by
Závrty u Žďáru vseverní části Moravského krasu
František Hudec, řed. školy
ve Žďáře Československý kras 1949
Ještě několik slov o závrtech.
Nejvýše položeným závrtem v katastru jest závrt, označený na mapce čís. 1. leží ve žlíbku u na
obecním pozemku, parcelní číslo 641. Jeho nadmořská výška je asi
550m. Sem tekou vody z výše
položeného močálu od lesíka Borky. Ještě v bezprostřední blízkosti závrtu jest
rostlinný porost jako na bažinách. Směr toku vody vyznačují zejména ostřice. Na
okraji závrtu však voda a s ní i bažinný porost náhle mizí a svahy i dno
závrtu, které letos o několik cm pokleslo, má floru písčitou.
Zde kopal asi v roce
1922 p. Josef Kuběna, správce šamotky z
Rájce, hledaje jeskyně. Když dospěl do hloubky asi 5 m zůstal ve dně závrtu jen
malý otvor ve vápencovém masivu. Jeho finanční prostředky však byly vyčerpány.
Obec Žďár nechtěla na prostřelování dáti podporu; proto vykopaný materiál
nechal naházeti zpět a práce zanechal,
Na základě souhlasu referátu životního prostředí OU Blansko
s „jiným využitím jeskyně“ za účelem speleologického výzkumu a průzkumu ze
dne 19.04.1996 Čis.j. RŽP/802/96/Ma ukl.zn.246/28, prováděla naše ZO
sespeleologický výzkum. Tento má za úkol ověřit případnou existenci
volných podzemní prostor na zdrojnicích vod Žďárského potoka.
Práce byly započaty sanací
ponoru vodoteče, dno závrtu bylo vyčištěno od odpadků a sedimentů
s vysokým obsahem tlejícího organického materiálu z okolních pozemků.
Současně byla hloubena šachtice za účelem zastižení skalnatého dna – jícnu
závrtu. Po jeho dosažení vhloubce cca 5 metrů (tím byla ověřena zpráva o
činnosti p.Josefa Kučery vroce 1922), byly osazeny betonové skruže a celé
dno vlastního ponoru vyplněno balvanitou sutí.
Tímto opatřením bylo účinně
zabráněno dalšímu splavování ornice z okolních pozemků do podzemí.
Jícen ponoru tvořila asi 1 m
vysoká, úzká, neprůlezná puklina, tvořenoá vlevo pevnou skalní stěnou a vpravo
volnými lavicovitě uloženými labilními skalními bloky. Dno je tvořeno
pevnou skálou s výrazným vodním korytem. Přibráním levé stěny na průchozí
šířku se podařilo sledovat pevnou počvu na
vzdálenost cca 3 metry, kde se zahloubila
následně přešla ve změť silně erodovaných
vrstevnatých bloků. Přes tyto lavicovitě uložené bloky byla odtěžena šachta do
hloubky cca 4 metrů, aniž bylo
zastižena pevná stěna, nebo dno.
Z důvodu obtížného rozebírání a zajišťování labilních lavic
vápence, bylo od další práce v těchto místech upuštěno.
Při zmáhání vstupní chodby byla pozorována
v pravé pevné stěně úzká puklina, široká cca 20 cm s erodovanými
pevnými stěnami. Při sledování chování jarních přívalových vod bylo zjištěno,
že slouží jako přepad při zahlcení
ponoru a přes svoje rozměry odvádí poměrně značné množství vody.
Prolongační práce byly tedy soustředěny
vtomto směru. Přibírání levé stěny se podařilo postoupit
v průlezném profilu na vzdálenost cca 2 m, kde se puklina zalomila prudce
do leva a následně vpravo. Odtěžený materiál je ukládán v podzemí na místě šachty.
Vsoučasné době ve
vzdálenosti cca 5 metrů se charakter pukliny zásadně změnil.
Vertikální puklina přešla ve dva úpadní
tlakové kanálky, kruhovitého profilu o průměru cca 20-30 cm..
Zaměření
není provedeno, pro malý rozsah pracoviště.
autor: Robert