by
Výskyt vápence na Chomutovsku
Hlubinná těžba vápence je známa z okolí Měděnce a Kovářské až do 20. století. Asi 2 km jihozápadně od Kovářské vystupuje krystalický zrnitý vápenec v loži směru h 10 s východním úklonem zhruba 40o, v místech asi 1 km od železniční stanice. Vápenec, v jehož nadloží jsu muskovitické svory s hojnými křemennými čočkami, je na styku se svorem deskovitě odlučný a tmavě pruhovaný, místy zrudněný vtroušeným galenitem. Několik dalších vápencových výskytů je mezi Loučnou a Kovářskou. Směr jejich vrstev je většinou severní s mírným úklonem na západ. Severně od Vykmanova byl v minulosti otevřen lom ve vápencové čočce v muskovitických rulách o mocnosti asi 40 m, která na směrné délce 100 m vykliňovala. Tvořily ji zrnitě bílé až nažloutlé vápenité dolomity, které se dodávaly do kladenských oceláren. Na příkrém svahu asi 1,5 km severně od Pernštejna byla odkryta čočka nečistého vápence, přecházejícího do erlánu. Východně od Rájova je výskyt vápence tvořen dvěma paralelními pruhy o mocnosti 15 m. Jde o deskovité, bílé vápnité dolomity ve vrstvách směru h 6 – 7 poměrně příkrého západního úklonu mezi 60 – 70o. Vápenec se pálil na stavební vápno. Na Kadaňsku byly nejvydatnější vápencové lomy u Úhošťan a lomy u Kadaně. Vápence z ložiska u Kalku byly používány při hutnění místních železných rud.
Autor: Vladislav Konvička (člen společnosti Barbora a provozovatel webu hornictvítví.info) na základě publikace Dějiny hornictví na Chomutovsku
Pozice karbonátových ložisek mezi Vykmanovem a Rájovem dle geologické mapy ČGS (výřez 3x3km).
Specifikace ložisek:
ID: 1462 – krystalický vápenec a krystalický dolomit (modrozelená barva)
ID: 1464 – erlan (světle modrá barva)
(Po kliknutí na mapu se zobrazí její originál na stránkách ČGS).
____________________________________________________________________________________________
Úhošťany u Kadaně
…Také se zde lámal kvalitní vápenec, kterému se říkalo "kadaňský mramor", a u cesty do Pastvin byla postavena vápenka, která byla v provozu až do přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Vápenecové ložisko poblíž hradu Hasištejn (obec Místo)
…Podle berní ruly poskytoval obživu obyvatelům hlavně chov dobytka a „dělání pláten a vápna".
Zmínka o dělání vápna se vztahovala na vápencový lom a vápenku na SZ od hradu, která zde údajně byla již v době stavby Hasištejna. Vápenec se zde lámal do roku 1870 a vápenka byla v provozu do roku 1894. Ještě ve 30. letech 20. století byla v docela dobrém stavu, teprve pak začala rychle chátrat…
Zdroj: server krušnohorsky.cz na základě publikace Obce chomutovského okresu (Zdena Bittnerová)
…V roce 2001 byly zabezpečeny staré štoly pozůstalé po podzemním dobývání vápence na Kalköfen Koppe u Hasištejna v sz. Čechách. Citlivé zabezpečení (kamenné zdi s průletovými otvory) provedla firma Vrtný a geologický průzkum Osek s.r.o. Na jaře se na netu objevil blábol o tom, že se jedná o středověké štoly na polymetalické rudy (ve skutečnosti se jedná o vápenec a 19.stol.). Popis a historii této unikátní, ale prakticky neznámé lokality (rukopis historické zprávy leží už 10 let v šuplíku), uvedeme v souhrnné studii o vápenci v příštím čísle KD.
Zdroj: sborník Krasová deprese (č.10/2004)
Pozice ložiska vápence u Hasištejna na Chomutovsku dle geologické mapy ČGS –
modrozelený pruh zhruba uprostřed mapy (výřez 3x3km).
Specifikace ložiska je uvedena pod kódem ID: 1462 –
krystalický vápenec a krystalický dolomit.
