by
Opět nás to po docela dlouhé
době táhlo na sever mezi germánské barbary, nakyslou zkvašeninu a jejich
mýtické podzemí. Nakoupili jsme nezbytné zásoby na dlouhou a strastiplnou
cestu, plnou nástrah šílených ženštin a drsné krajiny.
Auto nacpané nezbytným cajkem,
foto-technikou, svačinami, expedičním bahnem, třemi plnými pytli pozemského
světla, rychlostí doslova ďábelskou vyráželi jsme na cestu ku hranicím jiného
světa…
Po několika hodinách konečně
cíl… Na místě nás očekával náš velký přítel a podivín Markus. Námi přezdívaný
Fafnbach alias Fafi. Po pár zkvašených číších a prohlídce stáda krav, nás
pustil na svůj rozlehlý pozemek s požehnáním. My se vydali na
čtyřkilometrový pochod hustě zarostlým a doslova panenským lesem. Fafnbach
odmítl jíti s námi fotit. Tvrdí, že fotky berou duši. Takže komplet
Speleos Guáno musí míti totálně vykradené duše … tedy mimo mne. Páč stojím
díkybohu za aparátem. K díře jsme došli až za úplné tmy. Cestu nám
ukazoval měsíc .. a taky trochu GPS.
Po pěti letech jsem opět stál
v magické vstupní hale bohatě zdobené krystalickým vápencem a stropy
částečně očouzenými od loučí. „Zatracení Druidové !" povzdechl si geolog Šakal, při pohledu na černý strop,
vyprávějící o stáří a historii těchto prostor. Rozbalil jsem foto-fidlátka a
koncert z několika scénami začal. „Ou jééé". Parádní jest ten nový aparát,
ISO 800 i více „kofeinu" a šum nikde! Nelehká režie Mrtváka a Šakala pod mou
taktovkou šla dle plánu.
Poprvé jsme vyzkoušeli nový
pytel světla, ze kterého jsme postupně v určitých dávkách a
intervalech vypouštěli světlo do prostoru. Výsledný efekt byl naprosto
uspokojivý a na dnešní dobu doslova převratný. I když se světlu do vody moc
nechtělo….to dá přeci rozum…..teplota vody činila pouhé 4°C. Avšak musím podotknout, že nahonit a namixovat
kvalitní světlo bylo velmi těžké a náročné. Míchání magnesiových složí je
oproti této činnosti pohodička. Z pochopitelných důvodů konkurence, nemohu
dobrovolně prozradit, kde se světlo dá dobrovolně nahonit a namixovat do pytle
(patent speleo-kolektiv Made in Kocourkov-cave).
Zadní pasáže nás při vypuštění
světel doslova okouzlily. Tvary a barvy horniny, byly doslova magické. Světlo
pozemské, částečně ručně regulované na 6258 K a svítivostí pomalu 750
Lumenů nám pomalu docházelo. Na závěr jsme se zavrtali již bez focení, do
chodby „Chcíploňů", kde se moc nelíbilo Mrtvákovi (i když jeho přezdívka by
nasvědčovala opaku). Mazlavé bahno, zápach netopýřího guána a mrtvolek, byl
opravdu nic moc. Zato Šakal si pochleboval a měřil CO2, které bylo na hranici
blbosti pokračovat. No a já měl rýmu jako trám. Na zpáteční cestě jsme
nasbírali pár vzorků z několika míst vody, horniny a sazí, které Šakal
podrobí podrobné analýze.
Po několika hodinách bylo
dokonáno a my, slušně zapatlaní od všeho možného, se vraceli na Fafiho sídlo.
Tam jsme se zahřáli u krbu a částečně někteří rumem. Banjo doznělo a rum se
dopil, nastal čas loučení. A tak v ranních hodinách naše posádka, nadšena
Druidí slují a krajem drsných horalů, zamířila plnou parou k našim domovům
do rodné země.
Výpravy
se zúčastnil :
Ivan „dědek" (vedoucí výpravy)
Roman „Mrtvák" (odborník na
svahilštinu a plemeno chlupatých krav)
Jára „Šakal" (kouzelník a vědec
na volné noze)
Zdař Bůh
Ivan „Dědek"
autor: ivan.KLE.
