by
Rok se rokem sešel a léta páně 2009 v měsíci
červencovém vyrazila skupinka vynikajících tvorů (mlčochy počínaje, přes zévly
až po rumáky) na kaňoning do oblasti Sondrio v Itálii. Složení bylo Michal-co
chrápe jako medvídě, Voškyn-co má papíry na hlavu, Ivan-co tlamičku nezavře,
Čtyřlist-co umí ovládat počasí, Šami-co se mu vylil rum v tašce, Vojta-co
má orientační smysl, a Dušan- taky zévl. Myslím, že všichni se na výlet dost
těšili, i když někteří z nás ještě hodinu před odjezdem nevěděli, kam že
to vlastně vůbec jedeme a co tam budeme dělat… Od prvních chvil se výlet
jevil jako dost vostrá výprava a tak se také stalo, není divu… Už odjezd a
vlastně i balení věcí byl mazec, jediné co se opravdu vyvedlo, byl guláš,
kterej nám nachystala Vojtova maminka. V pátek večer jsme tedy vyrazili,
nálada veselá.. Cestou jsme se několikrát ztratili, i když nás naváděl Vojta.
Dědovi Ivanovi se chtělo neustále čůrat, cestou jsme si dali pár pivek, chvilku
prudili Michala, který se ujal řízení, poté vytuhli a probrali se
v Itálii. A pak už šlo jen o život.. O život šlo v kaňonu, o život
šlo při odpočinku, o život šlo při nakupování v supermarketu, o život šlo,
když vedle nás v kempu bydleli šestnáctiletý němky… Od rána do večera se
člověk musel mít na pozoru, chodit přikrčený podél zdí, několikrát jsem se
v noci probudil vystresovaný a opocený s pocitem, že mě už ten medvěd
nebo maminka od němčátek ukusuje nohu. Medvěd byl naštěstí jen pochrupující
Ivan a maminka byl někdo mluvící ze spaní z vedlejšího stanu.
Kaňoning v této části Itálie je zážitkem, který opravdu
stojí za to.. Bohužel jsme asi nevychytali vhodné období, páč všude bylo hafo
vody a to nám i trošku rušilo plány. Nicméně jsme několik nádherných kaňonů
zvládli, problém pro nás byl čas. Kaňony jsou zde dlouhé a nás bylo sedm, což
dost brzdilo skupinu, volné chvíle při čekání u slanění jsme si tedy krátili
zpěvem lidových písní, bratří Nedvědů, Horkýže Slíže, i Karel Gott několikrát
zazněl ze Čtyřlistového zlatého hrdla. Vzhledem k již zmiňovanému stavu
vody v kaňonech a i dost nepředvítalenému počasí, jsem vždycky rád
z kaňonu vylezl a řekl si:"K…a, tak jsme to dneska zas přežili!",
zapálil si cígo a jeli jsme se najíst fazolí s vepřovkou a relaxovat do kempu.
Ze zážitků bych nejvíc vyzdvihl kaňon Cormor, který je z větší části
v podzemí, zde zaplesala srdíčka nás jeskyňářů a sám kaňon je v této
oblasti jakousi legendou. Ale i ostatní kaňony byli vynikající, každý
z nich měl vždy něco do sebe a byl něčím zajímavý. Bylo to vynikající!!! Zažili
jsme mnoho skluzavek (7 ks modré zadnice, 1 ks jízda po hlavě), slaňování
vodopádů(1 ks rozseklé oko a 1 ks vykloubený malíček, kterej je ještě teď nějak
hejčmo), cachtání se v ledové vodě (1 ks poškozený loket).
Potkali jsme několik zajímavých lidí, policajta co nám dal
224 éček pokutu. Prodavačku, která nás litovala, i když nám nerozuměla ani
slovo. Místního horského vůdce Žána Luka, kterému jsme pro změnu nerozuměli my
a který nás navedl do Cormoru, do teď jsme mu za to vděčni. A několik sousedů
z kempu u Lago di Commo, pro které jsme jistě byli velkým zpestřením při
jejich karavanové dovolené, i jim jsme předvedli několik výstupů, za které by
se nemuseli stydět ani slavní světoví herci, jenže my to nehráli… Potkali
jsme také několik zajímavých zvířat, kde za vzpomínku stojí permanentní
hysterie z buzogoňů (klíšťat), komáři co dokážou propíchnout i trojku
plech u přehrady kousek od Cormoru. S láskou také vzpomínám na pejska,
který přes noc v kempu ztrestal zbytky z naší vepřovko-kečupové
večeře a pokud ještě žije, majitel může být na svého pejska opravdu hrdý.
Týden utekl jak čůránky v Cormoru a bedna piv při
večerním posezení a my už se museli vrátit domů ke svým ženám a dětem a teď už
můžem jen se slzou v oku vzpomínat jak nám bylo krásně, když jsme se
plahočili v neoprenu ve vedru někam do hor do nekonečnýho krpálu ke kaňonu…
Možná nám zbývá se ještě těšit, že co nejdřív vyvedem něco stejně drsnýho a
stejně vynikajícího, už ať je to tady.. Váš Dušan
autor: jarda.bartos
