by
A je to tu zas, přišel ten správný podzimní čas, kdy
v ČR teplo se sluníčkem dalo své „nazdar". A tak, Speleos Guáno začíná
balit cajky a zamíří na jih jako tažní ptáci za sluncem. Myšlenky na nádherné
podzemí, společné dobrodružství, drobet ostudy, spousty legrace, boj o holý
život při večerních seancích a skvělé speleo přátele, se mi honí hlavou celý
rok a nedočkavostí člověk stříhá doslova metr. A je to tady!!! Ou
jééééééééééééé!!!
Jako každý rok, tak i letos při plánování akcí na celý rok,
jsem pečlivě naplánoval podzimní jižní expedici, tentokrát Itálii. Již
v únoru bylo vše patřičně vyjednáno a domluveno se speleo kamarády
z klubů GSSG a Boegan. Drobné problémy nastaly před odjezdem v řadách
Guáno. Muselo se hýbat s termínem z důvodů práce, infekce, záchrany
bobrů a jiných rodinných záležitostí. I stalo se, že někteří členové klubu
Guáno začali odpadávat, jako údy malomocného člověka. Jářku, a tak finální
výsledek dal místo osmi pouze šest statečných členů výpravy.
1.den
(sobota)
V ranních hodinách se sjíždí členové výpravy na
haciendu mých starých rodičů v Lázních Kynžvartu. Naložit nezbytný lezecký
materiál, proviant a 200 lahodných bahen (název známého pivovaru zatím nebudu
propagovat, možná až nás budou sponzorovat), nebyl nijak zvláštní problém do
dvou speleo automobilů, ve kterých byly tříčlenné posádky. Takže komfort. Přeprava
bez mačkání, tedy parádička a tak zbylo místo i na hudební nástroje (kytara,
mandolína, tamburína, tahací harmonika a bicí). Díky propočtům a zkušenostem
našeho palubního inženýra Jardy, jsme cestu zkrátili o 154 km. Cesta až podezřele
probíhala v pohodě, bez bloudění a ba i bez poruch našich vozů.
Neuvěřitelné! V podvečerních hodinách přijíždíme do Trieste, po té vyzvedáváme
klíče od základny GSSG u Lupa v obchodě a jdeme se ubytovat. Večer se
k nám přidá Lupo, plánujeme a klábosíme u lahodného chmelomoku.
2.den
(neděle)
Praví se, že kdo nebyl v Grotta Noe (celková hloubka
-123m., délka 586 m.),
jako by nenavštívil Trieste karso. Samozřejmě, tuto klasiku si nemůžeme nechat
ujít. A tak naší první jeskyní na rozhýbání těl a údů, se stala právě Noe
(Slovinci jí říkají Pečina v Rubijah). Pohled na vstupní propast (hloubka -70 m.) o průměru cca.30 m je
opravdu impozantní. Co se týče kotvení pro sestup, tak to je naprostý luxus. Je
zde vystrojeno sedm cest, takřka vedle sebe, lepenými oky. Toho jsme využili a
vystrojili dvě lanové cesty. Po 15m. slanění při stěně je poslední přepínka a
pak lanová cesta vede v prostoru (-65m.) až na dno. Díky velkému průměru
vstupní propasti, denní světlo krásně dosvítí až na dno a tak se člověk při
slanění může dokonale kochat krásou. Dole je možno pokračovat takřka všemi směry.
Mimo severní malé galerie, jsou ostatní podzemní prostory doslova gigantické.
Do západní části, která má pozvolné stoupání, je strop tak vysoký, že by
šikovný pilot vrtulníku proletěl tam i zpět. Východní galerie s pozvolným
klesáním je jednou z nekrásnějších v jeskyni. Její dlouhá chodba má
krasovou výzdobu roztroušenou doslova všude. V této části systému je další
vertikální cesta (-30m.), která vede do nejhlubší části jeskyně. Pár fotek,
nezbytný jeskynní piknik a vzhůru nahoru. Cestou na základnu probíhá malá
očista v moři a pak hurá na večeři. Naším expedičním kuchařem byl slavný Speleo
mistr Vařečka Víťa „Márfy", který měl dopředu připravený jídelníček a to samých
dobrůtek, pro všechny dny výpravy+gastro bonusy. Večerní veselení při lahodném
moku a tónu hudebních nástrojů se pomalu nesl do ranních hodin.
