jsou od propasti vzdálené až 700 m. Několik chodeb je
vyvedeno přímo do stěny propasti, jiné vedou po schode na obvod , kde jsou
k vidění torza menších staveb.
Večer trávíme u Žána, popíjíme výtečnou domácí medovinu a
baštíme grilované pstruhy.
Na čtvrtek byla naplánována jeskyně Stota jejíž délka je 730 m.. Na vstup je zapotřebí
použít lano 35 m.
Dole na Nás čekali velké prostorné dómy s překrásnou výzdobou. Kupodivu je
jeskyně až na jednu blátivou galerii poměrně čistá bez nánosů a sedimentu. Krasová
výzdoba je zde snad na každém kousku jeskyně. Opět se fotoaparát žhavil do
běla.
Naším hlavním cíle této nádherné krasové oblasti byla
především vodní jeskyně s aktivním tokem Zelške ležící na řece Rak. Tuto 3 km. vodní perlu jsme si
ponechali na pátek. Vybaveni člunem, pádly a dalším nezbytným materiálem, jsme
od auta sešli malou pěšinkou na dno mohutné propasti. Cestou proti proudu říčky
k hlavnímu portálu jsme prošli mohutnou přírodní branou zvanou Navarni
Most. U vstupního portálu jsme nafoukli tří komorový nafukovací člun a hurá na
vodu. Navázal jsem na repku záložní potápěčské světlo Lola (velmi dobrá
svítivost) a zkusil jej ponořit do vody, abych měl představu o hloubce . Dna
jsem se zdaleka nedotkl. Hmmm, velmi hluboké… Inu pokračovali jsme dál po
hlubokém podzemním jezeru mohutnými prostorami a kochali se překrásnou stropní
výzdobou. První přenášení člunu bylo cca. po 700m. plavby, kde bylo první
rozsáhlé patro fantasticky vyzdobené krasovou výzdobou. Zde jsme strávili asi 3
hodiny focením. Dobrodružná plavba pak pokračovala dále a obdiv jeskyně nebral
konce. Po 10 hod.strávených v jeskyni, jsme se začali vracet. Na zpáteční
cestě jsme si dobrodružství trošičku okořenily a to asi v polovině jeskyně
se Nám zadařilo píchnout z boku jednu komoru člunu. Pravda, oba jsme nechvíli
strnuli hrůzou, já nad tím že můžu utopit foto mat. a Diana o život. Dobrá
izolační páska a prst Diany vzduch perfektně zadrželi až k výstupu
z jeskyně! Zelške Jame jsou jednou z nejkrásnějších místních
krasových perel a já se skláním před její krásou. Pouť byla nevídaně překrásná,
vzácná a jsem šťasten , že jsem ji mohl spatřiti na vlastní oči. Bravo!!!
V sobotu ráno vyrážíme směr Chorvatsko-Istrie. Cestou
navštěvujeme přístupnou turistickou jeskyni Pivka. Cestou k moři, Diana
nic netušíc, myšlenky již někde na pláži se v mé hlavě rodí nápad. Inu kde
je přeci přístupná jeskyně tama je i spousta nepřístupných. Překvapení přichází
pro Dianu druhý den, kdy po 2 hod. strávených kdesi na pláži navrhuji navštívit
turistickou jeskyni Baredine. O tuto turistickou jeskyni se stará a provozuje
místní jeskyňářský klub Proteus – Poreč. Na kase Nás s velkou náručí
přivítal Silvio a české kolegy Guano hnedle zve na pivo. Postupně se ke stolu
scházeli další členové skupiny a mne to připadalo jako by jsme se znali již léta.
Snad díky mé schopnosti se spřátelit skoro s každým, jsem na Chorvatské kolegy jakýmsi způsobem zapůsobil
a byl naprosto jejich. Povídání o místním krase bylo velice zajímavé, pravda,
jeskyní tu mají jako máku . Převážná část jsou jeskyně vertikální, které
dosahují přes -300m. Dále je zde spousty jeskyní s aktivním tokem spodních
vod, které vyžadují neopren a v některých případech i potápěčské vybavení.
Ještě ten den, máme doslova VIP prohlídku jeskyně Baredine v podání
Tonyho.
V neděli již sám, bez mé hezčí polovičky, vyrážím s šéfem speleo klubu Proteus Alenem do jeskyně Glina . Jeskyně není nijak
obrovská, ale zato naskýtá nádherné vertikální technické lezení a výzdobu.
Vstupní prostorná šachta má 43
m. slanění . Dole je několik menších a jeden mohutný
krasově vyzdobený dóm a bahnitý labirynt plazivek, které jsem na vlastní kůži
okusil. Doslova lezeckou pochoutkou je propast
„Mladá „ (-55 m.),
kde po 12 m.slanění se člověk dostane
pod velký převis a nastává krásné technické lezení u stropu v podobě 15
přepínek a pak hurá 43m. dolů na dno. Po asi. 6 hod. focení této vskutku krásné
jeskyně vylézáme na denní světlo a míříme k základně na orošené pivo. Bylo
mi nabídnuto mne a celé speleoskupině Guáno navštíviti tyto nádherné jeskyně a
k dispozici zdarma k bydlení speleo haciendu. To se nedá odmítnout! A
tak jsem přislíbil na rok 2010 návštěvu, zda tedy budeme zdrávy a živi.
Na zpáteční cestě ku rodné zemi nabyt plně zážitky z jeskyní
a nových přátel jak ze Slovinska tak Chorvatska , mé srdce plesalo. A já se
nemohu již dočkati na příští rok , až budu moci spatřiti další krásy podzemí
těchto nádherných zemí a objat,poklábosit,popít s tak příjemnými přáteli.
Zdař bůh
Ivan
autor: admin2