(Po kliknutí na mapu se zobrazí její originál na stránkách ČGS).
____________________________________________________________________________________________
Vápenka v Mýtince u Měděnce
Již v první polovině 16.stol. zde probíhala intenzívní
důlní činnost a to především na kopci, Němci nazývaném Kalkberg, ležícím asi půl
kilometru od osady. Bylo zde v provozu bezpočet šachet a štol, používaných k
těžbě železné rudy a magnetitu. Třicetiletá válka zdejší těžbu zastavila,
obnovena byla až v polovině 18. století.
Na počátku 19.
století byl na území Mýtinky otevřen vápencový lom. Vápenec byl nejprve lámán v
tzv. starém lomu (nad pozdějším lomem) a až do roku 1860 byl pálen primitivním
způsobem v zemi. V roce 1859 ale vápenku pronajal tehdejší majitel Mýtinky kníže
Windischgrätz Josefu Weinertovi a ten zde ihned vybudoval modernější pec. V roce
1864 pak vše koupil J. Scharr, který současně koupil také dům č.p. 12 a získal
na něj právo výčepu. Vedle něj ještě postavil kovárnu a koksovou pec, zařízenou
na občasný provoz. V roce 1860 byly pánem z Riese – Stallburgu v revíru Mýtinky
obnoveny některé staré šachty, krátce na to byl ale provoz opět zastaven.
V
roce 1873 Mýtinku i s vápenkou koupili klášterečtí Thunové. Ti pak
vápenku pronajali opět J. Weinertovi. Ten zde pak pálil až do konce roku
1892. Když byla postavena nová silnice z Perštejna přes Vykmanov a
Mýtinku do Horní Halže, nechal Weinert starou horní pec strhnout a v
roce 1880 postavil novou, větší pec, díky čemuž výnosy vápenky začaly
stoupat. Po Weinertovi vápenku dva a půl roku provozovala přísečnická
společnost a po ní klášterecké panství. Vápenec se z Mýtinky dodával
také do nově postavených pecí u perštejnského nádraží a v Lužném. S
výjimkou zimních měsíců byla zdejší vápenka v provozu až do dvacátých
let dvacátého století.
Dne 29. 5. 1905 Mýtinku postihl požár. Shořel při něm hostinec a koksová pec s
kovárnou při něm utrpěly natolik vážné škody, že musely být strženy. Hostinec
byl hned v příštím roce znovu postaven, koksová pec již ale obnovena nebyla.
Velká pec však byla v provozu až do 20. let 20. století. Správa vápenky byla ve
Vykmanově.
Podmínky k rozsáhlejšímu zemědělství v Mýtince nikdy nebyly. Muži zde proto
pracovali jako lesní dělníci, v lomu a ve vápence, část jich také pracovala na
stavbách mimo vesnici. Ženy se věnovaly paličkování krajek a šití pozamentů.
Když byl ukončen provoz ve vápence, pokračovalo se ještě v pracích v lomu.
Dolomit se odsud odvážel do vysokých pecí v Kladně a částečně byl pálen také v
peci pálenky v Lužném. Ve 20. letech byl zdejší hostinec zrušen a přeměněn na
thunskou hájovnu.
Stejně jako všechny vsi v okolí také Mýtinka byla po odsunu německého
obyvatelstva po válce téměř vylidněná. Dnes je zde kromě dvanácti rekreačních
objektů pouze jeden trvale obydlený dům. Mýtinka si však dál uchovává ráz malé krušnohorské vísky.
Literatura:
Bílek, J., Jangl, L., Urban, J.: Dějiny hornictví na
Chomutovsku. OM 1976
Binterová, Z.: Průvodce Měděncem, Kovářskou, Vejprty. OM 1970
Binterová, Z.: Od Vejprt po Měděnec. Chomutov 1999
Hofman, G.: Soupis železných hutí a hamrů v Čechách v období feudalismu. Praha
1964
Chytilův Místopis Československé republiky. Praha 1930
Jančárek, P.: Města českého Krušnohoří v předbělohorské době. Ústí n. L. 1971
Kotyška, V.: Úplný místopisný slovník Království českého. Praha 1895
Zdroj: historie obce Měděnec
____________________________________________________________________________________________
Vápenka Vykmanov (Kalkwerk Weigensdorf)
Josef Weinert provozoval kromě pronajaté mýtinské vápenky i vlastní lom a
pec na pálení vápna. Tuto svou vápenku otevřel v roce 1871 u silnice
vedoucí z Perštejna do Rájova. Dostala proto označení "rájovská", ačkoli
se nachází na katastru obce Perštejn.
