ŽĎÁR PONOR

Závrty u Žďáru vseverní části Moravského krasu
František Hudec, řed. školy
ve Žďáře Československý kras 1949

Ještě několik slov o závrtech.
Nejvýše položeným závrtem v katastru jest závrt, označený na mapce čís. 1. leží ve žlíbku u na
obecním pozemku, parcelní číslo 641. Jeho nadmořská výška je asi
550m. Sem tekou vody z výše
položeného močálu od lesíka Borky. Ještě v bezprostřední blízkosti závrtu jest
rostlinný porost jako na bažinách. Směr toku vody vyznačují zejména ostřice. Na
okraji závrtu však voda a s ní i bažinný porost náhle mizí a svahy i dno
závrtu, které letos o několik cm pokleslo, má floru písčitou.

Zde kopal asi v roce
1922 p. Josef Kuběna, správce šamotky z
Rájce, hledaje jeskyně. Když dospěl do hloubky asi 5 m zůstal ve dně závrtu jen
malý otvor ve vápencovém masivu. Jeho finanční prostředky však byly vyčerpány.
Obec Žďár nechtěla na prostřelování dáti podporu; proto vykopaný materiál
nechal naházeti zpět a práce zanechal,

Na základě souhlasu referátu životního prostředí OU Blansko
s „jiným využitím jeskyně“ za účelem speleologického výzkumu a průzkumu ze
dne 19.04.1996 Čis.j. RŽP/802/96/Ma ukl.zn.246/28, prováděla naše ZO
sespeleologický výzkum
. Tento má za úkol ověřit případnou existenci
volných podzemní prostor na zdrojnicích vod Žďárského potoka.

Práce byly započaty sanací
ponoru vodoteče, dno závrtu bylo vyčištěno od odpadků a sedimentů
s vysokým obsahem tlejícího organického materiálu z okolních pozemků.
Současně byla hloubena šachtice za účelem zastižení skalnatého dna – jícnu
závrtu. Po jeho dosažení vhloubce cca 5 metrů (tím byla ověřena zpráva o
činnosti p.Josefa Kučery vroce 1922), byly osazeny betonové skruže a celé
dno vlastního ponoru vyplněno balvanitou sutí.

Tímto opatřením bylo účinně
zabráněno dalšímu splavování ornice z okolních pozemků do podzemí.
Jícen ponoru tvořila asi 1 m
vysoká, úzká, neprůlezná puklina, tvořenoá vlevo pevnou skalní stěnou a vpravo
volnými lavicovitě uloženými labilními skalními bloky. Dno je tvořeno
pevnou skálou s výrazným vodním korytem. Přibráním levé stěny na průchozí
šířku se podařilo sledovat pevnou počvu na
vzdálenost cca 3 metry, kde se zahloubila
následně přešla ve změť silně erodovaných
vrstevnatých bloků. Přes tyto lavicovitě uložené bloky byla odtěžena šachta do
hloubky cca 4 metrů, aniž bylo
zastižena pevná stěna, nebo dno.
Z důvodu obtížného rozebírání a zajišťování labilních lavic
vápence, bylo od další práce v těchto místech upuštěno.

Při zmáhání vstupní chodby byla pozorována
v pravé pevné stěně úzká puklina, široká cca 20 cm s erodovanými
pevnými stěnami. Při sledování chování jarních přívalových vod bylo zjištěno,
že slouží jako přepad při zahlcení
ponoru a přes svoje rozměry odvádí poměrně značné množství vody.
Prolongační práce byly tedy soustředěny
vtomto směru. Přibírání levé stěny se podařilo postoupit
v průlezném profilu na vzdálenost cca 2 m, kde se puklina zalomila prudce
do leva a následně vpravo. Odtěžený materiál je ukládán v podzemí na místě šachty.

Vsoučasné době ve
vzdálenosti cca 5 metrů se charakter pukliny zásadně změnil.
Vertikální puklina přešla ve dva úpadní
tlakové kanálky, kruhovitého profilu o průměru cca 20-30 cm..
Zaměření
není provedeno, pro malý rozsah pracoviště.

autor: Robert