by
Naše aktivity během posledních dní byly ovlivněny především blížící se zimou. Bylo na ni potřeba připravit základnu i některé lokality. Důležité práce proběhly už v průběhu předešlých víkendů, kdy Termit zalepil díry ve střeše základny a zadní část střechy natřel. Při první přeháňce sucho v overalovně potvrdilo, že byl při lepení děr úspěšný. V týdnu byly navíc odborníkem zdokumentovány sedimenty v Mlhově závrtu. Další práce na nás čekala tento víkend.
Během několika dní strávených v krasu se při rozmanitých činnostech vystřídala spousta našich členů, díky vysoké účasti jsme toho stihli opravdu hodně. Přijel nás na celý víkend podpořit i pomocník Luboš, který se chtěl seznámit s našima lokalitama, ale také pomoct při bádání a za to mu patří náš dík.
Pravidelnou podzimní činností je příprava dřeva na topení. Aby bylo dřevo kde složit, vzal si Rosťa na starost reorganizaci overalovny. Zazimovat (= zadřevit) potřeboval i Mlhův závrt. V pátek jsme odvezli výdřevu směr propadání V Jedlích a odnosili ji do závrtu. Samotné zadřevení by bylo za den bez problémů hotovo, jenže my jsme potřebovali vytahat ještě spoustu kýblů, protože rozměr vykopané šachty byl o dost užší, než výdřeva vyžadovala. Všechny stěny tedy potřebovaly přikopnout (to kvůli obavám ze samovolných opadů ze stěn jsme minule nehloubili v plném profilu, do příští akce totiž většinou něco ze stěn odpadlo). Navíc se kvůli delším stojkám ještě trochu prohlubovalo dno, pak už se budoval rám. Na povrch bylo vytaženo 125 kýblů. Aby u nás Luboš jen nedřel, vzali jsme ho na prohlídku jeskyně V Jedlích (voda netekla, v jeskyni 2 vrápenci) a večer i do jeskyně U Jedelské cesty (taktéž 2 vrápenci a jako obvykle i slepýš, tentokrát bohužel už uhynulý).
V sobotu se bojovalo na třech frontách. Většina osazenstva vyrazila opět na Mlháč, Termit natřel zbývající část střechy a ostatní dodělali na základně palivové dřevo. Bouda je po několika dnech práce naplněna topivem a v overalovně je po delší době zase vzorně uklizeno. Dokonce jsme si řekli, že nebudeme vodit exkurze do jeskyní, ale na prohlídku uklizené základny:-) Na Mlháči se celý den dřevilo a u toho bylo jen tak mimochodem vytěženo dalších 200 kýblů. Za svitu čelovek se vracíme na základnu. A protože už někteří padají únavou na hubu, domlouváme se, že nedělní pracovku si po několika náročných dnech odpustíme.
To ovšem neznamená, že by se v neděli nic nedělo. S Vláďou bereme Luboše na kompletní prohlídku jeskyně Dagmar. S nadějí na příznivé vodní poměry s sebou beru cajky a nové lano. Podzim je velice suchý a už během srpnové akce bylo při kontrole vodního stavu zjištěno, že je ve II. propasti sucho, ve III. ale stála voda. Od té doby téměř nepršelo, takže doufám, že voda v propasti ještě klesla. Prohlídku jsme vzali jako obvykle přes západní větev do větve jižní, pak do Horního patra. V jeskyni byli 2 vrápenci, jeden visel na žebříku v Perlovém dómu, druhý zase na laně u propasti Desítka (ještě že ty jeskyně plníme takovým harampádím, jako jsou žebříky a lana, vždyť by si neměli netopýři kam sednout). Poslední zastávka je u propasti II. Po sestupu zjišťujeme, že je propast bez vody. Kámen vhozený do propasti III se chvíli kutálí po dně než žbluňkne do vody. Teď je ten správný čas! Přesně před rokem jsme propast nově vystrojili a provizorně jsme zde pověsili vysloužilé lano. Instaluju tedy nové a pak už sjíždím (propadávám) skalní puklinou dolů. Voda ustoupila a tak je téměř po 25 letech sestoupeno na dno III. propasti. Kamenité dno strmě upadá do jezírka s průzračnou vodou. V jezírku o rozměrech cca 1×3 m bylo 15 cm vody, dno bylo pokryto vrstvičkou jemného bláta. Při skalní stěně je ve dně jezírka polokruhový propad kolmo dolů, vidět bylo o 1,5 m níž. Tudy voda evidentně nastupuje a zaplavuje obě propasti. S Lubošem, který byl na dně propasti II, jsme se zřetelně slyšeli. Mocnost nánosu v chodbičce spojující dna obou propastí jsme odhadli do 2 m. „Obyčejná exkurze" se tak stala velice úspěšným zakončením tohoto víkendu.
Výsledkem naší činnosti je základna naplněná dřevem, udělalo se na ní několik důležitých úprav a oprav a pokročilo se na Mlháči, kde jsme dřevili posledně vykopanou část sondy. Vyplatila se i trpělivost a po mnoha letech bylo díky mimořádně nízkému stavu vody dosaženo dna III. propasti, nejnižšího místa v jeskyni Dagmar. Než dokončíme práce na Mlhově závrtu, bude dost času na přemýšlení o možnostech dalšího postupu v těchto místech. Je to velká výzva…..
autor: Maty