3.den
(pondělí)
V dopoledních hodinách vyrážíme vstříc jeskyni Grotta a
Ne di Aurisina, která je známa pod názvem jeskyně Vánoce (celková hloubka
-107m.). V obci San Pelagio hledáme
marně parkoviště, tak aby to k vstupu bylo co nejblíže. Povšimne si nás
jeden místní občan, který je natolik ochotný a nadmíru hodný, až nám to vyráží
dech. Jakmile se dozví, že jsme jeskyňáři, Češi a že hledáme Grotta a Ne di
Aurisina, ihned nám nabízí parkování na svém pozemku u domu a zahrnuje nás
informacemi a fotkami o jeskyni. Náš nový kamarád Giampaolo, nás přivedl přímo
ke vstupu jeskyně. Díky jeho velké ochotě a nadšení, jsme si ušetřili
spousty času s hledáním malého vstupu a obcházením celé soukromé zástavby.
Přes jeho oplocený pozemek to bylo k jeskyni opravdu pár metrů. Jeskyně je
takřka celá vertikální, tvořena soustavou propastí a až dole je pouze jedna
obří, doslova přezdobená galerie s třemi polygony tvořící nádherný systém
úzkých chodeb a malých galerií. Vše je panensky zachovalé, jakoby do jeskyně
nikdo nechodil. Inu pro fotografa naprosto senzační. Propasti jsou perfektně
vystrojeny lepenými oky v kombinaci expanzních fixů o průměru 8mm, na
strojení lanové cesty postačí 100
m. lana. Není zde možné strojit dvě cesty a tak je výstup
trochu pomalejší. Dnešní večer měl Márfy v kuchyni volno. Lupo nás pozval
do svého speleo-bunkru na večeři, plnou italských specialit, dobrého vína a
Grapy několika příchutí. Krásný večer s veselým nábojem se linul do
ranních hodin.
4.den
(úterý)
Dnes díky bujaré noci, to ne že by jiné nebyly bujaré, ale
přeci jenom Grapa a domácí silné likéry s kombinací vína, jsme zvolili
nádhernou jeskyni Grotta del Paranco. Jeskyně je horizontální s několika
kritickými úžinami, jak ji popsal Bruno. Za trochu plazení a drobného mačkání
údů, nám byla odměnou nádherná krystalová výzdoba, plná excentrik tvarů
nevídaných. Ovšem nejen tyto vnady tam čekají. Za zmínku stojí podotknout i krása
centrálního dómu, který se pyšní monstrózní krasovou výzdobou. Jeskyně Paranco
není nijak velká, délka činí cca.320m., její předností je překrásná výzdoba,
která pohladí po duši každého jeskyňáře. Pozdní odpoledne relaxujeme u moře.
Večer Márfy předvádí své kuchařské umění a smaží dvě velké mísy holaňďáků alias
speleo-karboše nejen pro nás, ale i pro celý club San Guisto. Do ranních hodin
se popíjí společně s italskými speleo-kamarády české pivo, bujaré veselí a
písničky doprovázené několika kytarami ba i jinými nástroji s česko-italskými
texty. Inu správná speleo zábava, jak má být! Ou jééé
5.den
(středa)
Dnešní den nás čekala drobet náročná jeskynní perla
s názvem Grotta Fessura del Vento, kterou vlastní a bádá speleo-klub GSSG.
Jeskyně se nachází v národním přírodním parku Val Rosandra, kde
samozřejmě nelze vjet automobilem. A tak nás čekal slušný trek s bouřkou
v zádech. Jeskyně Fessura del Vento je rozsáhlý jeskynní systém o délce 2,7 km., kde maximální
hloubka dosahuje -145 m.
Díky rozmanitému charakteru jeskyně je zapotřebí velké množství lana na
strojení propastí a hlavně k tvorbě lanových přemostění (traverzů). Na
některých místech v jeskyni se člověk setká s vystrojenou cestou,
pomocí ocelových lan, tedy jeskynní feratou. Jeskyně končí úzkým vodním
kanálem. Fessura del Vento mě připomínala tak trochu Český kras, možná bych ji
přirovnal k jeskyni Čeřinka a to se vším všudy. Každopádně, pouť touto
jeskyní je nádherná a i přesto, že krasové výzdoby není mnoho a je dost silně znečištěna nánosy sedimentů. Tak i tak,
stojí zato táhnout fototechniku a drobet tvořit. Večer se nese ve stylu Guána a
ve společnosti italských kamarádů, veselé zábavy, lahodných moků, jdeme spát
opět až k ránu.
6.den
(čtvrtek)
Dnešek byl ve stylu Zewel, tedy odpočinkový den. Celé město
Trieste bylo již od večera zahaleno do šedivého, chladného, deštivého a
zatraceně větrného dne. Mimo „plavce" Želváka, který trval na koupání ve
studeném a rozbouřeném moři, si celá parta vyšla na prohlídku města Trieste.