Roku 1892 ji prodal staviteli
Josefu Waldertovi z Karlových Varů. Krátce po začátku první světové
války musel být její provoz zastaven. Po krátkém obnovení činnosti po
roce 1918 se v ní vápno přestalo pálit v polovině dvacátých let.
Na
území osady Rájov byly dvě vápenky. Jelikož však stály v údolí Hučivého
pototka u silnice z Perštejna do Vykmanova, byly známé jako "horní a
dolní vykmanovská vápenka". Dolní založil v roce 1879 velkoobchodník ze
Žatce a poslanec českého zemského sněmu Karel Bernardin.
Produkovala okolo 10vagónů vápna měsíčně.
Na
přelomu 19. a 20. století přešla do vlastnictví rodiny Rauových, které
patřil velký obchod se stavebním materiálem v Karlových Varech.
V
jejím sousedství vznikla z iniciativy společnosti tří přísečnických
podnikatelů v první polovině devadesátých let 19. století horní vápenka.
Na přelomu století ji získal již zmíněný stavitel Josef Waldert.
Vápenka byla s přestávkami v provozu až do roku 1915, kdy musela pro nedostatek uhlí přerušit činnost.
Po poválečném obnovení výroby ji v roce 1920 Waldert prodal firmě Hermanna Raua z Karlových Varů.
Obě vápenky se v roce 1927 zmodernizovaly ( v dolní byla zřízena mohutná
šestikomorová pec s 60 metrů vysokým komínem a její výroba se zvýšila
na 1000 vagónů vápna ročně) a byly v provozu až do druhé světové války.
Zdroj: web zaniklé obce na základě knihy Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku.
____________________________________________________________________________________________
Vápenka u Kovářské
Relativně zachovalá stavba, v poslední době bohužel levá věž rozebírána
nenechavci za účelem získání cihel z vyzdívky. K vápence nás dovede
zelená turistická trasa vedoucí souběžně se železnicí, od nádraží v
Kovářské je vzdálena jeden kilometr.Těžil a zpracovával se zde vápnitý dolomit ve dvou nevelkých lomech za
éry Buquoyů od první poloviny 19. stol do let 1923-24. Vápno bylo
používáno ke stavebním účelům, pro místní hutní provozy a na hnojení. Dnes je jedna stavba
kompletně zachovaná, druhá z poloviny (roku 2004 se kus stavby zřítil). Vápenka u Kovářské je mimořádným technickým dílem, které je nejstarší vápenkou tohoto druhu v ČR.
Zdroj: server kudyznudy
Pozice vápencových ložisek u Kovářské dle geologické mapy ČGS (výřez 3x3km).
Specifikace ložisek:
ID: 1462 – krystalický vápenec a krystalický dolomit (modrozelená barva)
(Po kliknutí na mapu se zobrazí její originál na stránkách ČGS).
____________________________________________________________________________________________
Vápenka v Hammerunterwiesenthalu
Vzdušnou čarou pouhé 3km od vápenky v Kovářské můžeme navštívit tento skvost.
Tato
vápenka bývala součástí nedalekého vápencového lomu, nad nímž najdeme
kamenolom a toto vše si můžeme prohlédnout z hezké vyhlídky Stümpfelsen.
Poprvé se zde zpracovával kámen v roce 1522. Vlastní vápenka byla
vystavěna v roce 1833 a rekonstrukce byla v roce 1877. Celá staletí
dodávala vápenka vápno až do Magdeburgu a přes Čechy do Maďarska.V
současné době vlastní objekt firma Geomin – Erzgebirgische Kalkwerke
GmbH, která se zabývá zpracováním vápence z nedalekého povrchového
lomu. Dle vyjádření zástupce společnosti Prof. Dr. Wolfganga Schilkeho,
společnost převzala stavbu v roce 1992 a tuto stavbu sanuje jako
technickou památku.
