by Po roce a půl od jaskyniarského týždňa jsme se rozhodli podívat znovu do Tisovce, městečka na jihu Národného parku Muránska planina. Kromě úchvatných jeskyní a pěkného okolí jsme se těšili i na správné lidi, se kterými jsme se v té době spřátelili. Vyrazili jsme tedy Alda, Semiš a Dušan DJ Havíř ve čtvrtek večer 7.2.2013 vlakem na východ. Cesta proběhla bez problému, před 7. ranní jsme vystoupili na známé zastávce.
Vlaková zastávka v Tisovci
Na náměstí na nás už čekal Dušanův kamarád Martin. Po seznámení jsme batohy nacpali do Martinovy Dacie a vyrazili na vycházku. Nostalgicky po našich starých stopách po naučnom chodníku Hradová. Počasí bylo nádherné, přesto vrstva sněhu se s nadmořskou výškou zvyšovala a před námi byly stopy jen srnek, zajíců, a jednoho vlkodlaka. Nicméně návrat jsme zhodnotili jako nepřijatelný, a tak jsme se brodili stále dál a výš.
Po postupném otvírání se výhledů do kraje myslím nikdo z nás nelitoval promrzlých nohou, protože zimní zasněžená krajina se ukázala být ještě velkolepější než letní.
Výhled na Muránskou planinu
Odvážně po hřebeni
Značně unavení jsme uvítali teplo Mládežníckého centra MaKovica, rychle se ubytovali, Semišák navařil výbornou polévku a po zasycení jsme vyrazili za kulturou do nedaleké hospůdky. Kulturu jsme museli teprve vytvořit, čehož se s pomocí džůboxu skvěle ujal DJ Havíř a vytvořil Keltskou noc jaksepatří.
Druhý den jsme už vyrazili do podzemí. V 10 ráno na nás čekali členové místní skupiny Dušan a Anka. Zamířili jsme k vývěrové jeskyni Teplica, kterou spodním patrem protéká stejnojmenný potok. Kromě pěkného horního patra, které jsme už znali z minule, jsme si tentokrát nenechali ujít dobrodružný sestup 16m bouřícím vodopádem (vydatnost asi jako 1,5 Lopače za povodní) do spodního patra na aktivní tok a projít i ty části, které pro nás byly nové. Odpoledne jsme využili k nákupu potravin a kuchyně se opět ujal Semišák a uvařil výborný masoblivajz s těstovinami, na který jsme se vrhli jako hladová zvěř. Spláchnout jsme to zašli zase Keltem a DJ Havíř se u džůboxu opět postaral o zábavu a o hromadu našich drobných. Muzika břinkala až do ranních hodin.
V neděli v 10 ráno na nás čekal zase člen místní skupiny ale úplně jiný Dušan, Katarína a Anka. Vyrazili jsme směrem na Suché doly, kde jsou ukryté vchody do jeskyní Stará a Nová Michňová. Dacia na Polarisech daleko nedojela, tak jsme ji zatlačili z cesty a vyrazili po svých. Cestu jsme si krátili setřásáním sněhu z větví stromů jeden na druhého, z čehož neměli radost ti, kteří nestačili uskočit, ani ti, kteří chtěli obdivovat právě krásu zasněžených stromů.
Cestou k Suchým dolům
Koleje od traktoru nevedly celou cestu, tak jsme chtě nechtě zase hupsli po kolena do sněhu a brodili se k základně Tisováků.
Na základně jsme se navlekli do mokrých overalů z Teplice a rychle zalezli do 72m hluboké propasti M1 (Stará Michňová), která byla objevovaná už koncem 19. století. Nyní je celá propast vystrojená pevnými ocelovými žebříky a zhruba v polovině hloubky se nachází 1. a možná jediný symbolický cintorín v podzemí od loňského roku dokonce posvěcený Slovem Božím. Pamětní tabulku tam má víc jak desítka lidí nějakým způsobem spojených s jeskyněmi okolo Tisovce. Místní tedy provedli nezbytnou údržbu, zapálení svíček apod. a vyrazili jsme až na samotné dno. Části pod cintorínom jsou už překrásně vyzdobené a výkonná svítilna se rozhodně vyplatila. Dole po pokochání a nafocení všeho ze všech stran všemi foťáky jsme vyrazili zpět nahoru a bavili se, co dál. Průvodce Dušan se naštěstí nedal dlouho přemlouvat k alespoň krátké návštěvě M2 (Nová Michňová) – jejích vstupních částí. To jsme ještě nevěděli, že nás čeká asi půlhodinka hledání a vykopávání zavátého vchodu sněhem.
Hledání vchodu do M2
O lopatu jsme se ale málem poprali, protože kdo nekopal, ten mrzl. M2 je laicky řečeno obrovská propasťovitá megadíra, objevená teprve nedávno v roce 2006. S délkou přes 1,2km a hloubkou téměř 100m se řadí k největším jeskyním širého okolí.
My jsme se ale jen protáhli vstupním suťoviskem, vysprchovali ve vodopádku z propadajícího se potoka Teplica (ano, ten samý potok) a pokochali se impozantním pohledem do obrovské a krásně vyzdobené asi 50m hluboké propasti Tartaros. Pro pokročilou dobu jsme se museli vydat zpět. Na povrchu nás ještě čekalo překvapení v podobě zmrzlých nohavic a bot. Ty jsme ale po pomlácení kladivem nějak navlékli a vyrazili na cestu. V Tisovci jsme zhltli zbytek těstovin a vyrazili naposledy posedět do hospůdky na Keltíčka. DJ Havíř se po chvíli zvedl a vystrojil nám u džůboxu nádherný ryze Česko-Slovenský večer, na který budeme dlouho vzpomínat asi nejen my, ale i místní včetně personálu a skvělé paní majitelky Renaty.
Po ránu jsme už vyrazili na známou zastávku a se slzami v očích nastoupili do vlaku domů.
Víkend se náramě vydařil. Za to děkujeme především našim průvodcům Dušanovi, Dušanovi, Kataríně a Ance, dále Renatě a jejímu personálu, že s náma holky vydržely tak dlouho po zavíračce, a kostelníkovi, jehož jméno jsem zapomněl, za ubytování a slibujeme, že si všechny ty zážitky přijedeme některé léto odpracovat.
autor: admin1