Navštívili jsme krásný hrad San Guisto, prošli historická náměstí, kde Sidi
hledal GPS-kou Kešky a Speleo-muzeum tzv. Speleovivarium. Speleo-muzeum je
otevřeno pro veřejnost pouze o víkendech. Díky Lupovi jsme měli tu čest a štěstí
ho vidět i ve všední den. Muzeum se nachází v jednom z několika
podzemních krytů, které jsou dlouhé několik stovek metrů a tvoří obrovský
systém pod městem Trieste. Muzeum je nádherný zážitek pro každého jeskyňáře od
začátku až do konce. V první části expozice je soustava akvárii, kde
chovají jeskynní živočichy (mimo netopýrů), včetně slavného proteuse. Další
části muzea jsou věnované historii průzkumu Terstského krasu a veškeré historii
speleologie. Naprosto úžasná je výstava historického materiálu pro SRT a
jeskynního potápění. Nedílnou součástí prohlídky jsou také historické jeskynní
nálezy pravěkých zvířat a lidí. Součástí podzemního muzea je také promítací
místnost pro přednášky. S velkým nadšením jsme přijali nabídku prohlídky
dalších částí podzemního krytu, který se tvořil za války pro obyvatelstvo jako
kryt před bombardováním. Za prohlídku muzea ještě jednou velmi děkujeme, jak
říkám, opravdu nádherný zážitek.
7. den
(pátek)
Na dnešní den jsem naplánoval výpravu do nedalekého
Slovinska v okolí Koziny, jeskyni Medvedjak (délka 1,3 km, hloubka 135 m.). Tato nádherná a
gigantická jeskyně musela být zakomponována do této expedice. Na tom jsem
z citových důvodů trval. Nástup k jeskyni je pěkná procházka přírodou
cca. 1,1 km.
Na vstupní propast postačí jedno lano 60 m, dále je nutné s sebou do zadních pasáží vzít
2x30m.lana. Po 10 metrech
slanění při stěně od vstupu, přechází lezec do prostorového slanění vertikály 50 m obří prostorou. Nádhera!
Fotografovat tyto prostory je naprostá čest. Díky dostatečnému času a „báňákům"
(Márfy a Sidi) se foto-dokumentace dařila s výsledkem kladným. Jeskyně má
dva hlavní jasné tahy. Nejedná se o žádný složitý jeskynní systém. Až na tři
užší pasáže v jeskyni, jsou prostory monstrózní. Dokonale stvořeno pro
jeskynní pikniky Speleos Guano, které máme tak rádi. Jářku, jeskynní pouť to
byla překrásná! Ou jéééé!
Večer se pařilo s přáteli, zase až do rána. Hodně se
zpívalo. Italští přátelé nám zapěli a zároveň naučili jejich speleo-hymnu
s názvem „Io Superspeleo (o speleomona?)". My jsme nebyli v žádném
případě pozadu. Na oplátku jsme je naučili tu naší speleo-bluesovou „A karabiny
zvoní dál" (text: dědek a Hapka, hudba: Márfy a Štajdl). Během večera se i
soutěžilo v pojídání brutálně pálivých papriček. Já osobně si pouze
kousnul a upadl do komatu. Z českého zastoupení soutěžících vyhrál Márfy,
který snědl celou a omdlel až poté. Vítězem pojídání mega-brutálních papriček byl
italský favorit Mário „Bimbo", který jich snědl půlku sklenice a zapíjel to
feferonkovou rakií. O ránu nebudu raději psát…
8.den (sobota)
Poslední jeskyni na expedicích se snažím zrealizovat tak,
aby byla výjimečná či vzácná, inu taková pomyslná třešinka na dortu. I letos se
mně to zdařilo. Zařídit vstup do jeskyně Savi není zrovna lehké. V jeskyni
jsou pasáže, které jsou vzácností zhlédnuot i pro samotné Italy. Do těchto
míst se vstupuje pouze za účelem fotodokumentace v omezeném počtu a to
jednou za dlouhý čas. Díky mým skvělým přátelům ze speleo-klubu Boegan a
starému příteli Lupovi, který to vyjednal již na začátku roku, vše parádně
klaplo. Grotta Savi (délka 3,4 km) se nachází v národním přírodním parku
Val Rosandra a je trvale uzamčena. Sraz s kamarády z Boeganu, jsme
měli brzy ráno v předsazené základně klubu. Na místě nás již čekala naše
kamarádka Luisa. Postupně se scházeli další speleo přátelé, kteří si nechtěli
nechat ujít příležitost navštívit vzácnou jeskyni. Z našeho expedičního teamu Guanos se
nezúčastnil pouze plavec-savec Želvák, který z neuvedených důvodů dal
přednost moři (???). Jediná omluva snad je, že je mona-jeskyňář, tedy „plavec"a
milovník soli. Celou jeskyní nebylo možné na jednu návštěvu prolézt. A tak se
prolezla levá delší část velkého jeskynního systému. Tu druhou jsme si
ponechali na příští roky. Jeskyně Savi je z větší části horizontála. Mimo
dvou propastí a menších vertikál (strojené feraty), není zapotřebí vybavení
SRT. I tak je to nádherná jeskyňařina, kde plazení v úzkých chodbách
střídají velké prostory, komíny a jiné. Dostali jsme se do míst, kde před námi
několik let nikdo nebyl. Dech se tají nad tou podzemní krásou a fotoaparát se
slušně zahřívá. Nádherné krystaly a různé tvary excentrik jsou prostě všude. Duše
plesá, tělo nevnímá bolest a pot se valí – no není ani divu při podzemní teplotě
13°C a tempu fešných italských jeskyňářek. Vůbec se nechce ven, ne a ne se nabažit té nádhery. Po několika hodinách
vylézáme a svlažujeme si rty červeným vínem na základně s přáteli
ze speleo-klubu Boegan. Velké poděkování patří hlavě Luise a Antonelle, které
nám dělaly průvodce nádhernou podzemní poutí.