Zdroj: server krušnohorsky.cz (Autor: Honza Kučera – Galdra – www.profifotoart.cz)
Velký lom – Grosser Kalkbruch (přírodní památka – ležatá vrása)
Severozápadně od obce Hammerunterwienthal, která sousedí bezprostředně s Českými Hamry na německo-české hranici jižně od měta Vejprty ve střední části Krušných hor, leží přírodní památka Velký lom (Grosser Kalkbruch). Nejméně od počátku 19. století zde byl těžen vápenec a vzniklý odkryv je dnes jednou z nejzajímavějších geologických přírodních památek v Evropě a je proto chráněna.
Saský geolog Kossmat v roce 1915 dokázal, že vápence u Hammerunterwiesenthalu a okolní krystalické horniny byly za vysokých teplot a tlaků metamorfovány a zvrásněny.
Tyto krystalické vápence jsou velmi kompaktní, s občasnými vložkami slídy, chemicky jsou podobné vápencům thüringenským a byly vytvořeny zhruba před 200mil. lety.
Vzniklé vápencové plato bylo pozdějšími událostmi (pokles Oherského riftu, vulkanická činnost, atd.) rozlámáno na jednotlivé kry, jejichž fragmenty zůstaly dodnes zachovány ve vyšších partiích Krušných hor, a to o sklonu vrstev 55 – 60°.
V magazínu "Europaticker – Umweltruf" bylo v srpnu 2009 napsáno:
"Výhradním atributem tohoto přírodního území je největší koncentrace vápence v Sasku s vhodným biotopem pro jedinečnou faunu a flóru, vyskytující se v jiných evropsky významných biotopech
jako jsou území na hranici ledu a firnu s bazofilní flórou, horské kosené louky, křemičité suti, suťové svahy, vápenaté, vápencové a křemičité skály s chasmofytickou vegetací.
Z výskytů uveďme zejména Hořec hořký, zde ve svém jediném saském biotopu, Ostřici odchylnou, Vratičku měsíční, Kociánek dvoudomý a celou řadu v Sasku a pouze zde se vyskytujích mechů a lišejníků".
Zdroj: www.geocaching.com
Překlad: Libor Faitl
____________________________________________________________________________________________
Jemnozrnný krystalický vápenec u Kalku
Oblast 13 Mapa 50 0231 Mapa 25 02313 ID 2307 Okres(y) Chomutov Exkurzní ano
Všeobecná charakteristika
Katastr: Kalek
Lokalizace: jižní okraj obce Kalek u silnice na Chomutov
Charakteristika objektu: zavalená štola a pinky
Geologie
Geologická charakteristika: Výskyt jemnozrnného krystalického vápence u Kalku patří k ojedinělým v oblasti Krušných hor. Je vázán na výskyty erlánů doprovázené pararulami v ortorulovém komplexu z. části jádra kateřinohorské klenby v oblasti mezi Kalkem, Načetínem a Rübenau v SRN. Krystalický vápenec se zde těžil v souvislosti s těžbou Fe – rud a hutní výrobou v 17. a 18. století. V jámovém lůmku se zachovalo ústí zavalené štoly a řada zarostlých propadlin a dobývek v okolí. Krystalický vápenec je hrubozrnný i jemnozrnný, často brekciovaný. Barvy je šedobílé, nažloutlé i nazelenalé. Čistší a masivnější polohy jsou téměř zcela vytěženy. Na stěnách lomu jsou vidět budinované a tektonicky porušené masivní i páskované erlány, na které jsou vázány i výskyty wollastonitu.