A je tu poslední expediční večer, tzv. rozlučkový. Mistr
kuchař Márfy navařil opět spousty kulinářských lahůdek a společně
s italskými speleo přáteli se naposledy zapařilo, naposledy zazněly tóny
hudebních nástrojů a hlahol všech kamarádů.
9.den (
neděle)
V brzkých ranních hodinách začíná masivní balení do
aut. Poslední rozloučení z Trieste karso a míříme směr na rodnou zem do
Čech. Cesta bez velkých problémů a štau, utekla jako voda. V podvečerních
hodinách jsme všichni doma u rodin. Na konci expedice proběhlo vyúčtování,
které mělo milé výsledky. Musím velmi pochválit pokladníka Jardu! Nejenže jsme
se vešli do plánovaného rozpočtu i v počtu šesti účastníků, tak ke všemu,
bylo každému navráceno ze společné kasy 20 euro. Inu co dodat…prostě paráda!
Závěr a
poděkování
Team účastníků expedice Caves „Andere giú o protetto pelo
Castoro (Speleomona)" ITALIA 2012, byl naprosto úžasný. Zažilo se spousty
srandy, dobrodružství, bez hádek či ponorek a hlavně bez úrazů jsme se živi a
zdrávi vrátili domů. Co dodat. Snad aby se příští rok opět zadařilo, zdraví nám
klapalo a my opět mohli vyrazit za krásným podzemím a speleo kamarády. Honza
celou expedici – kolikrát až do roztrhání těla, a to doslova, tvořil video dokument,
který bude mít premiéru na setkání Four Rum 2013. Já se snažil zachytit něco
málo na fotky a snad něco ke koukání bude.
Z celého srdce za vše velmi děkuji příteli Lupovi, který nám
pomohl zrealizovat tuto nádhernou expedici. Danile děkuji za výtečné likéry a
italské speciality. Velké poděkování taktéž patří, všem speleo-přátelům z klubů
Gruppo Speleologico San Guisto a Boegan. A s velkou potěchou přijímáme pozvání
na příští roky. Omarovi (Speleo Eros Ramazzotti) a Sebastianovi (Speleo-rasta)
patří poděkování za hudební večery a hymnu „Io Superspeleo (o speleomona?) „ a
dalším kamarádům, kteří s námi pařili na kulturních večírcích. A hlavně!!!
Velmi děkujeme za nádherné jeskyně!!!! Ou jééééééé!!!! Grazie mille amici !!!
Expedice
Caves „Andere giú o protetto pelo Castoro (Speleomona)" ITALIA 2012 se
zúčastnili tito Speleos Guános :
Ivan „dědek" (Náčelník expedice-Jemnostpán a otrokář,
foto-dokumentace, krákor-hlahol, sólo-kytara), Jarda (pokladní, palubní inženýr,
doprovodná kytara), Honza „Spáchal"(video-dokumentace, tamburína a perkusy),
Víťa „Márfy" (expediční kuchař, kytara a hlahol), Milan „Sidi" (čtvrtý mušketýr,
mandolína a božská harmonika), Tomáš „Želvák" (jediná holka na expedici „Anče",
bývalý závodník F1, obojživelník, bez hudebních nástrojů…v 20:30 hod. měl
večerku).
Zdař
Bůh
Ivan
„dědek
autor: ivan.KLE.