Regionální členění:
Soustava: Český masiv – krystalinikum a prevariské paleozoikum
Oblast: sasko-durynská oblast (saxothuringikum)
Region: krušnohorsko-smrčinské krystalinikum
Ochrana a střety zájmů:
Stupeň ochrany: Geologické lokality doporučené k ochraně
Důvod ochrany: ojedidnělý doklad těžby krystalického vápence související s těžbou Fe-rud a hutnictvím ve zdejší oblasti v 17. a 18. století. Mineralogická lokalita.
Témata: ložisková geologie; mineralogie; petrologie; historie báňská
Střety zájmů: lesnictví; skládky odpadků
Popis střetů zájmů: Aktuálně je lokalita čistá, hrozí pouze zarůstání náletovými dřevinami.
Stav lokality: Doporučeno k ochraně lokality. 07.10.2009
Literatura:
Mlčoch B. a kolektiv autorů, 1991: Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSR v měřítku 1 : 25 000 listy 02313 Nová Ves v Krušných horách a 02311 Brandov.- MS Archiv ČGÚ Praha. Mlčoch B. a kolektiv autorů, 1994: Geologicky významné lokality v severočeské pánvi a jejím okolí, chráněné nebo navržené k ochraně.- ČGÚ Praha.
Zpracování a aktualizace:
Zpracoval(a): Mlčoch Bedřich, ČGS, 31.12.94
Aktualizovali: Mlčoch Bedřich, 7.10.2009, ČGS
Zdroj: Česká Geologická Služba
Pozice ložisek u Kalku dle geologické mapy ČGS (výřez 3x3km).
Specifikace:
ID: 1463 – erlan-pararulový stromatit (světle modrá barva)
ID: 1464 – erlan (světle modrá barva)
(Po kliknutí na mapu se zobrazí její originál na stránkách ČGS).
____________________________________________________________________________________________
Krušnohorský vápenec / Ore Mountains Limestone
HISTORIE:
Hlubinná težba vápence v Krušnohoří je známa až do 20. století. Težilo se v okolí Měděnce a Kovářské – jednalo se o krystalický zrnitý vápenec. Několik dalších vápencových výskytů je mezi Loučnou a Kovářskou, dále pak severně od Vykmanova byl v minulosti otevřen lom ve vápencové čočce v muskovitických rulách o mocnosti asi 40 m Tvořily ji zrnité bílé až nažloutlé vápenité dolomity, které se dodávaly do kladenských oceláren. V Perštejně byla odkryta čočka nečistého vápence, přecházejícího do erlánu, východně od Rájova je výskyt vápence tvořen dvěma paralelními pruhy o mocnosti 15 m. Jde o deskovitý, bílý vápnitý dolomit ve vrstvách, který se pálil na stavební vápno. Na Kadaňsku byly nejvydatnější vápencové lomy u Úhoštan a lomy u Kadaně, kde se lámal kvalitní vápenec, kterému se říkalo "kadaňský mramor". Vápence z ložiska u Kalku byly používány při hutnění místních železných rud.
Stálo zde take několik vápenek – např.: vápenka v Mýtince u Mědence, vápenka Vykmanov, Vápenka u Kovářské a na německé straně Krušných hor vápenka v Hammerunterwiesenthalu.
JEMNOZRNNÝ KRYSTALICKÝ VÁPENEC U KALKU:
Výskyt jemnozrnného krystalického vápence u Kalku patří k ojedinělým v oblasti Krušných hor. Je vázán na výskyty erlánu doprovázené pararulami v ortorulovém komplexu západní části jádra kateřinohorské klenby v oblasti mezi Kalkem, Načetínem a Rübenau v SRN.
Krystalický vápenec se zde těžil v souvislosti s těžbou Fe – rud a hutní výrobou v 17. a 18. století. V jámovém lůmku se zachovalo ústí zavalené štoly a řada zarostlých propadlin a dobývek v okolí. Krystalický vápenec je hrubozrnný i jemnozrnný, často brekciovaný. Barvy je šedobílé, nažloutlé i nazelenalé. Čistší a masivnější polohy jsou téměř zcela vytěženy. Na stěnách lomu jsou vidět budinované a tektonicky porušené masivní i páskované erlány, na které jsou vázány i výskyty wollastonitu.
Zdroj: www.geocaching.com
autor: speleology
